Č. 1329.

Státní občanství: * Vysloví-li úřad ztrátu státního občanství podle § 30 zák. čl. L : 1879, ačkoli nepředcházela výzva v předpisu tom uvedená, neodporuje výrok jeho zákonu, jde-li o dobu, kdy čsl. republika byla v nepřátelském stavu se státem, do jehož služeb zdejší státní občan vstoupil.
(Nález ze dne 27. dubna 1922 č. 4866.)
Věc: Dr. Ferdinand G. v R. (adv. Dr. M. Reiner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě o vypovězení z území republiky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jim vysloveno bylo vypovězení stěžovatelovo z území čsl. republiky, zrušuje se pro nezákonnost; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 21. srpna 1920 nařídil župan gemermalohontské župy st-li na základě výnosu ministra s pl. m. pro správu Slovenska č. 7747/20 § 1 bod a)—c), pak e) a g), aby opustil během 48 hodin území Slovenska směrem do Maďarska. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lovo z důvodu toho, že úředním šetřením je prokázáno, že st-l je příslušník maďarského státu, byl v jeho službách, nevyžádal si povolení k pobytu, a zdržoval se bez povolení na území čsl. republiky. Jeho vypovězení je tedy odůvodněno dle nařízení č. 7747.
Nss uvažuje o stížnosti do tohoto rohodnutí podané, přihlédl předem k ustanovení § 5 zák. o ss, dle něhož jest jeho kompetence dána teprve tehdy, je-li sporná věc vyřešena pořadem přípustných správních instancí, ze čehož jest zároveň patrno, že pouze výrok poslední příslušné instance, jímž právě spor byl vyřešen, může býti předmětem přezkoumání nss. Z toho však plyne dále ještě, že pro činnost soudu toho právě tak jako pro postavení strany, jest směrodatný výrok ten v té podobě, jak byl úřadem vydán a straně doručen, neboť jen tak lze jej považovati za projev vůle žal. úřadu ohledně poměru, o jehož úpravu mu v tom kterém případě šlo. Pro činnost nss zkoumajícího pouze, zda konkrétním aktem úředním, rozhodnutím nebo opatřením, bylo vsazeno v subjektivní právo st-lovo, a nemajícího meritorní disposice s předmětem sporu (§§ 6 a 7 cit. zák.), je tudíž nerozhodno, zda žal. úřad při svém výroku, který je právě předmětem přezkoumání nss, měl nebo mohl míti ještě jiné důvody, ať skutkové, ať právní, jimiž výrok svůj mohl podložiti, jichž však nepoužil.
Jak z porovnání výroku úřadu toho s rozhodnutím první instance patrno, vycházely oba úřady z téhož právního základu, že totiž jde o vypovězení cizince po rozumu nařízení ministra s plnou mocí ze dne 18. července 1920 č. 7747 č. 41 (č. 20 Ú. N.), kdežto však županský úřad opřel se o předpoklad, že st-l je státním občanem maďarským, narodiv se v G. župy b. a jsa do téže obce příslušný, žal. úřad nesdíleje tohoto stanoviska, přiznal st-li původní státní občanství republiky čsl., usoudil však na pozdější ztrátu občanství toho z důvodu, že st-l vstoupil do služby maďarského státu. Avšak i pokud jde o důvod vypovězení, odchýlil se žal. úřad od výroku první instance, neboť — kdežto tato dovolala se ustanovení bodu a)—c), g) a e) § 1 cit. nař. č. 7747, žal. úřad spokojil se důvodem pouze jediným, a to, že si st-l nevyžádal povolení k pobytu a zdržoval se na zdejším území bez povolení, tudíž patrně dle bodu lit. f) cit. § a teprve v odvodním spise dovolal se úřad ten také důvodů lit. a)—c).
Se zřetelem k tomuto stavu spisů a zásadám svrchu vysloveným nebylo nss-u jednak zabývati se vývody stížnosti, pokud se dotýkají pouze stanoviska první instance, jednak pak nemohl přihlédnouti k důvodům vypovězení žal. úřadem teprve v odvodním spise k platnosti přiváděným a k jejich skutkovému a právnímu základu. Celý spor vyhrocuje se pak pouze v řešení dvou otázek, a to jednak, zda st-l jako čsl. státní občan tohoto státního občanství pozbyl, a jednak, je-li zde důvod žal. úřadem v nař. výroku uvedený, aby jako osoba zdejšího státního občanství nemající, tudíž cizinec, mohl býti po rozumu cit. nařízení ministra č. 7747 z území republiky vypovězen, při čemž by bylo ještě uvésti, že otázka první, byť i primérní, nemá v daném sporu povahy pouze prejudicielní, nýbrž že jde o autoritativní výrok o ztrátě státního občanství, s nímž žal. úřad pouze uno actu spojil výrok další, týkající se st-lova vypovězení.
Jak již uvedeno, a jak zejména také z odvodního spisu patrno, neměl žal. úřad pochybnosti o tom. že by bylo i st-le pokládati za čsl. státního občana vzhledem k domovské příslušnosti na území republiky, dospěl však k závěru, že pozbyl zdejšího státního občanství vstoupiv do služby maďarského státu (§ 30 zák. čl. L : 1879). Ve směru tom přiznává st-l po stránce skutkové, že zastával maďarský úřad jako vládní komisař Rožnavy a okresu rožnavského, a to, jak ve stížnosti uvádí, od října 1918, byv jmenován vládou Michala Károlyi-ho a dokládaje, že úřad ten zastával v Rožnavě až do konce března 1919, kdy odešel do Putnoku na území maďarském a vedl tam dále úřad svůj až do 28. dubna 1919, kdy se teprve vzdal vládního komisařství i politického života. Po stránce právní pak namítá, že není tu podmínek cit. § 30, poněvadž nebyl příslušnou vrchností vyzván, aby se vzdal v dané lhůtě svého úřadu.
