Č. 1331.

Úředníci státní: I. * Nezpůsobilostí ve smyslu § 80, odst. 2 služ. pragm. pro státní úředníky dlužno rozuměti nejen vady tělesné nebo vady intelektu, nýbrž i všeliké vlastnosti povahové a návyky, které vadí řádnému zastávání určitého služebního místa, zejména tedy i nedostatek potřebných vlastností morálních. — II. * Pod pojem »nezpůsobilosti« ve smyslu § 80, odst. 2 služ. pragm. spadá jenom nedostatek subjektivních schopností a vlastností úředníka; nelze tedy vysloviti přeložení úředníka na odpočinek, vyžaduje-li zájem služby odstranění jeho z jeho služ. místa nikoli pro nějaké jeho vady subjektivní, nýbrž z důvodů objektivních, byť i tyto důvody souvisely s jeho osobou. — III. * Přeložení na trvalý odpočinek pro nezpůsobilost morální dle § 80, odst. 2 služ. pragm. je přípustno bez ohledu na to, zda jednání, z něhož se vyvozuje morální nezpůsobilost úředníka k řádnému zastávání jeho služ. místa, je přestupkem disciplinárním čili nic; je však vyloučeno tehdy, když jednání to provedeno v době, kdy úředník byl zbaven rozumu ve smyslu § 2 lit. a) ob. zák. trest.
Nález ze dne 27. dubna 1922 č. 5658.)
Věc: Prokop Š., berní správce v P. (adv. Dr. O. Sommer z Prahy) proti ministerstvu financí v Praze (min. konc. Dr. M. Koubek) o přeložení na trvalý odpočinek. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, berní správce, přidělený služebně ke kolkovnímu úřadu, byl na rozkaz min. financí ustanoven kontrolujícím orgánem při tisku cenných známek u fy N. V této službě odcizil oněch známek okrouhle za 56000 Kč. Trestní řízení z tohoto důvodu proti němu zavedené bylo dle § 109 tr. ř. zastaveno, když soudní lékaři podali posudek, že Š. je stižen těžkým chorobným mozkovým procesem (počínající paralysou nebo syfilidou mozku), že následkem této choroby je nyní úplně zbaven užívání svého rozumu ve smyslu § 2 a) tr. z., a že již v době spáchaného činu byl v takovém chorobném stavu duševním, že nemohl dosah svého činu již rozpoznati, takže za tento svůj trestný čin nemůže býti činěn odpovědným. Důsledkem toho bylo také disciplinární řízení proti němu zavedené usnesením disciplinární komise při zemském finančním ředitelství z — zastaveno a suspense jeho zrušena.
Zemské finanční ředitelství zahájilo na to řízení o trvalé jeho pensionování pro neschopnost k službě. Úřední lékaři, v řízení tom slyšení, vyšetřivše st-le 22. března a 23. června 1921, vyjádřili se v ten smysl, že chorobný stav st-lův se značně zlepšil, a že lze očekávati další zlepšení tak, že v dohledné době může st-l býti zase úplně ke kancelářské službě způsobilým. Výnosem ze dne 16. září 1921 čj. — zemské finanční řediteství dalo st-le se zřetelem na ustanovení § 80, odst. 2 služ. pragm. na trvalý odpočinek, poněvadž je trvale nezpůsobilý své služební místo řádně zastávati.
K námitkám, jež dle § 82 služ. pragm. podal uváděje, že z činu, jehož se dopustil, nemůže býti dovozována jeho trvalá nezpůsobilost, poněvadž jej spáchal ve stavu mozkové choroby, vylučující jakoukoli příčetnost, choroba ta pak se zlepšila a možno očekávati úplné uzdravení, zemské finanční ředitelství nevzalo zřetele, poněvadž § 80/2 služ. pragm. nerozeznává, z jaké příčiny je úředník trvale nezpůsobilý zastávati řádně své služební místo, zda pro vadu fysickou, duševní či morální. Okolnost, že dle posudku soudních lékařů v době spáchání svého činu byl stižen mozkovou chorobou, která vylučovala jakoukoli příčetnost, je prý nerozhodná.
