Č. 1394

.
Řízení před nejv. spr. soudem: 1. Proti rozhodnutí správního úřadu, vydanému v řízení provedeném jen s určitou stranou, nemohou jiné osoby, třebas měly na výsledku stejný právní zájem jako zmíněná strana, podati stížnost k nss, i když jim na jejich žádost bylo rozhodnutí dodatečně také doručeno. — 2. Nález nss působí jen mezi stranami řízení před nss provedeného.
(Nález ze dne 6. června 1922 č. 8007.) Věc: Dr. Otakar S. a spol. na K. V. (adv. Dr. Th. Bartošek z K. Vinohradů) proti nájemnímu úřadu na Král. Vinohradech stran zvýšení nájemného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím ze dne 27. října 1920 povolil nájemní úřad na Kr. Vinohradech Václavu R., majiteli domu č. p. — na K. V., aby zvýšil nájemné v tomto domě počínajíc termínem listopadovým 1920 po dobu 4 roků o 20 proc.
Rozhodnutí to bylo k stížnosti nájemníka Vladislava H. nálezem nss ze dne 16. června 1921 č. 7356 zrušeno pro vady řízení.
Podáním ze dne 11. března 1922 vyžádali si nynější st-lé ve smyslu § 23 zák. ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. písemné vyhotovení rozhodnutí ze dne 27. října 1920 a podali v 60denní lhůtě po doručení písemného vyhotovení uvedeného rozhodnutí stížnost k nss, v níž namítali, že nař. rozhodnutí následkem mylného výkladu zákona započítalo náklad za opravy domu dvakráte k tíži nájemníků a že provedené řízení bylo vadné, ježto nájemní úřad odmítl zkoumati oprávněnost námitek st-lových co do účelnosti a nutnosti provedených oprav, pak pravost účtů i pravost výše hrubého příjmu domu.
Rozhoduje o stížnosti byl nss veden těmito úvahami:
Jest především zdůrazniti, že nález ze dne 16. června 1921 č. 7356, Jejž nss vydal k stížnosti Vladislava H., může jeviti právní účinky pouze mezi stranami řízení před nss provedeného, tudíž jedině pro jmenovaného stěžovatele a proti němu, který stížnost podal jen svým jménem, neboť nss rozhoduje podle § 5 zák. o ss jen na žádost té strany, která se rozhodnutí jeho dovolává a toliko v mezích stížnosti. Z toho jde, že rozhodnutí správního úřadu může býti jen potíráno st-lem, jenž byl stranou ve správním řízení a že v řízení před nss nemůže st-l uplatňovati námitky, které v řízení správním nevznesl on, nýbrž jiná strana.
Nssoudu náleželo pak, vzhledem k námitce majitele domu, že stížnost jest opožděná, zabývati se otázkou včasnosti stížnosti.
Dle § 23 zák. o ochraně nájemníků rozhoduje nájemní úřad po veřejném ústním jednání, a to i za nepřítomnosti stran řádně obeslaných (§ 17), a rozhodnutí jeho má býti k žádosti stranám doručeno.
Z toho plyne, že nájemní úřad má své rozhodnutí po skončeném jednání a v souvislosti s tímto ústně a veřejně prohlásiti a že v tomto případě počíná právní účinnost rozhodnutí ihned od okamžiku jeho prohlášení proti stranám, jež byly řádně obeslány. Nebylo-li rozhodnutí ústně publikováno, pak ovšem počíná jeho právní účinnost a lhůta ke stížnosti na nss teprve od toho dne, kdy straně doručeno bylo od úřadu písemné vyhotovení rozhodnutí. Vědomost o rozhodnutí jiným způsobem, zejména od jiné osoby ve věci zúčastněné nemůže nahraditi úředního sdělení rozhodnutí a jest proto nerozhodne, zdali a kdy st-lé takové vědomosti nabyli a písemné vyhotovení rozhodnutí vyžádati si mohli. St-lé popírají, že bylo rozhodnutí po ústním jednání, jehož se nezúčastnili, úřadem ústně prohlášeno.
Nájemní úřad podal zprávu, že v době vydání nař. rozhodnutí nebyly úřadem vedeny žádné protokoly, takže není možno určitě zjistiti, bylo-li rozhodnutí nájemního senátu ústně prohlášeno. Při ústním líčení před nss tvrdil sice zástupce žal. úřadu, že st-lé se líčení před nájemním úřadem zúčastnili a že rozhodnutí bylo vyhlášeno a předložil k důkazu toho rejstřík nájemního úřadu vedený ve smyslu § 7 vlád. nař. ze dne 9. února 1917 č. 33 ř. z.
Avšak rejstřík ten nijak neosvědčuje, že nález nájemního úřadu byl při ústním jednání vskutku ústně prohlášen a také spisy správní nepodávají důkazu, že se tak stalo.
Potom však dlužno lhůtu k podání stížnosti na nss počítati ode dne, kdy nař. rozhodnutí bylo st-lům od úřadu doručeno a dle toho pokládati stížnost podanou ve lhůtě v § 14 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 určené za včasnou.
Přes to nemohl nss přiznati stížnosti oprávněnost.
St-lé nepopírají ,že byli po rozumu § 17 zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. řádně obesláni k jednání před nájemním úřadem, ani netvrdí, že by jim zaviněním žal. úřadu bylo bývalo bráněno, zúčastniti se ústního jednání o věci a hájiti svého práva. St-lé také netvrdí, že by byli některého z nájemníků zúčastnivších se ústního líčení dne 27. října 1920 zmocnili, by za ně jednal, tvrdí jen, že se jednání před nájemním úřadem nezúčastnili, zároveň však tvrdí, že při ústním jednání vznesli své námitky a že žal. úřad odmítl zkoumati oprávněnost těchto jimi vznesených námitek.
Jestliže však se st-lé nezúčastnili ústního líčení dne 27. října 1920 konaného, ani k němu za sebe zmocněnce nevyslali, pak nemohli při jednání tom námitky své vůbec vznésti. Byly-li snad námitky vzneseny jinými nájemníky, kteří se líčení zúčastnili, nemohou se st-lé s účinkem odvolati na námitky ty.
Potom však nebyly námitky st-li teprve ve stížnosti uplatňované vzneseny v správním řízení a nebyla tedy věc, pokud se jich týká, vyřízena a skoncována před úřadem správním. Námitky ve věci teprve ve stížnosti k nss vznesené jsou však nepřípustné, poněvadž nss může dle § 5 zák. o ss rozhodovati jen tehdy, byla-li záležitost v řízení před úřady správními konečně vyřízena a rozhodnuta.
Nss nemohl proto k námitkám stížnosti ve věci samé přihlížeti a musil stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1394. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 776-778.