Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 18 (1909). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 396 s.
Authors:
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909)
PDF

účasti na valné hromadě a chování se při ní, nutno připustiti důkaz, pravdy i ohledně této poslední okolnosti.
Rozh. nejv. zruš. soudu z 5 května 1909, Kr III. 79/9.


Nejvyšší zrušovací soud zrušil rozsudky okr. soudu v B. a zemského jako odvolacího soudu tamže, jimiž H. H. k souk. obžalobě dr. K. byl uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti dle § 491. tr. z., jako zmatečné a nařídil opětné řízení.
Důvody:
Dne 24. června 1908 konalo se u okr. soudu v B. hlavní přelíčení o souk. obžalobě H. H. proti A. P. a spol. pro urážku na cti. Jako obhájce jednoho z obžalovaných fungoval dr. K. Mluvilo se o tom, že tento zúčastnil se valné hromady jisté společnosti, ač nebyl jejím členem. To dalo podnět souk. žalobci H. H. ke zvolání: »To je nestydatost!« (Das ist eine Unverfrorenheit!) K dotazu dr. K., na koho to míní, řekl: »Na Vás!«
Následkem této příhody zažaloval dr. K. u okr. soudu v B. H. H. pro urážku na cti. Tento hořejší děj v podstatě připustil. Při oné valné hromadě vytýkal prý vady účtův a navrhl, aby byly sdělány a předloženy nové. Během jeho řeči vstoupil prý dr. K. a počínal prý si tak, že ho obžalovaný pokládal za člena společnosti. Při řeči obžalovaného prý přítomní lomozili a se jí smáli. Také dr. K. prý propukl v homérský smích a s kraválem patrně souhlasil. Chování se souk. žalobce při dotyčné valné hromadě bylo prý tak vyzývavé, že se dle domnění obžalovaného výraz »nestydatost« na ně hodil, obzvláště proto, že dr. K. členem společnosti nebyl a ani za hosta pokládán býti nemohl.
O tomto chování se dr. K. vedl obžalovaný důkaz svědky a navrhl jich slyšení. Svědci H. L., T. W. a soukr. žalobce dr. K. potvrdili, že tento byl na valnou hromadu pozván jako dlouholetý právní zástupce společnosti z rozkazu této. Obžalovaným nabídnutý svědecký důkaz o vytčeném chování se dr. K. při oné valné hromadě byl jako nerozhodný zamítnut a obžalovaný uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti dle § 491. tr. z.
Soudce shledal skutkovou podstatu tohoto přestupku ve zvolání obžalovaného »nestydatost«. Tímto výrazem kárá prý se karakter pohaněného soukr. žalobce a spočívá výraz ten na úsudku, že pohaněný jest schopen nečestných skutkův, aneb že se jich dopustil. K beztrestnosti bylo by prý dle § 491. tr. z. třeba, aby obžalovaný taková nečestná jednání tvrdil a pravdivost jich dokázal. Ale obžalovaný takových jednání prý ani neuvedl. Nelze prý totiž spatřovati nečestné jednání ani v tom, že dr. K. na pozvání zmíněné valné hromady se zúčastnil, ani v tom, že se tam vývodům obžalovaného smál, nehledě k tomu, že ohledně prvnější okolnosti jest prokázán opak. — 227 —
Také odvolací soud zamítl obžalovaným nabídnutý důkaz svědecký o chování se dr. K. při oné valné hromadě jako nerozhodný a zamítl odvolání obžalovaného jako bezdůvodná a potvrdil rozsudek. Také odvolací instance připojila se k názoru prvého soudce, že výraz »nestydatost« jest haněním, že předhůzka »nestydatosti« byla závěrečným úsudkem, vyplývajícím z fakta, že se soukr. žalobce zúčastnil valné hromady společnosti jako nečlen a že tato imputace podloudné účasti na valné hromadě by byla způsobilou, soukr. žalobce ve veřejném mínění opovržlivým učiniti. Důkaz pravdy o této domněle neoprávněné účasti se prý obžalovanému nezdařil. Nabídnutý jim pak důkaz pravdy o provokačním chování se dr. Kpři oné valné hromadě, totiž o tom, že dr. K. do lomozu, povstalého při věcném návrhu obžalovaného mezi přítomným, vpadl homérským, vše přehlušujícím smíchem a že se na obžalovaného potupně smál, bylo prý jako nepodstatný zamítnouti. Soukr. žalobce učinil prý předmětem obžaloby předhůzku »nestydatosti« jen proto, že ona vztahovala se k jeho prohlášení při přelíčení dne 24. července 1908, ž se oné valné hromady zúčastnil, ač členem společnosti té nebyl; proto však, že soukr. žalobce oním výrokem také z opovržlivých vlastností byl viněn vzhledem k svému chování se při oné valné hromadě, nebylo prý vůbec žalováno a schází prý tedy potřebná souvislost mezi tímto chováním se soukr. žalobce a vytýkanými mu opovržlivými vlastnostmi a smýšleními.
