— Čís. 6039 —
827
Čís. 6039.
Zákaz zcizení podle §u 22 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. v movelisovaném znění vztahuje se také na exekuční dražbu.
(Rozh. ze dne 18. května 1926, R I 433/26.)
Návrhu vymáhajícího věřitele, by byla povolena vnucená dražba nemovitostí, ohledně nichž bylo v pozemkové knize poznamenáno obmezení podle odstavce třetího a čtvrtého §u 22 zák. ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stížnost je důvodnou. Jeť při právu vlastnickém poznamenáno obmezení podle odstavce (3) a (4) §u 22 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. v doslovu druhé a třetí novely, jež dovoluje nabyvateli pozemku zcizení do 10 let jen se svolení Státního pozemkového úřadu. Z tohoto ustanovení je zřejmým úmysl zákonodárcův, by pozemek zůstal v rodině dlouhodobého pachtýře aspoň po 10 let, aby mohl jej nadále vzdělávati jako vlastní, když po dlouhou dobu vzdělával jej jen jako pachtýř. Jest připustiti, že doslov zákona není sice jasným, ale jest jisto, že onen úmysl zákonodárcův nedošel by uskutečnění, kdyby připuštěna byla vnucená dražba, neboť podle ducha zákona každé zcizení potřebuje svolení Státního pozemkového úřadu, tedy i zcizení, jež děje se proti vůli nabyvatelově řízením exekučním. Svolení Státního pozemkového úřadu v projednávaném případě není vykázáno, pročež vyhovětí bylo stížnosti jako důvodné a návrh na vnucenou dražbu nemovitostí učiněný zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Třeba zákon vyjadřoval se tak, že »nabyvateli« není dovoleno pozemky nabyté na základě zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům bez svolení Státního pozemkového úřadu zciziti, dlužno to přece vztahovati i na případ, kdy se zcizení děje exekuční dražbou, ježto i tu se zcizuje jménem a na účet nabyvatele, což se rovná tomu, jakoby zcizoval on sám. Zákon se jen poněkud úzce vyjádřil, čehož příčinou byl podnět zákona (occasio legis), že totiž, jak motivy dí, došly zprávy, že mnozí nabyvatelé chtějí se pozemků zbaviti, ale beze vší pochyby obmýšlel zameziti zcizení jakékoli, neboť jen to se shoduje s účelem pozemkové reformy. Od toho však je právě t. zv. rozšiřující (extensivní) výklad, by úzký výraz zákona uvedl v souhlas s jeho nepochybným a nepopiratelným úmyslem. V duchu zákona nelze tedy do 10 let zcizení bez příslušného svolení povoliti, sice by zákon, kdyby se vykládal tak úzce, jak tomu chce stížnost, mohl býti válem obcházen, exekuční zcizení totiž mohlo by se prováděti pro pohledávky předstírané právě jen za tím účelem, aby zcizení bylo přes zákaz docíleno, nebo nabyvatel mohl by prostě se vypůjčiti a neplatiti, jen aby exekuční prodej a tím nabytí třetí osobě ve srozumění s ním jednající umožnil a pod., vůbec rozmanitým způsobem by bylo lze úmysl zákona mariti. Věřitelům nabyvatele se tímto rozšiřujícím výkladem zákona újma neděje, neboť když omezení disposice nabyvatelovy je zároveň s vkladem jeho práva vlastnického v knihách poznamenáno, všichni od prvopočátku musili s tím počítati, že do 10 let nebudou moci exekuční dražbu vésti.