Č. 1216.

Zabírání budov: I. Tělocvičná jednota »Sokol«, která na sebe vzala povinnost, že ve své tělocvičně a na svém nářadí poskytne školní mládeži příležitost k tělocviku, sleduje veřejné účely, o jakých je řeč v § 1 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. — II. Vhodnost zabíraných místností pro účel zabráním sledovaný a požadavek, aby plněním tohoto účelu nebylo užívání zbylých místností znepříjemněno, není podmínkou zabrání. — III. Peněžitou náhradou, kterou má zabírací nález podle § 3, odst. 6 č. 5 cit. zák. obsahovati, rozumí se náhrada, na niž má dosavadní uživatel nárok, když odmítne přijmouti náhradní místnosti (§ 2, odst. 4 cit. zák.).
(Nález ze dne 14. března 1922 č. 3488.)
Věc: Karel A. v S. proti ministerstvu veřejných prací v Praze o zabrání části zámku S.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká výroku o zřízení záchodu v parku, zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemská správa politická v Praze zabrala na základě zákona z 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. nálezem ze dne — v zámku S. v 1. poschodí 3 místnosti v jihovýchodním rohu pro místní tělocvičnou jednotu »Sokol« a v přízemí pod těmito místnostmi 3 místnosti pro místní obecní úřad, poněvadž pro oba konkrétní veřejné účely, t. j. pro zřízení tělocvičny »Sokola« a umístění obecní knihovny a úřadovny není vhodných a dostatečných místností jiných. Majiteli a uživateli ponechána k užívání ostatní část zámku a vysloveno zároveň, že ne vzejde jemu žádná nenahraditelná újma, že dle návrhu státního technika zjednati lze přístup k tělocvičně v rohu dvora, že záchod pro cvičící dal by se zříditi nejsnadněji v parku na skrytém místě.
Ministerstvo veřejných prací rozhodnutím ze dne — nevyhovělo stížnosti Karla A., držitele svěřenství S., a potvrdilo nález zemské správy politické. — — — — — — — —
Stížnost k nss do rozhodnutí posléz uvedeného vytýká:
1. Zabrání není přípustno z těchto důvodů: a) Tělocvična »Sokola«, pro kterou byly místnosti zabrány, neslouží účelům veřejným. b) Ze zabrání jest vyloučen dle § 1, odst. 3. zák. z 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. trvalý byt vlastníka zabrané budovy. Dvě ze zabraných 3 místností v 1. poschodí jsou trvalým bytem st-lovým, jenž nemá v K. žádného bytu, nýbrž tam za inspekčních svých návštěv přespává v úřednickém domě. c) Výrok, že by adaptacemi ráz zámku porušen nebyl, odporuje posudku komise ze dne —, která úsudek svůj zakládala na vyjádření památkového úřadu, že adaptace bez ohrožení dochovaného objektu připustiti nelze. Projektovaný přístup k tělocvičně, schody v rohu dvora by rozhodně neprospěly proporcielním a architektonicky ladným dimensím nádvoří s arkádami. d) Se stanoviska zdravotního vadí stížené vytápění, nedostatek záchodů a nedostatek ventilačního zařízení. e) Z ohledu mravnosti nelze připustiti, aby do soukromého rodinného domu nastěhován byl spolek 60 mužů, kteří chtějí svá cvičení konati v pozdních nočních hodinách.
2. Vadnost řízení: a) Při šetření — nebyl sepsán protokol. Tím znemožněno bylo zástupci st-lovu podati protokolární protest a důvodniti jej, takže obsah a důvody ústně vzneseného odporu proti zabrání 3 místností v 1. patře, trvalého to bytu st-lova, nedošly k vědomosti administrativ, úřadu. b) Zabírací nález neobsahuje výrok dle § 3, odst. 6. č. 5, že straně přísluší peněžitá náhrada. c) Výrok v napadeném rozhodnutí obsažený, že nevzejde nenahraditelná újma hospodářská, odporuje posudkům dvou rozličných státních techniků, kteří se vyslovili proti budování tělocvičny ve starém, stavebně již nebezpečném zámku, který vystaven jest na pilotách, zapuštěných v terrainu inundovaném, jest opatřen opěrnými zděmi o pilířích, jehož obvodní a vnitřní stěny vykazují značné trhliny. Za účelem zřízení tělocvičny musily by vybourány býti dvě příčné 60 cm silné zdi. Tělocvičné, těžké nářadí a pohyby 50 osob najednou vykonávané, prostocviky a poklus by nikterak neprospívaly stabilitě zdí. d) V příčině zřízení záchodu v parku opírá se rozhodnutí o ustanovení § 1, odst. 2. zákona č. 304/21, ač park zabrán nebyl.