Odsuzujícím nálezem obou instancí jest zákon porušen.
Přisvědčiti jest náhledu obou instancí, že výrok obžalovaného, předmět soukr. obžaloby tvořící, za daných poměrů může tvořiti skutkovou podstatu dle § 491. tr. z. Při posuzování nějakého výrazu s hlediska urážky na cti záleží pouze na tom, jaký význam výraz ten dle obvyklé mluvy má a jaký význam mu přítomní za daných okolností vzhedem k intencím toho, kdo ho použil, přikládáti musili. Dle toho byli nalézací soudové jistě v právu, když ve zvolání »Das ist eine Unverfrorenheit!« — pokládajíce tento výraz za souznačný s »Unverschámtheit«, »Keckheit« — spatřovali předhůzku opovržlivých vlastností a smýšlení. Naproti tomu nelze s hlediska druhého odstavce § 491. tr. z. o důkazu pravdy schvalovati, že obě instance zamítly jako irrelevantní důkaz svědecký, navržený obžalovaným o tvrzeném chování se soukr. žalobce při valné hromadě.
Jest pravda, že při hanobeních, jež se, jako toto, dovozují z určitého případu, a jež nejsou povšechnou předhůzkou opovržlivých vlastností a smýšlení, důkaz pravdy nelze vésti odvoláním se na nečestná jednání zhanobeného, s oním případem nijak nesouvislá a při jiné příležitosti předsevzatá, — 228
poněvadž by tato nebyla způsobilými, konkrétní hanobení zdůvodniti.
Ale v tomto případě nelze neuznati souvislost mezi přítomností soukr. žalobce při valné hromadě, obžalovaným káranou, a mezi tvrzeným provokujícím chováním se onoho při ní. Přítomnost soukromého žalobce při valné hromadě nabyla pro obžalovaného zvýšeného významu jistě teprve tím, že se onen dle náhledu obžalovaného vůči tomuto vyzývavě choval, vynikající bera účast na projevu nelibosti, obžalovanému platícím a jej urážejícím. Pro posluchače však spočívá těžiště urážky v předhůzce »nestydatosti«, kterou teprve dodal obžalovaný urážlivého výrazu svému pojímání chování se soukr. žalobce.
Proto jest vůbec nepřípustno chtíti omeziti důkaz pravdy na fakt tvrzené neoprávněné přítomnosti pouze z toho důvodu, že kárané zvolání obžalovaného se zevně pojilo na řeč o onom faktu. Tím méně lze omezení důkazu pravdy ospravedlniti z obsahu soukr. obžaloby. Neboť tato má, jak z konečného návrhu jest patrno, za předmět právě urážlivý výrok: »Das ist eine Unverfrorenheit!«, předesílajíc výklad vnější souvislosti patrně jen k bližšímu instruování soudu. I kdyby obžaloba pro urážku na cti skutečně byla omezena jen na jednu stránku předhůzky, soukr. žalobci učiněné, měl by soudce povinnost bráti zřetel k celé vnitřní souvislosti.
Že pak chování se soukr. žalobce při valné hromadě, jak o něm obžalovaný nabídl důkaz, by dle okolností mohlo býti způsobilým, odůvodniti předhůzku nestydatosti ve zmíněném výše smyslu, o tom nelze pochybovati. Neboť jestliže někdo při valné hromadě, k níž se jen jako host, byť i na pozvání s příslušné strany, dostaví, vyzývavě se posmívá členu, který na projednávání účast béře, může se to příčiti mravu a slušnosti. Takovému chování se, jmenovitě člověka akademicky vzdělaného, může povždy dle okolností přiznána býti způsobilost zlehčiti vážnost. Proto jest nesprávno, prohlašuje-li nález první instance, že okolnosti, uplatněné obžalovaným k ospravedlnění hanlivého výroku, nemohou v žádném případě považovati se za »nečestné« skutky soukr. žalobce ve sm. odst. II. § 491. tr. z. Neboť za »nečestné« ve smyslu tohoto zákonného místa pokládati nutno vzhledem na očividnou souvislost se skutkovou podstatou deliktu, v prvním edd. tohoto § vytčenou, každé jednání, jež jest způsobilé odůvodniti předhůzku, trestnou dle I. odst. § 491. tr. z. Dle správného použití zákona závisel tedy výrok o vině obžalovaného od výsledku svědeckého důkazu o chování se soukr. žalobce ve val. hromadě a měl se důkaz ten před vynesením rozsudku provésti.
Poněvadž se tak nestalo, jest odůvodněna zmateční stížnost, dle § 33. tr. ř. generální prokuraturou podaná; bylo jí proto dáti místa a dle § 292. tr. ř. vydati nález shora uvedený. Skřipský.
Citace:
K § 491. tr. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 5, s. 251-254.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).