Č. 1180.

Vyvlastnění: Rozhoduje-li 2. stolice instančně o vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných domů za platnosti zákona z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n., musí založiti své rozhodnutí na tomto zákoně, byť rozhodnutí 1. stolice bylo vydáno na základě a za platnosti zák. ze 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920.
(Nález ze dne 20. února 1922 č. 3043.)
Prejudikatura: nál. č. 1068.
Věc: Otto L. v H. proti zemské správě politické v Praze stran vyvlastnění pozemků pro stavbu o.bytných domů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:— —
Žádost o vyvlastnění částí pozemků --- byla podána za platnosti zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920 a za platnosti tohoto zákona bylo vydáno také rozhodnutí 1. stolice. Tento zákon byl zrušen podle § 11 zák. o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n., jenž nabyl dle § 72 účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dnem 21. března 1921. Za platnosti tohoto pozdějšího zákona bylo vydáno naříkané rozhodnutí.
Nss uvážil, že ve sporné věci nejde o výrok povahy deklaratorní, kterým se toliko právně uznává existence určitého subjektivního práva, nýbrž že jde o výrok povahy konstitutivní, kterým se teprve subjektivní právo strany zakládá. Strana vyylastňovacím výrokem 1. stolice, dokud nenabyl moci práva, nezískala žádného subjektivního práva a vyšší stolice, povolaná v pořadí instančním rozhodovati, musí svoje rozhodnutí, nestala-li v době jejího instančního rozhodování změna zákonité normy, založiti na té normě zákonné, která platila v době jejího instančního rozhodování.
Žal. úřad vyslovil v odůvodnění naříkaného rozhodnutí, že podle ustanovení § 1 zák. ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920, na jehož základě byl vydán vyvlastňovací nález 1. stolice, a dle § 1 zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. vyvlastniti lze pozemky za podmínek v zákoně tom udaných a uvedl, že § 3 posléze cit. zákona připouští vyvlastniti pro domek s jedním malým bytem plochu od 300—400 m2, pro domky o dvou bytech do 500 m2, dle čehož byla vyvlastněná plocha stanovena. Úřad tedy zcela zřejmě při svém rozhodnutí použil tohoto předpisu a tvrzení jeho odvodního spisu, že při stanovení výměry vyvlastňovaných pozemků užito bylo jen analogie citovaného zákona o stavebním ruchu, nemá v rozhodnutí nijaké opory. Při tom však úřad ignoroval předpisy odst. 1. a 2. tohoto § 3. Dle odst. 1. jest především vyvlastňovati půdu neúrodnou, ale k zastavění způsobilou, než se sáhne k půdě úrodné a jest ji zabírati v určitém pořadí v bodu 1. a 2. přesně stanoveném, dle ustanovení bodu 2. tohoto předpisu dojde při vyvlastňování na pozemky soukromé teprve tehdy, není-li tu pozemků sub. lit. a) naznačených. Ač stěžovatel v řízení správním, zejména také v odvolání se bránil vyvlastnění poukazem na půdu zabranou, hodící se dle jeho tvrzení k zastavení, přece žal. úřad nepřihlížel k ustanovení odst. 1. § 3 cit. zákona a nevyšetřil, není-li tu jiných pozemků, jež by dle pořadí v zákoně vytčeného měly se vyvlastniti, nežli dojde na pozemky st-lovy, kterýžto postup se arci příčí zákonu.
Vyřízení otázky, zda a v jakém pořadí smí se vyvlastniti jednotlivý druh půdy, tvoří však předpoklad pro zodpovědění další otázky, nenastane-li exempce sporných parcel st-li náležejících. Odpadá proto i pro nss příčina, aby se zabýval ostatními námitkami stížnosti, zejména potřebuje-li st-l pozemků č. kat. nevyhnutelně pro své hospodářství.
Námitka tato stala by se rozhodující teprve tehdy, kdyby tu nebylo pozemků, podléhajících v prvé řadě vyvlastnění dle § 3 odst. 1 a 2 lit. a) a b).
Nesrovnává se tudíž naříkané rozhodnutí, kterým byly vy vlastněny st-lovy pozemky pro stavbu obytných domů, se zákonem a bylo je zrušiti po rozumu § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 1180. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 316-317.