Zprávy spolkové.

Noví členové. Za řádné členy byli přijati tito pp.: Vincenc Zatloukal, kand. not. v Brně; Vladimír Chalupa, c. k. soudce v Klimkovicích; Jan Menšík, c. k. auskultant tamže; František Tesař, c. k. auskultant tamže; Václav Klejch, c. k. notář tamže; Vilém Vořikovský rytíř z Kundratic, c. k. místodržitelský rada v Brně; Dr. Václav Javárek, kand. advokacie v Brně; dr. Viktor Sobotka, policejní konceptní praktikant v Brně.
Týdenní schůze. Podzimní období zahájeno bylo dne 7. října 1909 rozpravou soudce Karla Skřipského: »O rozsahu kompetence vyšetřujícího soudce«. Vytknuv kompetenci jako souhrn oprávnění, zákonem vyšetřujícímu soudci poskytnutých, dovozuje p. přednášející, že souhrn těch výkonů, jež zákon (§§ 89., 91., 96. tr. ř.) v definicích přípravného vyhledávání a přípravného vyšetřování soudci vyš. přikazuje, tvoří pouze činnost jeho zjišťovací, čili vlastní činnost vyšetřovací, vedle té však rozeznávati jest činnost jeho osvědčovací, jež projevuje se, kdykoliv týž o zavedení trestního řízení, jeho skončení ve stadiu přípravném a jeho stavu během stadia tohoto ať již úřadům jiným, ať osobám, na trestním řízení zúčastněným, povinen jest dávati zprávy (potvrzení, vysvědčení či pouhá sdělení) a konečně činnost rozhodovací. Tato jest vlastní činností soudcovskou. Tato se uplatňuje, kdykoliv vyšetřujícímu soudci předkládají se návrhy osob, na trestním řízení zúčastněných, ať již se navzájem křižující, ať již ojedinělé, a právě vzhledem na tuto činnost vyskytují se v praxi začasté kompetenční konflikty.
Jednou ze sporných otázek jest, smí-li vyš. soudce i během přípravného vyhledávání dle §§ 92. a 97. tr. ř. návrhy státního zástupce předložití radní komoře, nemíní-li jim sám vyhověti. P. přednášející hájí názor, že právo to vyš. soudci přináleží. Dovozuje to z výslovného znění § 89. odst. II. tr. ř. a vyvrací názor opačný, opírající se o znění odst. I. tohoto § tvrzením, že zákon nechtěl vyš. soudce postaviti na roven úřadům bezpečnostním, jejichž činnost jest vždy jen — 343 —
rázu podružného (§ 24. tr. ř., t. zv. činnost pátrací) a kontrole vyšetřujícího soudce podrobená (§ 89. tr. ř. posl. odst.). Také zákonodárce nemohl míti úmyslu snížiti soudce vyš. za pouhý orgán stát. zastupitelství, maje ještě při tvoření tr. ř. dobře v paměti nedlouho před tím vydaný státní zákl. zákon o soudcovské moci. Tvrzení,, že vyš. soudce jest v přípr. vyhledávání pouze dožádaným úřadem, nelze srovnati se zněním §§ 35., 89. odst. II., 96. a 97. tr. ř.).
Další spornou otázkou jest, kdy činnost rozhodovací vyš. soudce končí, zda-li totiž formálním ukončením předběžného řízení (zastavením, podáním obžaloby [její pravomocí]), či trvá-li činnost tato i nadále, osvědčujíc se arciť jen vzhledem k přípravnému řízení. Přednášející má za to, že formálním skončením přípravného řízení činnost rozhodovací vyš. soudce skončena ještě není a že jest týž oprávněn rozhodovati i napotom o všech otázkách, přípr. řízení se týkajících, tak jmenovitě o útratách řízení, corp. delicti a pod. Dovozuje tak odtud, že zákon sám i po formálním skončení přípr. řízení různé úkony vyš. soudci přikazuje, jmenovitě v oboru činnosti osvědčovací (§§ 48. č. 2., 110., 375. a j.) a že rozhodování takové zákonem nikde není přikázáno tříčlennému senátu dle § 13. posl. odst.
Sporno jest dále, jsou-li některé úkony přípr. řízení, jmenovitě
zabavení po zahájení trestního řízení, vyš. soudci
odňata a jinému orgánu přikázána, ku př. zase senátu tříčlennému
