Nepřípustnost exekuce proti eráru na základe pouhého titulu exekučního.
Rozsudkem (mezitímním) c. k. m.-sl. vrch. zem. soudu v Brně ze dne 20. června 1908, č. j. Bc. L 75/8/10 bylo c. k. eráru (sev. dráze) uloženo žalující Boženě Q. do 14 dnů pod důhonem práva zaplatiti polovici útrat odvolacích, t. j. 54 K 30 h. Zástupce žalující, dr. H. B., podal po pravomoci tohoto rozsudku dne 25. července 1908 u soudu processního (zemského v Brně) k vydobytí těchto útrat a útrat exekučních proti c. k. eráru návrh na mobilární exekuci »zájmem a prodejem movitostí, které má c. k. železniční erár na nádraží v Brně.«
Zemský soud v Brně návrh tento jako nepřípustný zamítl. Dr. B. obdržev zatím zaplacení hořejších útrat, podal do tohoto zamítavého usnesení stížnost obmezenou na útraty exekučního návrhu, jíž vrchní zemský soud usnesením ze dne 13. srpna 1908, č. jg , vyhověl z těchto
důvodů:
Podle rozsudku c. k. m.-sl. vrch. zems. soudu v Brně ze dne 20. června 1908, Bc I 75/8/10, měl železniční erár do 14 dnů pod důhonem práva žalující zaplatiti útraty odvolací 54 K 30 h. Již dle tohoto výroku není žalující povinna obstarati si sama poukázku na příslušnou pokladnu, nýbrž erár musí včasně sám o zaplacení k rukám svého věřitele se postarati. V exekučním řádě nikde vysloveno není, že věřitel eráru si sám patřičnou poukázku na příslušnou pokladnu obstarati musí, což dokazují zřejmě výminky v §§ 39., 265., 290, 295., 302. a 305. ex. ř. a ve čl. IV. až IX. úvoz. zák. k exek. řádu uvedené. Bylo by to i proti zásadě rovnosti věřitelů proti dlužníkům. Nikde není vysloveno, že věřitel sečkati má, až mu erár dobrovolně zaplatí.
Dle stížnosti byly útraty odvolací místo 15. července t. r. teprve dne 28. července t. r. zaplaceny, pročež žádost za povolení exekuce dne 25. července t. r. podaná byla úplně oprávněna. Jelikož i stížnost proti usnesení c. k. zems. soudu v Brně ze dne 28. července t. r., jímž žádaná mob. exekuce povolena nebyla — poněvadž prý věřitel u eráru o zaplacení pohledávky sám starati se musí — v zákoně zcela odůvodněna jest, a věřiteli tudíž i útraty této stížnosti jako část exekučních útrat nahraženy býti musí (§ 74. exek. ř.), jeví se hořejší změna naříkaného usnesení ospravedlněnou.
Na stížnost finanční prokuratury noe. želez, eráru do tohoto usnesení je nejv. soud zrušil a zamítavé usnesení první stolice opět obnovil, z těchto
důvodů:
Jest všeobecně známo, že stát nemůže platiti jako jiný soukromý dlužník, nýbrž že jsou administrativní předpisy, dle kterých úřad k tomu ustanovený vydati má poukaz k placení a že si pak věřitel poukázaný peněžitý obnos u pokladny vyzvednouti musí. — 316 —
Příslušné předpisy správní vydány jsou v zájmu veřejném, poněvadž slouží k udržení pořádku a kontroly v rozpočtu státním, a šetření a zachovávání jich zakládá ve smyslu ,§ 290. ex. ř. omezení ve vymáhání peněžitých pohledávek oproti státu.
Podle těchto předpisů správních jsou dluhy státu proti věřiteli dluhy z ruky (Holschulden), nikoliv dluhy do ruky (Bringschulden).
Předpisy, jak platiti mají státní pokladny soukromníkům, zůstaly nezměněně platný, jak na jevo jde z čl. I. úvoz. zák. k exek. řádu.
V základě těchto úvah bylo dovolacímu rekursu eráru vyhověno a přiřknuty i jeho útraty.
(Rozhodnutí c. k. nej vyššího soudu ze dne 15. září 1908,-----8 .) Dr. Peka.