Min. financí naříkaným dnes rozhodnutím odvolání do opatření toho podané zamítlo, poněvadž st-l se stal svým činem trvale nezpůsobilým své služební místo řádně zastávati. Na tom nemění prý ničeho okolnost, že dle ustanovení práva trestního nemohl za čin ten uznán býti odpovědným; neboť § 80, odst. 2 služ. pragm. nečiní rozdílu mezi jednotlivými druhy nezpůsobilosti, a má tudíž na mysli nejen nezpůsobilost fysickou nebo duševní, nýbrž i morální, při jejímž posuzování nikterak nerozhoduje způsobilost fysická nebo duševní.
O stížnosti, která rozhodnutí to naříká pro nezákonnost a vadné řízení, nss uvážil:
Žal. úřad potvrdil přeložení st-le v základě § 80/2 služ. pragm. z úřední moci na trvalý odpočinek z důvodu, že je morálně nezpůsobilým své služební místo řádně zastávati. Stížnost proti tomu namítá, že § 80/2 služ. pragm. připouští nucené pensionování jen pro nezpůsobilost fysickou nebo duševní, a míní tím patrně, že pensionování odůvodněno je pouze vadami tělesnými nebo vadami intelektu, jež úředníka činí nezpůsobilým služební místo jeho řádně zastávati. Názor ten není však správný. Zákon mluví vsj- obecně o nezpůsobilosti úředníka, aniž by požadoval nezpůsobilost určitého druhu, a připouští pensionování již tehdy, je-li úředník trvale nezpůsobilým zastávati řádně svoje místo služební. V prvním směru není tedy příčiny bráti pojem nezpůsobilosti v § 80/2 služ. pragm. úže, nežli jak je vyjádřen obecným významem slova toho. V tomto smyslu dlužno však — hledíc zároveň k dalšímu zákonnému vymezení pojmu nezpůsobilost se zřetelem právě na služební místo dotyčným úředníkem zastávané — rozuměti nezpůsobilosti kterýkoli nedostatek osobních vlastností k řádnému zastávání dotyčného služebního místa potřebných. Mohou to býti vady a choroby tělesné i duševní, zejména nedostatek potřebného intelektu, mohou však zakládati nezpůsobilost k řádnému zastávání služebního místa také všeliké vlastnosti povahové i návyky, které, byť o sobě snad závadny nebyly, nevyhovují požadavkům, jež dlužno klásti na řádné zastávání veřejné služby vůbec a dotyčného služebního místa zvlášť, a zejména pak také všechny defekty charakteru, t. j. nedostatky morálních vlastností k vedení místa žádoucích.
Stížnost namítá ovšem, že o nezpůsobilosti morální lze mluviti jen tehdy, když se úředník dopustil nějakého činu nemorálního, který je při nejmenším současně porušením služební povinnosti a tedy činem disciplinárně trestným, shledává pak, že použití ustanovení § 80/2 v těchto případech je vyloučeno, poněvadž služební pragmatika má pro ně předpisy zvláštní, kterými jsou pro ně normovány tresty disciplinární, zejména i trest přeložení na odpočinek. K této námitce dlužno podotknouti především, že — jak právě uvedeno — morální nezpůsobilost ve smyslu § 80/2 služ. pragm. nemusí míti svůj důvod jenom v takovém chování úředníka, které by zakládalo porušení služebních povinností a bylo tedy disciplinárně závadno, nýbrž může se zakládati i takovými vlastnostmi, které samy o sobě s disciplinárního hlediska závadny nejsou, nevyhovují však zvýšeným požadavkům, jež po stránce charakterové vzhledem na zvláštní povahu dotyčné služby na úředníka nutno klásti. Nad to však sluší dále uvážiti, že jednak disciplinární tresty, jednak nucené dání do výslužby dle § 80/2 služ. pragm. jsou opatření jak co do účelu, jejž sledují, tak i co do předpokladů svých zcela rozdílná. Opatření disciplinární je trestem za porušení služební povinnosti úředníka, který se vyměřuje disciplinárním úřadem se zřetelem na velikost disciplinárního přečinu, na škodu jím způsobenou a na stupeň zavinění pachatele. Přeložení na odpočinek dle § 80/2 služ. pragm. naproti tomu nemá za účel trestati úředníka za nějaké jeho provinění, nepředpokládá motivů trestných, nýbrž jest opatřením ryze administrativním, kterým má býti v zájmu řádného a ekonomického obstarávání veřejné služby umožněno odstranění nezpůsobilých sil ze služby aktivní. Z toho jde, že obě opatření jsou na sobě zcela nezávislá, a že jednak úřad disciplinární, jednak úřad služební posuzujíce skutkovou podstatu, každý se svého stanoviska, mohou dojíti k výsledkům různým. Disciplinární úřad neshledává důvodu k disciplinárnímu trestu přeložení úředníka na odpočinek, ba vůbec k žádnému disciplinárnímu trestu, kdežto úřad služební může na základě téže skutkové podstaty zakročiti dle § 80/2, pokud má v ní dostatečný podklad pro úsudek, že dotyčný úředník je trvale nezpůsobilý služební své místo řádné zastávati.
