Č. 1372

.
Mimořádná opatření: Z trestního nálezu okresní správy politické, kterým byla určitá osoba odsouzena pro přestupek § 1 nař. pres. zem. správy polit. z 29. dubna 1921 č. 181 sb. z. a n. (stran dopravních osvědčení na zásilky různých potravin do pohraničního pásma v Čechách) dle § 3 cit. nař. k trestu a zároveň prohlášeno i zabavené zboží za propadlé, může osoba ta podati odvolání k zem. správě polit. i pokud jde o tento druhý výrok.
(Nález ze dne 20. května 1922 č. 7219.)
Věc: Josef H. v D. L. (adv. Dr. R. Lerch z Prahy) proti okresní správě politické v Mladé Boleslavi stran trestního nálezu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká výroku
o propadnutí zásilek, zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: St-l, majitel mlékárny v D. L. na Moravě, podal dne 10. května 1921 u staničního úřadu v U. k dopravě 2 zásilky másla na Frant. D. v Z. a Frant. R. v K. bez dopravního osvědčení. Obě zásilky byly dne 15. května 1921 při revisi zásilek do pohraničních okresů na nádraží v Ml. Boleslavi vykonané pozastaveny. Nálezem okresní politické správy v Ml. Boleslavi ze dne 1. října 1921 bylo uznáno, že se st-l tím, že uvedené zásilky poslal do pohraničního okresu bez dopravního osvědčení, dopustil přestupku v § 1 nař. presidenta zem. správy polit. v Praze ze dne 29. dubna 1921 č. 181 sb. z. a n., odsouzen za tento přestupek dle § 3 téhož nař. k peněžité pokutě 300 K, při nedobytnosti k trestu vězení na 3 týdny, a zároveň prohlášeno zabavené zboží za propadlé.
Rozhodnutí to opatřeno jest právním poučením, že z nálezu, pokud se týče viny a trestu, může se strana odvolati ve lhůtě tří dnů k zemské správě politické, a že pokud týče se propadnutí zboží nelze se odvolati. St-l podal z uvedeného nálezu dne 10. října 1921 odvolání k zemské správě politické. Zda o odvolání tom již bylo rozhodnuto, není ze spisů patrno.
Stížností k nss podanou béře odsouzený v odpor výrok o prohlášení zabaveného zboží za propadlé, podotýkaje, že odvolání z odsuzující části nálezu nebylo do dne podání stížnosti vyřízeno. Stížností vytýká nezákonnost naříkaného nálezu.
Nss řídil se při svém rozhodnutí touto úvahou:
Nařízení pres. zem. spr. polit. v Praze ze dne 29. dubna 1921 č. 181 sb. z. a n., jímž byla zavedena dopravní osvědčení na zásilky určitých předmětů potřeby, zejména i másla, do pohraničního pásma v Čechách, spočívá na zmocnění min. pro zásobování lidu vydaném dle § 9 nař. vlády ze dne 3. září 1920 č. 516 sb. z. a n. Nařízení to odvolává se v § 3, stanovícím tresty za jednání proti předpisům jeho, na § 11 cit. nař. vlády a stanoví v odst. 2 § 3, že současně s trestem může býti vysloveno též propadnutí zboží ve smyslu §§ 19 a násl. téhož vl. nař.
Předpisy o řízení, zejména o opravných prostředcích nařízení pres. zem. správy polit. ze dne 29. dubna 1921 č. 181 sb. z. a n. nemá, platí tudíž předpisy o řízení dané v nařízení vlády ze dne 3. září 1920 o. 516 sb. z. a n., po případě, pokud nařízení to předpisů takových nemá, všeobecné předpisy pro trestní řízení správní platné.
Zmíněné nařízení vlády ze dne 3. září 1920 v § 22 ustanovuje, že, pokud není v nařízení tom jinak ustanoveno, jest vyloučen opravný prostředek proti konkrétním opatřením učiněným podle §§ 1, 2, 4, 9, 12, odst. 2 a 4, § 13, odst. 1 a § 16 politickými úřady a podle § 13, odst. 2 obcí tržního místa. Tento předpis měl patrně žal. úřad na mysli, vyslovuje, že opatření, kterým prohlášeno bylo zboží st-li pro nedostatek dopravního osvědčení zabavené propadlým, není naříkatelné pořadem instančním, jsa názoru, že výrok o propadnutí jest jedním z konkrétních opatření uváděných v § 22 cit. nařízení vlády.
Názor ten však odporuje znění i smyslu posléz zmíněného předpis Předpis ten vylučuje opravný prostředek proti konkrétním opatřením taxativně vyjmenovaným, jež úřady neb obec učinily, aby dosaženo bylo účelu, jejž sleduje nařízení vlády ze dne 3. září 1920, nikoli však proti nálezům, jimiž úřady trestají ty, kdož jednají proti ustanovením nařízení toho aneb proti opatřením podle nich vydaným.
Ustanovení o jednáních podléhajících trestu a o trestech dána jsou v §§ 3, 11, 14 a 17, ustanovení o propadnutí předmětů, k nimž se trestní čin vztahuje, pak v § 19 cit. vlád. nařízení.
Ustanovení ta však nejsou v § 22 uvedena, zřejmě proto, že nejednají o opatřeních úřadů podle jednotlivých předpisů učiněných, nýbrž o trestnosti činu proti předpisům nebo proti konkrétním opatřením.
V daném případě jde o jednání proti opatření vydanému podle § 9, trestné dle § 11 nařízení vlády ze dne 3. září 1920 a souhlasného s ním § 3 nařízení ze dne 29. dubna 1921.
Výrok o propadnutí předmětů, k nimž se trestný čin vztahuje, opírá se o § 19, odst. 1 vl. nař., dle něhož výrok ten se může státi v nálezu, jímž se trest ukládá, vyjímajíc čin trestný podle § 17.
Dle toho jest propadnutí vedlejším trestem, který předpokládá uložení trestu hlavního a jest výrok o propadnutí součástí nálezu trestního. Proto musí o propadnutí platiti tytéž předpisy, jako o naříkatelnosti odsuzujícího nálezu, pokud se týče výroku o trestu hlavním.
Ježto nařízení vládní ze dne 3. září 1920 č. 516 sb. z. a n. nevylučuje opravného prostředku proti nálezům trestním podle ustanovení jeho vydaným, jest opravný prostředek proti nálezům takovým, tudíž i proti výroku o propadnutí zboží jako součásti nálezu toho podle všeobecných předpisů pro opravné řízení v policejních věcech trestních (nař. ministerstva ze dne 3. ledna 1855 č. 61 ř. z.) přípustný.
Z úvah těch plyne, že právní poučení, že výrok o propadnutí zboží nelze odvoláním bráti v odpor, jest právně mylné a zákonu odporující. Tímto mylným právním poučením bylo straně znemožněno, aby se bránila proti výroku o propadnutí zboží pořadem instančním. Pro toto porušení podstatných forem řízení, k němuž bylo soudu hleděti z povinnosti úřední, musilo nař. rozhodnutí, pokud jím vysloveno bylo propadnutí zabaveného zboží, dle § 6, odst. 2 zák. o ss býti zrušeno a nemohlo proto o stížnosti býti meritorně rozhodnuto.

Citace:

č. 1372. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 729-731.