Č. 8947.

Zdravotnictví: Jakmile první výcvik lékařů ve státním ústavě pro zubní lékařství byl ukončen, nemůže min. zdrav, lékaři, který nenabyl — Č. 8947 —
zvláštní způsobilosti podle § 1 zák. č. 303/20, povoliti podle § 6, odst. 2 zák. toho výkon odborné praxe zubního lékaře.
(Nález ze dne 13. prosince 1930 č. 19197.)
Prejudikatura: Boh. A 5310/26.
Věc: Dr. Aladár E. v B. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o výkon odborné praxe zubního lékaře.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 žádal o udělení titulu odborného zubního lékaře, předloživ písemné doklady, podle nichž přísluší domovským právem do B. (župy Nitranské), promoval dne 31. března 1922 na universitě v Bratislavě, od 1. března 1922 do 15. listopadu 1922 frekventoval zubolékařský ústav ve Vídni a působil od 4. prosince 1922 v Berehovč jako zubní lékař. Min. zdrav, vyslovilo nař. rozhodnutím, že nemůže již na základě ustanovení 2. odstavce § 6 zák. č. 303/1920 povoliti vykonávání odborné praxe zubního lékaře, ježto první výcvik lékařů v státním ústavu pro zubní lékařství byl podle §§ 3 a 6 vl. nař. č. 93/26 ukončen dne 31. srpna 1926 a od této doby (31. srpna 1926) platí o získání titulu »zubní lékař« § 1 cit. zák. a § 3 cit. vl. nař.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zda v daném případě mohlo min. zdrav. vůbec použiti předpisu 2. odstavce § 6 zák. č. 303/20. Žal. úřad vychází ze stanoviska, že nemůže již povoliti výkon odborné praxe zubního lékaře, poněvadž první výcvik lékařů ve státním ústavě pro zubní lékařství byl již ukončen dle §§ 3 a 6 vl. nař. č. 93/26 dnem 31. srpna 1926. St-1 naproti tomu se snaží obhájiti právní názor, že dle smyslu cit. 2. odstavce § 6 zák. č. 303/20 může min. zdrav, povolovali výkon odborné praxe zubního lékaře všem lékařům přiměřeně kvalifikovaným, kteří začali vykonávati praxi zubolékařskou před skončením prvého výcviku lékařů v státním ústavě pro zubní lékařství; poněvadž v daném případě začal st-1 provozovati praxi zubolékařskou již dne 4. prosince 1922, nabyl prý práva na výkon odborné praxe zubolékařské a mohlo proto prý min. mu povoliti výkon praxe této. Odepřelo-li tak učiniti, nepokládajíc se k tomu již oprávněným, porušilo prý ustanovení 2. odstavce § 6 zák. shora citovaného, v čemž spočívá nezákonnost.
Nss nezákonnosti takové neshledal, vzav v úvahu jednak znění tohoto předpisu, jednak i povahu a účel tohoto opatření zákonného.
Dle § 1 odst. 1 zák. č. 303/20 mohou vykonávati odborně zubní lékařství jenom lékaři, t. j. doktoři veškerého lékařství, kteří jsou oprávněni vykonávati lékařskou praxi v čsl. republice a kteří mimo to nabyli zvláštní způsobilosti na státním ústavu pro zubní lékařství a tím práva na titul zubního lékaře. Ostav takový dle 3. věty 1. odstavce zřídí min. zdrav, ve srozumění s min. škol. Ostav ten byl pak zřízen se sídlem v Praze vl. nař. č. 93/26. Lze tedy nabýti zvláštní způsobilosti dle § 1 zák. č. 303/20 pouze na tomto zvláštním samostatném ústavu, jehož účelem jest poskytnouti doktorům veškerého lékařství výcvik v zubním lékařství a v zubní technice. O tom, že by po případě mohlo býti — Č. 8947
1411
dosaženo zvláštní způsobilosti předepsané v § 1 též na jiném ústavě — na příklad na ústavě cizozemském — zákon předpisu nemá (srov. i Boh. A 5310/26).
Není o tom sporu, že st-1 takové zvláštní způsobilosti po rozumu § 1 nenabyl a st-1 ostatně ani neopírá svůj domnělý nárok o ustanovení 2. odstavce § 6.
Posléz uvedený zákonný předpis opravňuje min. k povolování výkonu odborné praxe zubního lékaře »až do doby, kdy bude po prvé skončen výcvik lékařů v státním ústavě pro zubní lékařství (§ 1). Jak plyne i z důvodové zprávy k § 6 zák. č. 303/20 č. tisku 2652, je druhý odstavec § 6 ustanovením přechodným na dobu, dokud z ústavu pro zubní lékařství nevyjdou absolventi jakožto zubní lékaři nového typu. Běží tu tedy o výjimečné ustanovení na dobu přechodnou, než bude lze mluviti o nabytí zvláštní způsobilosti dle § 1 zák. na státním ústavu pro zubní lékařství, což mohlo nastati teprve po skončení prvého výcviku lékařů na tomto ústavě. Pro tuto dobu přechodnou propůjčil zákon ministerstvu zdrav, právo povolovati za určitých kautel výkon odborné praxe zubního lékaře též doktorům lékařství, kteří nevyhovují podmínce zvláštní způsobilosti v § 1 odst. 1 vytčené (srov. i Boh. A 5310/26).
Z toho plyne, že výjimečné právo min. zdrav., jak je má na zřeteli předpis 2. odstavce § 6, bylo zákonem časově limitováno jen na dobu přechodnou, než bude po prvé skončen výcvik lékařů v státním ústavě pro zubní lékařství, a že uplynutím této doby přechodné oprávnění min. uhaslo. Výklad, jaký dává st-1 2. odstavci § 6, že by totiž min. mohlo povolovati výkon odborné praxe zubního lékaře všem lékařům přiměřeně kvalifikovaným, kteří začali vykonávati praxi zubolékařskou před skončením prvého výcviku lékařů v státním ústavě pro zubní lékařství, odporuje tudíž nejen slovnímu znění tohoto předpisu, nýbrž i povaze a účelu opatření v tomto předpisu učiněného.
V daném případě vyslovil žal. úřad v nař. rozhodnutí, že oprávnění jeho povolovati výkon odborné praxe zubního lékaře pominulo se zřetelem k §§ 3 a 6 vl. nař. č. 93/26 dnem 31. srpna 1926 po skončení prvního výcviku lékařů v státním ústavu pro zubní lékařství. I stížnost sama vychází jinak z předpokladu žal. úřadem zaujatého, že prvý výcvik lékařů skončil dne 31. srpna 1926. Podle spisů správních byla žádost st-lova o přiznání titulu odborného zubního lékaře předložena žal. úřadu župním úřadem v Mukačevě přípisem z 5. října 1927 a došla k min. dne 5. listopadu 1927. V době této nebyl však již, jak bylo shora vyloženo, žal. úřad kompetentním rozhodovati o žádosti podané dle 2. odstavce § 6 zák. č. 303/20, nelze proto shledati nezákonným výrok žal. úřadu, že nemůže již po uplynutí doby v tomto § vytčené povolovati výkon odborné praxe zubního lékaře a že po uplynutí doby této platí o získání titulu »zubní lékař« § 1 zák. č. 303/20, resp. § 3 vl. nař. č. 93/26.
Byla proto stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

č. 8947. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 661-663.