Obě uvedené námitky nejsou tedy s to, aby rozhodnutí zvrátily. Naproti tomu shledal však soud závažnou třetí výtku ve stížnosti vznesenou. Žal. úřad vyslovil přeložení st-le na trvalý odpočinek z důvodu, že jest morálně trvale nezpůsobilým své služební místo řádně zastávati; nezpůsobilost tu shledává úřad v tom, že se st-l ve výkonu své služby dopustil zpronevěry cenných známek jemu svěřených, a to bez ohledu na to, že dle zásad práva trestního za čin ten nemůže býti činěn zodpovědným.
Podle znaleckého posudku soudních lékařů byl st-l v době spáchání tohoto činu stižen těžkou mozkovou chorobou, takže byl v tu dobu užívání svého rozumu úplně zbaven a nebyl s to, aby mohl dosah svého činu rozpoznati, pročež jej nelze z tohoto činu činiti odpovědna. Stížnost vytýká, že čin v takovém stavu spáchaný je pouze následkem choroby, nikoli projevem svobodné vůle, a že nelze jej proto vůbec s morálního hlediska kvalifikovati, poněvadž mravní hodnocení nějakého činu předpokládá jeho přičítatelnost a odpovědnost jednající osoby, která je však vyloučena, když jednající v době činu je pro chorobu zbaven užívání rozumu. Neposkytuje tedy onen čin, ježto byl st-lem spáchán v době, kdy byl duševně nepříčetným, při správném právním pojímání požadavku »morální nezpůsobilosti« podkladu pro úsudek, že je st-l morálně ke službě nezpůsobilým.
Nebylo by však možno výrok žal. úřadu udržeti ani tehdy, kdyby se přijalo, že úřad morální nezpůsobilosti rozuměl vlastně stav sníženého morálního vědomí st-lova, způsobený konstatovanou jeho mozkovou chorobou. Neboť lékařské posudky vyžádané v řízení o pensionování st-le vyzněly v ten smysl, že chorobný duševní stav jeho se zlepšil, že lze očekávati další zlepšení jeho, a že v dohledné době může býti zase ke kancelářské službě úplně způsobilým. Neměl tedy úřad s tohoto hlediska podkladu pro úsudek, že nezpůsobilost st-le ke službě je trvalá, jak § 80/2 služ. pragm. předpokládá.
Podle obsahu správních spisů a podle vývodů zástupce žal. úřadu při veřejném ústním líčení bylo by možno vykládati nař. rozhodnutí arciť také tak, že úřad nespatřoval nezpůsobilost st-lovu k řádnému zastávání jeho služebního místa v nějakém jeho subjektivním defektu, jako spíše v tom, že ponechání jeho v aktivní službě finanční bylo by vzhledem k činu, pro nějž byl stíhán, na újmu dobré pověsti státní finanční služby a berního úřednictva a mohlo by zviklati důvěrou obecenstva v solidnost této služby. Tu by byl žal. úřad pojímal slovo nezpůsobilost v § 80/2 služ. pragm. ve smyslu objektivním a byl by vycházel z názoru, že za trvale nezpůsobilého ve smyslu § 80/2 služ. pragm. lze pokládati i takového úředníka, který podle svých subjektivních schopností a kvalit není sice neschopným svoje služební místo řádně zastávati, jestliže ponechání jeho na jeho služebním místě samo o sobě z jiných důvodů s jeho osobou souvisejících v zájmu služby jeví se nepřípustným. Názor takový nemá však v zákoně opory.
