— Čís. 5967 —
688
Čís. 5967.
Složeny-li poddlužníkem na soudě peníze, poněvadž činili si na ně nároky též dlužníkovy věřitelé, dlužno předem zjistiti věřitele a pohledávky, pro něž byly peníze též na soudě složeny a určiti, co jest dílčí podstatou, jež má mezi dlužníkovy věřitele býti rozvržena.
(Rozli. ze dne 22. dubna 1926, R I 291/26.)
Odbytné, složené poštovní správou pro Jana K-a, soud prvé stolice rozvrhl. Rekursuí soud k rekursu záložny V. zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, nařídil nový rok a složené odbytné znovu rozvrhl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Z exekučních spisů lze seznati, že dne 21. června 1925 došel к okresnímu soudu v A. výměr ředitelství pošt a telegrafu v Praze ze dne 3. června 1925, dle něhož finanční státní správa skládá odbytné 19919 Kč 60 h, povinnému Janu K-ovi ve smyslu §u 9 zák. ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 sb. z. a n. vyměřené, podle § 1425 obč. zák. na soudě z důvodu, že jest sporno, jaké částky z odbytného má býti použito к uspokojení pohledávek věřitelů dlužníkových, a že odbytné bylo soudem přijato dne 4. července 1925. Věcí exekučního soudu bylo, by především zjistil věřitele a jejich pohledávky, pro něž bylo odbytné na soudě složeno a určil, která část odbytného tvoří vlastní dílčí podstatu, která mezi věřitele dlužníkovy má býti rozvržena. Prvý soud však ustanovil rozvrhový rok na 23. července 1925, aniž tyto základní podmínky pro správný rozvrh zjistil, neopatřiv si ani vysvětlení od poddlužnice, pro které věřitele povinného Jana K-a odbytné na soudě složila, ač tito o složení měli býti vyrozuměni již podle předpisu §u 1425 obč. zák. Z pozdějšího sdělení čes. finanční prokuratury ze dne 8. srpna 1925 jest patrno, že na požitky povinného a odbytné jeho získala smluvní zástavní právo záložna V. pro zbytek své pohledávky 1349 Kč 78 h a že mimo jiné též pro ni bylo odbytné čsl. státem na soudě složeno podle §u 1425 obč. zák. Nepřihlížel-li exekuční soud při rozvrhu odbytného k této pohledávce zástavní věřitelky záložny V., ani ji o rozvrhovém roku nevyrozuměv, porušil tím základní pravidla o rozvrhu odbytného, složeného dle §u 1425 obč. zák. poddlužníkem též pro věřitelku záložnu V. a nemohlo rozvrhové usnesení, které jí ani doručeno nebylo, vůči ní nabýti právní moci. Bylo proto napadené usnesení rekursního soudu, zrušující rozvrhové usnesení ze dne 25. srpna 1925 a ukládající prvému soudu, by ustanovil nový rok k rozdělení odbytného dlužníkova, potvrditi.