Návrh zní na zrušení naříkaného rozhodnutí stran zabrání 3 místností zámku S. pro místní tělocvičnou jednotu »Sokol« a místností pro místní obecní úřad.
Při rozhodnutí svém vycházel nss z těchto úvah: — — — — — — —
ad 1. a) Zákon z 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n., dle něhož jest ve smyslu ustanovení § 13 posl. věty případ posuzovati, pojem účelu veřejného nijak nevymezuje a také znění a tendence zákona neposkytují podkladu pro výklad pojmu veřejných účelů. Následkem toho může nss zkoumati zde toliko, zda účel, o který se zabrání opírá, dle své všeobecné povahy spadá pod pojem účelu veřejného.
Tělesná výchova jest článkem péče o blaho obecné, kterou stát na se vzal a svými institucemi uskutečňuje. Toho dokladem jest, že zřízeno bylo ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy, jakož i vydání zákona ze dne 30. března 1920 č. 228 sb. z. a n. o zřízení poradního sboru pro tělesnou výchovu, který provádí vládní nařízení ze dne 12. listopadu 1920 č. 616 sb. z. a n. Péče o tělesnou výchovu náleží proto k úkolům veřejné správy a nemůže býti pochyby o tom, že instituce veřejné i soukromé, které tělesnou výchovu obstarávají v mezích, v nichž o ni stát sám pečuje, slouží veřejnému blahu, tedy i veřejnému účelu.
O tělesnou výchovu školní mládeže pečuje veřejná správa stanovením tělocviku na školách obecných a měšťanských pro hochy za předmět povinný a pro děvčata jako předmět nepovinný (zákon ze dne 14. května 1869 č. 62 ř. z. §§ 3, 17 a 29 ve znění nař. ze dne 4. května 1883 č. 53 ř. z. čl. 1. § 3, § 17), jakož i ustanovením, že každá školní budova má obsahovati krytou místnost pro pěstování tělocviku (§ 16 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z.).
Zda v případě tomto jde o zabrání pro takové účely veřejné, zda totiž jim má sloužiti tělocvična »Sokola« ve S., jest otázka skutková, kterou soudní dvůr posuzovati může jen s hlediska § 6 zák. o ss.
Naříkané rozhodnutí vychází ze zjištění, že výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne — bylo obci S. uloženo, aby za spolupůsobení místní tělocvičné jednoty postarala se o tělocvičnu pro školní mládež. To se dle zprávy obecního úřadu ve S. ze dne — stalo tím způsobem, že tělocvičná jednota »Solkol« ve S. zřídí svým nákladem tělocvičnu ze zabraných místností 1. poschodí zámku S. a propůjčí ji i se spolkovým nářadím žactvu obecné školy S.
Tento skutkový základ stížnost nepopírá. Zjištěním uvedeným jest však prokázáno, že místnosti zabírají se skutečně pro účel, jejž rozhodnutí v odpor brané označuje jako veřejný a »nezbytnou potřebou tělocvičny pro místní obecnou školu prokázaný«. Ježto tento výrok dle předchozích úvah jak po stránce právní, tak skutkové jest bezvadným, jest námitka, že zabrání se nestalo pro účely veřejné, bezdůvodná. ad 1. b) Při šetření, konaném dne —, namítal zástupce st-lův, že v případě, kdyby se držitel fideikomissu S., který jest 22 roků stár a dlí na studiích, oženil, vyhrazuje pro sebe byt v zámku S. St-1 tedy netvrdil, že zabírané místnosti tvoři jeho jediný trvalý byt, jehož zabrání zákon citovaný ustanovením § 1, odst. 3 č. 3 ze zabrání vylučuje. Při šetření dne — na místě samém konaném bylo zjištěno, že zámek není obýván, až na malé byty vrátného a pensisty v přízemí. Námitka projednávaná opírá se tedy o tvrzení, které nemá ve spisech správních podkladu, ba jest s obsahem těchto spisů v odporu.
