— Čís. 5643 —
Čís. 5643.
Lhostejno, že ve výpovědi z nájmu byl uveden výpovědní den pozdější, než stanoví výpovědní řád.
Zákon o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. nevztahuje se na domy ve vlastnictví nebo ve správě státu vůbec, třebas se dům dostal do vlastnictví (správy) státu až po 1. listopadu 1918 (§ 31 čís. 3 zák.).
(Rozh. ze dne 12. ledna 1926, Rv I 14/26.) — Čís. 5643 —
53
Československý stát dal žalovanému soudní výpověď z domu, jehož byl (stát) nabyl kupní smlouvou ze dne 2. září 1922. K námitkám žalovaného ponechal procesní soud prvé stolice výpověď v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce odvolací soud, nevyhověv námitkám žalovaného proti výpovědi, nepochybil (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Pokud dovolatel má za to, že výpověď bylo odmítnouti podle §u 562 poslední odstavec c. ř. s., ježto neměla prý náležitosti v tomto §u uvedené, protože byl v ní jako den, kdy vypovězený byt měl býti odevzdán, uveden nikoli den 14. října, jak stanoví výpovědní a stěhovací řád pro Čechy ze dne 26. června 1924, čís. 172 sb. z. a n., nýbrž den 15. října 1925, jest toto stanovisko žalovaného mylné. Údaje, které podle §u 562 c. ř. s. musí býti ve výpovědi obsaženy, zejména den požadovaného odevzdání bytu, jest ve výpovědi uveden, a je-li to den pozdější, než stanoví výpovědní a stěhovací řád, neubírá to výpovědi náležitosti podle §u 562 c. ř. s. a nebyla-li výpověď proto — a právem — odmítnuta, nemůže si žalovaný na to již také proto stěžovati, že to není na jeho újmu. Neprávem má též dovolatel za to, že výpověď neměla býti uznána za účinnou, protože se nestala podle zákona o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. se svolením soudu a z důležitých důvodů. Dovolatel jest toho, však mylného mínění, že, ježto stát domu, ve kterém se vypovídaný byt nachází, nabyl, jak nesporno, až po 1. listopadu 1918, platí ohledně tohoto domu zákon o ochraně nájemníků. Podle §u 31 čís. 3 první věta zákona o ochraně nájemníků čís. 48/25 nevztahuje se tento zákon na domy, které jsou od 1. listopadu 1918 ve vlastnictví osady, obce, okresu, župy, zemského župního svazu, země nebo sociálně pojišťovacího ústavu, nebo na domy a objekty ve vlastnictví nebo ve správě státu a na domy a objekty, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondů. Jde o to, zdali ono omezení na vlastnictví ode dne 1. listopadu 1918 platí i ohledně státu, jeho domů a objektů. Že na domy a objekty železnic a železničních fondů se zákon o ochraně nájemníků vůbec a tudíž ani ono omezení na vlastnictví od 1. listopadu 1918 nevztahuje, nelze pochybovati, kdyžtě železnice a železniční fondy byly již podle dřívějších zákonů, počínajíc zákonem ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. а n., neomezeně ze zákonů o ochraně nájemníků vyňaty a zákon čís. 48/25 má, jak z jeho ustanovení vyplývá, tendenci ochranu nájemníků odbourávající. Tutéž volnost jest však přiznati i státu ohledně jeho domů a objektů. To plyne z doslovu, stylisace a rozčlenění shora uvedené věty §u 31 čís. 3. Zajisté, kdyby omezení na vlastnictví od 1. listopadu 1918 vztahovati se mělo i na domy a objekty ve vlastnictví nebo správě státu, byl by stát uveden mezi korporacemi hned na začátku, v podřadné části první věty bodu 3 §u 31 uvedenými a nebyl by uveden zvlášť a ve spojení se železnicemi a železničními fondy. Stát má také vyšší, důležitější a rozsáhlejší úkoly, než ostatní korporace v první větě §u 31 bod 3 na začátku uvedené, má proto i větší, nutkavější příčinu, míti úplnou volnost ohledně svých a jeho správě podřízených domů a objektu, než ony zmíněné korporace a proto, byť i to v motivech (tisk. čís. 5091 a 5113) výslovně řečeno nebylo, dlužno míti za to, že bylo úmyslem zákonodárcovým, domy a objekty ve vlastnictví nebo ve správě státu jsoucí úplně ze zákona o ochraně nájemníků vyjmouti. Dle toho námitka, že výpověď nestala se podle zákona o ochraně nájemníků se svolením soudu a z důležitých důvodů, není opodstatněna, a odvolací soud nepochybil, neuznav ji za oprávněnou.