— Čís. 5814 —
Čís. 5814.
Pro řešení otázky rozepře, zda jest nepřípustnou exekuce na zabavené věci, protože jde o příslušenství nemovitosti, jest rozhodnou doba zabavení movitých věcí, předpokládajíc, že jejich právní pováhá příslušenství trvá také ještě v čase rozsudku prvé stolice.
(Rozh. ze dne 5. března 1926, R I 58/26.)
Žalující firma domáhala se žalobou zrušení exekucí, vedených žalovanými na movitosti, tvrdíc, že movitosti jsou příslušenstvím nemovitostí, daných jí do zástavy. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomoci ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Má-li soud ve sporu řešiti otázku, zda je exekuce na zabavené věci podle §§ 252 a 39 čís. 2 ex. ř. nepřípustná, protože jde o věci, jež jsou příslušenstvím nemovitostí, nemůže ji řešiti pro dobu již minulou, zejména, jak to mylně činí procesní soud, pro dobu prodeje nemovitostí, jichž příslušenstvím byly, nýbrž může ji toliko řešiti podle doby zabavení sporných věcí a za předpokladu, že jejich právní povaha příslušenství, která samostatnou exekuci vylučuje, trvá také ještě v čase rozsudku první stolice. To plyne jasně z ustanovení §u 406 c. ř. s., jež ovšem mluví toliko o odsouzení k nějakému plnění, musí však býti vykládáno v širším smyslu, že totiž v čase rozsudku musí býti nárok oprávněn, takže zásada §u 406 c. ř. s. platí všeobecně také pro spory určovací, kde o plnění nejde. Mylným je názor rekurentův, že stačí zjištění procesního soudu, že sporné věci byly příslušenstvím v době prodeje nemovitostí, ani žalovaní prý netvrdí a neprokázali oddělovacího činu nového vlastníka, takže věci zůstaly k hlavní věci v poměru příslušenství i nadále. Žalovaní tvrdili při roku ze dne 18. září 1924 okolnosti, ze kterých jde jasně na jevo, že movitosti, které podle vůle, dřívějšího vlastníka s jeho nemovitostmi jako s nejpodstatnější částí jeho podniku byly spojeny pro zvláštní potřeby tohoto podniku a tak se staly jejich příslušenstvím, tohoto právního rázu pozbyly, protože zcizené nemovitosti podle vůle nového vlastníka neslouží již potřebám původního podniku a tím se také věnování oněch movitostí pro potřeby tohoto podniku a jejich sloučení s nemovitostmi stalo bezpředmětným. Sporné movitosti byly podle toho od podniku, jemuž s nemovitostmi sloužily, odloučeny a nabyly tím právní povahu věcí úplně samostatných, na osudu nemovitostí nadále již naprosto nezávislých. Tvrdí-li žalovaní, že nastala taková změna v určeni a s. tím také v povaze zabavených věcí, má odvolací soud právem za nutné, by bylo zjištěno, pokud toto tvrzení odpovídá pravdě a které ze zabavených věcí touto změnou byly postiženy, které tedy z nich jsou dosud příslušenstvím zcizených nemovitostí a které nikoliv.