dle § 13. posl. odst. tr. ř. Přednášející dovozuje, že úkonů takových vyňatých vůbec není a vyš. soudce že jest oprávněn zejména též konfiskační návrhy samostatně vyřizovati, jakmile trestní řízení bylo již zavedeno, aneb současně se zavádí. Má za to, že důvody rozhodnutí kasačního soudu ze dne 4. února 1897 č. 621. sb. č. 2054. jsou neudržitelný. Dle nich totiž byly prý předpisy tr. ř. § 143. a nás. předpisem § 28. zák. o ochr. známkách (důsledně tedy i § 59. zák. o právu autor, a § 105. zák. patent.) změněny, poněvadž dle § 28. cit. zák. o ochr. známkách o zabavení nutno rozhodovati, kdy ještě není nepochybně jisto, jsou-li tu podmínky tr. ř. pro zabavení. Pro konfiskace tiskové tedy toto rozhodnutí neplatí; není však ani pro konfiskace ostatní správné, poněvadž i vyšetřující soudce jest v stavu podmínky konfiskace náležitě posouditi, z četných předpisů tr. ř. (§§ 46., 50., 51., 60., 66. a j.) jest patrno, že tam, kde zákon v přípr. řízení slova »soud« neb »trestní soud« užívá, tím jedině vyšetřující soudce míněn býti může (§ 10. tr. ř. »Untersuchungsgerichte«) a poněvadž není příčiny rozdílu činiti mezi konfiskacemi tiskovými a jinými, pokud jen o otázku naši běží.
Na schůzi, konané dne 14. října 1909, přednášel p. místotajemník zemského výboru František Janík o »Praktických případech z obecního a stavebního řádu«. Předvádí nejprve případ ze stavebního řádu. Při stavební komisi vznese soused námitky veřejnoprávní — 344
proti zamýšlené stavbě. Stavební úřad I. inst. o nich vůbec nerozhodne a stavbu povolí. Stavba provádí se a pokračuje se v ní i když onen soused rozhodnutí zamítavé o svých námitkách si vymůže a je pak postupem instancí potírá, staví se tedy přes výslovný předpis zákona, že se stavbou lze počíti teprve po právoplatném povolení stavby. Zemský výbor nemá dostatečných účinných prostředků exekutivních ku zamezení stavby a není jasný poměr jeho k úřadům zeměpanským, na něž o výkon svých rozhodnutí musí se obraceti, není jmenovitě přesně vysloveno, že úřad zeměpanský dožádání takovému vyhověti musí.
Dále zabývá se p. přednášející vykatastrováním, případně přikatastrováním parcel k jinému teritoriu obecnímu; takové změny v obvodu obcí podléhají dle § 4. obec. řádu schválení zemského výboru a má p. přednášející za to, že schválením rozuměti dlužno i právo rozhodo vat i v těch případech, kde se jedna neb i obě zúčastněné obce změně takové brání a snaží se vyvrátiti názor opačný, že rozhodování přísluší tu úřadům zeměpanským dle analogie úpravy sporných hranic tvrzením, že není tu zákonného předpisu, mluvícího pro příslušnost tu a sporné hranice s přikatastrovánim nelze srovnávati.
V rozvinuvší se na to debatě pronáší p. rada vrch. zem. soudu Kancnýř přání, aby mezery zákonné, p. přednášejícím vytčené, byly brzy odstraněny a zemský výbor aby k tomu dal podnět, pan rada vrch. zems. soudu Boubel a má za to, že zemskému výboru rozhodování o přikatastrování ponechati nelze, jelikož takovým rozhodováním by byly obce mnohdy citelně poškozovány a také finanční zájem státu tím dotčen; ohledně případu ze stavebního řádu shledává vadu hlavně v tom, že druhou instancí stavební jest obecní výbor, jejž má starosta pravidelně v ruce, takže ke změnám nařízení instance prvé v praxi nedojde a řízení se jen zbytečně protahuje. P. dr. Bílovský, sekretář zemského výboru, souhlasí s p. přednášejícím.
Dne 21. října 1909 přednášel na týdenní schůzi za účasti 38 členů p. Emil Martinec, c. k. fin. tajemník, »O rakouských monopolech. V přednášce bude pokračováno a ponecháváme si proto zprávu o ní na dobu příští.
Knihy redakci zaslané. Ministerstvo spravedlnosti zaslalo nám: »Vorentwurf zu einem osterreichischen Strafgesetzbuch und zu dem Einführungsgesetze«.

Citace:

Zprávy spolkové. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 7, s. 368-370.