— 316 —
§ 8. tr. zák. Zák. o ochraně volební svobody. Pokus přečinu falšování voleb dle § 7. č. 3. a poměr jeho k přečinu přeházení volbě dle § 8. č. 1.
(Rozh. nejvyš. zruš. soudu ze dne 27. května 1909, č. j. Kr III. 5/9.)
Nejvyšší soud zrušovaci zavrhl zmateční stížnost obžalovaného Fr. Šil. do rozsudku sborového soudu I. instance, jímž obžalovaný byl uznán vinným přečinem dle § 8. č. 1. zákona ze dne 26. led. 1907 č. 18. ř. z. a nedokonaným přečinem dle §§ 8. tr. z. a 7. č. 3. dříve zmíněného zákona.
Důvody:
Opírajíc se o § 281. č. 9. lit. a) a č. 10. tr. ř., provádí zmateční stížnost předem zmatek podle č. 9. lit. a) tohoto § v ten rozum, že se tu nedostává jak skutkové povahy § 8. č. 1. zákona ze dne 26. ledna 1907 č. 18. ř. z., tak nedokonaného přečinu dle § 7. č. 3. tohoto zákona. Pokud to hledí zmateční stížnost odůvodniti tvrzením, že obžalovaný nejednal v úmyslu, aby si umožnil sám účastenství na obecní volbě a aby vykonal volební právo, jež mu nepřísluší a že se nechtěl zvláště snad vydávati za A. M., k volbě oprávněného, neprovádí dovolaného zmatku hmotného tak, jak to zákon káže. Zmatek tento předpokládá, aby se setrvalo na skutkovém ději, jak jej přijal rozsudek za prokázaný. Rozsudek však zjišťuje, že si obžalovaný osvojil legitimační a hlasovací lístek A. H. o své moci a bez dovolení tohoto a že se s nimi ubíral do volební místnosti, aby vykonal na základě legitimace A. H. volební právo jemu nepříslušící sám, což by se mu bylo také proto snadně podařilo, poněvadž činí přes svůj mladistvý věk dojem muže úplně dorostlého a volební komise každého jednotlivého voliče osobně — 317
znáti nemůže. Tomu odporuje zjevně tvrzení zmateční stížnosti, že obžalovaný měl za to, že A. H. nechal legitimaci a hlasovací lístek na portýrově stolku jen proto ležeti, aby někdo obojí do volební místnosti zanesl, že předpokládal tudíž, že oprávněný volič s jednáním jeho souhlasí a že nechtěl tudíž ani tomuto ve vykonávání jeho volebního práva brániti, ani volbu falšovati tím, že šel k volbě místo A. H. Vývody tyto, jež se zjištěními rozsudku v soulad uvésti nelze, nemohou tudíž dle §§ 258. a 288. tr. ř. míti nároku na to, aby se jim přiznala oprávněnost v řízení o zmatečnost. Pokud však běží o § 8. č. 1. zák. o ochraně voleb, jest zjištěno, že si obžalovaný přivlastnil volební doklady A. H. bez přivolení tohoto v úmyslu, aby se proti právu volby sám zúčastnil a tím jest skutková povaha přečinu tam naznačeného po stránce objektivní i subjektivní vyčerpána.
Co se tkne přečinu, naznačeného v § 7. č. 3. zák. o ochraně voleb, uplatňuje stížnost, že jednání obžalovaného, který byl zadržen stráží již na chodbě, k volební místnosti vedoucí, do volební síně samé však vůbec nevkročil a nebyl vůbec s to volební komisi se představiti aneb s ní jednati, skutkové povahy trestného pokusu falšování voleb podle § 8. tr. z. nevyčerpává. Na to dlužno však odpověděti, že pokus trestného si počínání nevyžaduje snad, aby se počínání toto přiblížilo v určité míře k zamýšlenému výsledku, příčícímu se zákonu trestnímu, nýbrž že je hranice beztrestného činu přípravného překročena již tehdy, vynikne-li zlý úmysl pachatelův patrným způsobem z jeho jednání. Tomu však v případě našem tak jest. Opatřen cizí legitimací a cizím hlasovacím lístkem, ubíral se obžalovaný k volební místnosti a téměř do ní již došel. Z toho se dalo arciť dovozovati důvodně, že obžalovaný měl úmysl, vykonati volební právo jemu nepříslušející. Jeho zlý úmysl byl tudíž patrný z jeho si počínání a čin jeho podřaděn právem pojmu pokusu dle § 8. tr. z.
Že hlasovací lístek byl A. H. již vyplněn a obžalovaný na něm ničeho nezměnil, není pro otázku skutkově povahy § 7. č. 3. zák. o ochr. vol. rozhodno; mohloť se po případě státi, že by A. H., jsa jinak zaměstnán, své volební právo vykonati byl nemohl; volební jeho hlas byl by tudíž býval ztracen a zfalšování volby by bylo záleželo právě v tom, že by byl obžalovaný dal bezprávně na místo hlasu odpadnuvšího svůj vlastní a že by tím byl bezprávně poskytl náhradu za hlas ztracený.
Zmatek podle č. 10. § 281. tr. ř. spatřuje stížnost v tom, že použito vedle sebe §§ 7. a 8. cit. zák. o ochr. voleb; stížnost se domnívá, že sluší, když by se již měk> míti za to, že obžalovaný chtěl vykonati volební právo jemu nepříslušející, použiti pouze § 7., ale nikoliv také § 8. cit. zákona; skutečně však prý se tu může jednati nanejvýše o přestupek § 9. cit. zák., jelikož prý dlužno předpokládati, že A. H. s jednáním obžalovaného souhlasil. Ale právě rozsudek — 318
takového souhlasu nezjišťuje, nýbrž naopak prohlašuje, že obžalovaný jednal o své moci. To podmiňuje však použití § 7. č. 3. cit. zák. Jelikož lze dále nedovolený výkon volebního práva provésti i jiným způsobem, než tím, že si někdo přivlastní cizí volební doklady, v případě našem pak měl trestuhodný cíl býti dosažen prostředkem, v § 8. cit. zák. zvláště ještě za trestný prohlášeným, jelikož dále nebyl ohrožen jen veřejný zájem na správnosti volby, nýbrž porušeno vedle toho také subjektivní právo volební A. H., následkem čehož zde bylo jednak ohrožení, jednak porušení dvou různých právních statků a poněvadž v jednání obžalovaného došly plného výrazu i známky deliktu § 8. cit. zák., shledán v něm plným právem netoliko pokus zfalšování voleb, nýbrž i dokonané překážení ve volbě.
Jelikož zde zmatků uplatňovaných není, bylo zmateční stížnost zavrci. Skřipský.