— Čís. 6117 —
Čís. 6117.
Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Použití nákladních vozů k dopravě osob není sice samo o sobě příhodou v dopravě, stává se jí však, když jejich zařízení (jejich použití při dopravě osob) nestalo se tak, by tím nebyla ohrožena bezpečnost osob v nich dopravovaných.

(Rozh. ze dne 10. června 1926, Rv I 128/26.)
Pro nával cestujících byl poukázán žalobce do t. zv. hytláku, z něhož za jízdy vypadl a těžce se poranil. Žalobní nárok proti dráze na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice polovicí důvodem po právu, odvolací soud k odvolání žalovaného eráru napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Použití nákladních vozů, zařízených pro dopravu osob, k této dopravě samo o sobě není příhodou v dopravě, ale použití takových vozů stává se příhodou v dopravě, když jejich zařízení, po případě jejich použití při dopravě osob, nestalo se tak, by tím nebyla ohrožena bezpečnost osob v nich dopravovaných. Dle zjištění nižších soudů nebylo zařízení vozu, o který v tomto případě jde, takové, aby osoby, dopravované v něm při otevřených dveřích, nebyly vydány nebezpečí vypadnutí, neboť přehradní tyč ve výši 117 cm k tomu nestačila, jak již soud odvolací uvedl, zvláště když tehdy pršelo a podlaha vozu u otevřených dveří byla mokrá. Bylo proto povinností dráhy (jejích zřízenců), by se postarali o to, by buď dveře vagonu byly s obou stran uzavřeny při nejmenším tak, aby otvorem nemohl cestující vypadnouti, nebo by přehrada byla taková, aby vylučovala vypadnutí. Opatrnosti této dráha dle zjištění soudu odvolacího nedbala a bylo proto použití nákladního vozu k dopravě osob příhodou v dopravě, t. j. vnější okolností souvisící s dopravou a jsoucí neobyčejnou událostí. Na správnosti tohoto názoru nic nemění skutečnost, že se snad nákladních vozů tak zařízených, jako byl vůz, z něhož žalobce vypadl, užívá všeobecně k dopravě osob, neboť, jak uvedeno, v projednávaném případě a za daných okolností bylo povinností zřízenců dráhy, postarati se o to, aby přes to, že podlaha vagonu u otevřených dveří, opatřených jen přehradní tyčí, byla omokla, vypadnutí cestujících bylo vyloučeno. Když se tak nestalo, jest žalovaný práv ze škody z toho žalobci vzniklé. Rozdělení škody mezi žalobce a žalovaného na polovici shledává soud dovolací správným, neboť odpovídá podílu zavinění, jaký mají obě strany na škodě.
Citace:
č. 6117. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 1008-1008.