§ 80/2 služ. pragm. připouští přeložení úředníka na trvalý odpočinek z úřední moci jenom pro trvalou jeho nezpůsobilost; tím možno však rozuměti toliko nedostatek subjektivních, ať tělesných ať duševních schopností a vlastností, kterých je třeba, aby úředník mohl místo mu svěřené řádně zastávati. Jestliže zájem služby vyžaduje odstranění úředníka s tohoto místa nikoli pro nějaké jeho defekty subjektivní, nýbrž z důvodů jiných, byť i důvody tyto měly svou příčinu v jeho osobě — na př. kdyby manželka úředníka pověřeného vedením nějaké tajné agendy státní, byla podezřelá z vyzvědačství —, nebylo by možno zakročiti proti němu dle § 80/2, nýbrž opatřeními jinými, které dává služebnímu úřadu k disposici služ. pragmatika v hlavě IV, zejména v §§ 73 a 74.
Názoru tomu svědčí jednak doslov § 80/2 služ. pragm. a srovnání jeho s § 73 tohoto zákona, jednak i motivy k § 73. Z důvodové zprávy k vládní osnově služební pragmatiky příl. 702 sesse XX posl. sněm. ad §§ 90 a 91 str. 96 a podobně ze shodné zprávy výboru posl. sněmovny příl. 1364 sesse XXI str. 35 je totiž patrno, že zákonodárce dosavadní právní stav, který připouštěl přeložení nesoudcovských úředníků z úřední moci na trvalý odpočinek, kdykoli vůbec odstranění úředníka z aktivní služby dle uvážení služebního úřadu ať z jakýchkoliv ohledů služebních jevilo se vhodným, úmyslně chtěl změniti a poskytnouti úředníku postavení příznivější tím, že připustil pensionování jen tam, kde potřeba odstraniti úředníka z aktivní služby má důvod v jeho subjektivní nezpůsobilosti řádně zastávati služební místo mu svěřené, a i to jen tehdy, je-li nezpůsobilost ta trvalá; naproti tomu pro případy jiné, nastanou-li jiné okolnosti, jež činí další ponechání úředníka v aktivní službě nepřípustným z důležitých ohledů služebních, zejména aby se předešlo poškození neb ohrožení státní autority, vyloučil možnost pensionování a dal nové ustanovení v § 73 služ. pragm. Toto rozdvojení dosavadního jednotného institutu pensionování z úřední moci odpovídá také zřejmě tendenci služební pragmatiky, omeziti přípustnost přeložení na trvalý odpočinek na ty případy, kde důvod pro odstranění úředníka z aktivní služby má — jako při zjištěné trvalé jeho nezpůsobilosti — příčinu trvalou. Jeví-li se však odstranění to potřebným z příčin objektivních, které neleží v osobní nezpůsobilosti úředníkově, bude zajisté nesnadno říci předem již, že tyto objektivní důvody nezměněně potrvají, a bylo by proto i vůči úředníku nespravedlivo a s hlediska zájmů služebních neekonomické, zakročiti ihned trvalým pensionováním, když lze výsledku s hlediska služebního stejně účinného dosíci opatřením méně intensivním.
Žal. úřad vycházel buďto z názoru, že pro uznání morální nezpůsobilosti úředníka ve smyslu § 80/2 služ. pragm. přicházejí v úvahu i takové jeho činy, kterých se dopustil ve stavu nepříčetnosti a za něž nemůže býti činěn odpovědným, nebo z názoru, že nezpůsobilost ve smyslu cit. ustanovení zakládají i takové okolnosti, které při trvající jinak způsobilosti úředníka, zastávati řádně služební místo, činí další ponechání jeho v aktivní službě z ohledů služebních nepřípustným z důvodů, k nimž podnět zavdává jeho osoba. Obojí tento právní názor je mylný, a bylo proto nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 1331. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 642-646.