Nss uvážil ve směru tom takto:
Podle § 30 zák. čl. L : 1879, dle něhož jest spor po rozumu § 3 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. posuzovati, může úřad v § 11 téhož zákona uvedený vysloviti ztrátu státního občanství ohledně těch státních občanů, majících domovskou příslušnost na území pod jeho správou se nalézající, kteří bez jeho dovolení vstoupí do služby jiného státu, jestliže nevystoupí k jeho výzvě ze služby té v dané jim lhůtě. Z předpisu tohoto je patrno, že přijetím služby u jiného státu nenastává ještě ipso jure ztráta státního občanství, nýbrž že ponecháno jest příslušnému úřadu, zda skutečnosti té v konkrétním případě jako důvodu k odnětí státního občanství použíti chce čili nic. Účelem výzvy v § 30 uvedené jest tudíž jednak, aby úřad projevil tím své stanovisko, že s postupem takovým svého státního občana v daném případě nesouhlasí, a že se rozhodl mžíti proti němu prostředku v § tom uvedeného, totiž odnětí státního občanství, jednak pak, aby právě se zřetelem k vážným následkům, jež použití prostředku toho má v zápětí, byla státnímu občanu dána možnost, vzhledem ke stanovisku úřadu výzvou tou projevenému rozhodnouti se pro své dosavadní nebo cizí státní občanství, a odvrátiti po případě následky ony tím, že se v dané lhůtě podrobí vůli svého dosavadního státu, úřadem tím representovaného. V daném případě však šlo o dva státy v poměru nepřátelství, ba ve stavu válečném. Tím již je vyloučeno, že by stát čsl., jehož občanem st-l mocí své příslušnosti do obce ležící na území státu toho byl, souhlasil s tím, aby některý z jeho občanů v době, kdy součinnosti všech svých členů potřeboval, jej opustil, z jeho území svémocně se vzdálil a zastával veřejnou službu nepřátelského státu. Za takových okolností st-l nemohl souhlas svého dosavadního státu ke kroku takovému vůbec předpokládati, svým jednáním dal jasně na jevo, že maje voliti mezi dvěma státy, zvolil stát maďarský, že rozhodl se vystoupiti ze svého dosavadního státně občanského svazku a přijav cizí veřejnou službu, učinil krok, jejž zákon ohrožuje ztrátou státního občanství. Potom však nemůže se právem dovolávati toho, že nebyl zvláště ještě upozorněn na samozřejmou závadnost svého postupu a že nebylo mu pohroženo následky s tím spojenými, nehledí-li se ani k tomu, že jde o dobu, kdy následkem nepřátelského stavu obou států nebylo fakticky ani možno, aby příslušný orgán čsl. republiky vstoupil se st-lem ve styk předpisem § 30 předpokládaný.
Jestliže tudíž žal. úřad za tohoto stavu a hledě k nesporné okolnosti, že st-l zastával službu cizího, nepřátelského státu na zdejším území, nýbrž že i území to svémocně opustil a ve službách státu toho na jeho území setrval, použil práva daného mu v cit. § 10 a vyslovil ztrátu jeho zdejšího státního občanství, neodporuje jeho výrok zákonu.
Pak je však st-le pokládati za cizince a nebylo by překážky, aby ohledně něho použito bylo nařízení ministra s plnou mocí č. 7747/20, o něž žal. úřad svůj výrok opřel.
Jak již uvedeno, dovolal se žal. úřad ve svém výroku — a pouze tento jest předmětem přezkoumání nss — pro vypovězení pouze jednoho důvodu, že totiž st-l jako příslušník maďarského státu nevyžádal si povolení k pobytu a zdržoval se bez povolení na území čsl. republiky. Dovolávaje se při tom min. nař. č. 7747, mohl míti na mysli pouze důvod § 1 lit. f), dle něhož mohou býti vypovězeni cizinci, kteří dle nařízení ze dne 6. července 1920 č. 39/20, 5835 pres. (Ú. N. č. 20—21) se nepřihlásili do 20. července 1920 nebo po příchodu na Slovensko.
Jak již svrchu uvedeno, vychází nss z právního názoru, že z důvodů § 30 zák. čl. L : 1879, totiž vstoupením do služeb cizího státu nenastává ztráta státního občanství ipso jure, nýbrž teprve prohlášením úřadu k odnětí státního občanství pro případ ten příslušného. Dle toho pozbyl st-l státního občanství jemu dříve dle vývodů žal. úřadu nesporně patřivšího teprve tím okamžikem, kdy úřad ten práva toho použil, a ztrátu státního občanství vyslovil, což stalo se právě nař. rozhodnutím.
Byl-li však st-l až do té doby zdejším státním občanem, nelze na něho vztahovati předpisy o ohlašovací povinnosti cizinců, a okolnost, i kdyby byla prokázána, že by povinnosti pouze cizincům uložené nebyl splnil, nemohla by býti důvodem, aby úřad současně s odnětím státního občanství vyslovil také vypovězení st-le, který do té doby povinnosti té neměl.
Jediný důvod tudíž, jehož se žal. úřad vypovídaje st-le dovolal, nemá zákonného podkladu, pročež bylo nař. rozhodnutí, pokud jím právě vypovězení bylo vysloveno, zrušiti podle § 7 zák. o ss, v ostatním však stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1329. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 638-640.