ad 1. c) Dle šetření dne — konaného, při kterém šlo též o zabrání representačních místností v prvním poschodí, mohly by jen větší adaptace ohroziti dochovaný charakter zámku S. Dne — žádali zástupcové obce a »Sokola« zabrání místností v přízemním traktu zámku a to 2 místností v přízemí pro obec a 3 místností v prvním poschodí v rohu jihovýchodním pro »Sokol« a tu zjistil znalec technický, že není po stránce technické závady, aby místnosti zabrané v 1. poschodí se nalézající byly použity pro zřízení tělocvičny »Sokola«, že za účelem zřízení tělocvičny sokolské v 1. poschodí třeba vybourati 2 rekonstruktivní příčky 60 cm silné. Z toho vysvítá, že při zřízení tělocvičny v zabraných místnostech o větší adaptace nejde, že tedy námitka tato opírá se o tvrzení, jež obsahem správních spisů jest vyvráceno.
ad 1. d) a e) Námitky tyto obsahují vlastně výtku, že se zabírané místnosti nehodí k účelu, pro který se zabírají, a že zabráním znepříjemní se užívání místností v zámku po zabrání zbylých. Než jak z ustanovení § 1 cit. zákona vylývá, netvoří vhodnost zabíraných místností pro účel zabráním sledovaný a požadavek, aby plněním tohoto účelu nebylo užívání zbylých místností znepříjemněno, podmínku zabrání a také nesplnění skutečností těchto zabrání nebrání. Proto jest námitka pod 1 d) nepřípustnou a námitka pod 1 e) zabrání nepřekáží.
ad 2. a) Již ve stížnosti na ministerstvo veřejných prací uplatňoval st-1 své věcné námitky, jež opakuje stížnost; z toho však plyne, že tvrzenou okolností, že protokol o šetření sepsán nebyl, nebyla st-li obrana ani stížená, ani znemožněna. Proto nejedná se zde o podstatnou vadu řízení.
ad 2. b) Peněžitou náhradou, kterou má zabírací nález dle § 3. odst. 6, č. 5 cit. zák. obsahovati, rozumí se peněžitá náhrada ve smyslu § 2, odst. 4 cit. zák., což jde nezvratně na jevo z ustanovení § 3, odst. 6, č. 5, které se na citovaný § 2, odst. 4 odvolává. § 2, odst. 4 přiznává pak dosavadním uživatelům zabíraného objektu nárok na peněžitou náhradu hospodářských škod zabráním způsobených jen tenkráte, odmítnou-li st-lé přijmouti náhradní místnosti. O takový případ zde nejde. Vytýkaná skutečnost netvoří proto vadu řízení vůbec.
ad 2. c) Ve správních spisech obsaženy jsou, jak již bylo podotčeno, dva technické posudky. Posudek vydaný při šetření dne — konaném, který se týká representačních místností v zámku a zní, že při úpravě těchto místností pro tělocvičnu nelze větší adaptace připustiti a že by úpravou touto jakož i používáním místností stěny, nejvíce však parketová podlaha trpěla, že umístění tělocvičny v těchto místnostech vyžadovalo by různých stavebních úprav, spojených se škodou na dochovaném rázu stavby. Další posudek podán byl dne —. Týká se jen zabraných místností v prvním poschodí zámku a praví to. co shora pod č. 1 c) uvedeno bylo.
Z toho jde, že újma, kterou by zabrání způsobiti mohlo, týkati se může jen representačních místností. Tyto místnosti však zabrány nebyly, nýbrž místnosti nacházející se v jihovýchodním rohu zámku v prvním poschodí, jichž zabrání a užívání k účelu, zabráním sledovanému, dle posudku technického není spojeno s nebezpečím pro stavbu zámku. Jest tudíž i námitka tato nedůvodná.
ad 2. d) Naříkané rozhodnutí spatřuje ve výroku zemské správy politické, týkajícím se zřízení záchodu v parku, zabrání části parku ve smyslu § 1 č. 2 a) cit. zákona. Ustanovení toto připouští, aby s místnostmi zabrány byly v rozsahu nutně potřebném pro účel, pro nějž se zabírá, zahrada nebo jiný pozemek. K posouzení správnosti výroku v tomto směru vyneseného jest tedy třeba, aby bylo jasno, pokud do soukromých práv dosavadního uživatele objektu zabíraného se zasahuje, totiž, která část pozemku se zabírá a v jakém rozměru.
V tomto ohledu není ani ve správních spisech, ani v naříkaném rozhodnutí ničeho zjištěno, takže se nss-u nedostává skutkového podkladu pro posouzení, zda tento výrok žal. úřadu odpovídá zákonu. Po této stránce jest skutkový podklad naříkaného rozhodnutí tudíž neúplný. Řízení, pokud jde o zřízení záchodu v parku, trpí proto podstatnou vadou (§ 6/2 zák. o ss).
Vývody těmito jest výrok předem uvedený odůvodněn.

Citace:

č. 1216. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 388-392.