— Čís. 5749 —
247
Čís. 5749.
Ustanovení druhého odstavce čís. 4 §u 216 ex. ř. o starších než tříletých úrocích platí, i když bylo jich promlčení přerušeno žalobou. Lhostejno, že bylo povoleno dražební řízení a poznámka jeho zavedení také pro ony starší úroky.
Útraty dovolacího rekursu v rozvrhovém řízení nelze přiznati.
(Rozh. ze dne 10. února 1926, R I 1089/25.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za nemovitost, prodanou dne 29. srpna 1924 v exekuční dražbě, nepřikázal soud prvé stolice knihovní a zároveň vymáhající věřitelce, spořitelně v S., úroky z prodlení starší tří let od příklepu v stejném pořadí s jistinou. Rekursní soud přikázal i ony úroky.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud vyhověl rekursu knihovní a zároveň vymáhající věřitelky, spořitelny v S., poněvadž prý bylo promlčení úroků žalobou С 30/23 přerušeno a poněvadž prý exekuční titul, jenž jest základem exekuce, výslovně spořitelně přiznává od 1. ledna 1921 počínající běžný úrokový nedoplatek. S názorem rekursního soudu o přerušeném promlčení jest souhlasili, nikoliv však s dalším názorem, že by již proto příslušelo těmto starším než tříletým úrokům stejné knihovní pořadí s jistinou. Výslovné ustanovení §u 216 čís. 4 druhý odstavec ex. ř., že stejnou přednost s jistinou mají jen úroky, které ze smlouvy nebo ze zákona příslušejíce nejsou déle tří let přede dnem příklepu zadrženy, jest tomuto dalšímu názoru rekursního soudu na závadu. Okolnost, že na základě uvedeného exekučního titulu povoleno bylo dražební řízení, a poznámka jeho zavedení také pro ony starší než tříleté úroky a úroky z prodlení, nemá jiného významu, než že pro tyto úroky platí pořadí knihovního zápisu, pokud se týče poznámky zavedeného dražebního řízení (§ 216 čís. 4 prvý odstavec a § 135 ex. ř.), po případě bylo by lze je uspokojiti podle ustanovení §u 217 čís. 2 ex. ř., nikoliv však v stejném knihovním pořadí s jistinou. Také bylo by lze úroky ty přiřknouti v rámci jistoty (kauce) pro vedlejší závazky, pokud nebyla již vyčerpána, avšak tu nelze přehlédnouti, že spořitelna v rámci této jistoty v úhrnné sumě 700 Kč úroků těch nepožadovala a že první soud výslovně zjistil, že úhrada takovýchto úroků v kauci pro vedlejší závazky ujednána nebyla. Tomuto zjištění spořitelna ve svém rekursu proti usnesení prvého soudu ani neodpírala, nýbrž jen uvedla, že přes to má se kauce vztahovati i na úroky a úroky z prodlení starší tří let. Tímto výkladem však spořitelna svou přihlášku v první stolici nepodepřela a ztrácí proto nárok ten. Odůvodněnému dovolacímu rekursu bylo tedy vyhovčti a podle §§ 234 odst. 1 a 233 odst. 1 ex. ř. rozhodnouti ihned jak uvedeno. Útraty dovolacího rekursu nelze jako útraty opravného řízení po skončeném dražebním řízení přiznati (Jud. 201 býv. vid. nejv. s.).