Č. 1470

.
Živnostenské právo: 1. Opominutí povinnosti stanovené učebnímu pánu v § 100, odst. 3 živn. ř. zakládá skutkovou podstatu přestupku vymezeného v § 133 a) živn. ř., jejž stíhati povolány jsou příslušné úřady živnostenské. — 2. Právní věta jako u č. 113 (přípustnost novot i v opravných prostředcích podaných v řízení policejně-trestním).
(Nález ze dne 4. září 1922 č. 7877.)
Věc: Vilém M. v L. proti zemské správě politické v Praze stran trestního nálezu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Okresní politická správa v Duchcově uznala st-le vinným, že svého učně nepřidržoval k návštěvě živnostenské pokračovací školy a takto spáchal přestupek § 100, odst. 3. živn. ř. a odsoudila ho dle § 133 a) cit. zák. k peněžité pokutě 200 K, v případě nedobytnosti do vězení 10 dnů. Zemská správa politická odvolání zamítla, ježto skutková podstata trestního činu jest prokázána.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že § 100 živn. ř. nevymezuje podstatu trestního skutku a nestanoví žádné trestní sankce, takže všeobecné povinnosti a všeobecné zákazy pánu učebnímu uložené opravňují okresní politickou správu, bylo-li čeho opominuto, pouze k výtce, aneb k opatření, aby pán učební byl společenstvem potrestán, a vytýká takto i nepříslušnost žal. úřadu k vydání naříkaného nálezu.
Hlava VIII. živn. řádu v § 131 (ve znění novely z r. 1907) pojednává o trestech vůbec a stanoví, jak se přestupky předpisů živnostenského řádu trestají; v §§ 132 až 133 b) uvedeny jsou zvláštní případy trestní, mezi nimi ustanovení § 133 pod lit. a), že podléhá trestu pokutou peněžitou od 20 do 1000 K, kdo jedná proti předpisu o zaměstnání učedníků a zacházení s nimi. Dle § 100, odst. 3. živn. řádu (ve znění novely z roku 1907) má pán učební učedníku za okolností tam uvedených dopřáti času k návštěvě ústavů v § 99 b), odst. 3. zmíněných (pokračovací, živnostenské školy) a je k návštěvě těchto škol přidržovati. Z toho jest zřejmo, že opominutí povinnosti stanovené učebnímu pánu § 100, odst. 3. zakládá skutkovou podstatu přestupku §em 133 lit. a) vymezeného a tamže přesnou trestní sankcí opatřeného.
§ 141 (ve znění novely z r. 1907) stanoví v odst. 1., že politické správní úřady 1. stolice jsou prvními stolicemi ve věcech živnostenských a odst. 2. výslovně ve své třetí větě uvádí, že jim přísluší vyšetřovati a trestati přestupky tohoto zákona, pokud nemá místa jednání řádného soudu trestního. Jeví se tudíž vytýkaná nepříslušnost okresní politické správy a tím i žal. úřadu neodůvodněnou.
Správnosti názoru tohoto nasvědčuje též úvaha, že ani proti učedníku, který vlastní vinou nedosáhne dostatečného prospěchu z vyučováni (§ 99 b) odst. 5), v kterýžto pojem nesporně spadá zanedbávání návštěvy školy, nemůže zakročiti způsobem tam vytčeným společenstvo, nýbrž pouze a jedině živnostenský úřad.
St-l vytýká dále, že v nálezu není uvedeno, o kterého učně jde, a o jaký čas, a že nebyl slyšen jako obviněný.
Výtka tato jest vyvrácena obsahem spisů administrativních. Podle obsahu spisů těch byl st-l na poukaz 1. stolice starostenským úřadem v L. předvolán k výslechu, výslech jeho proveden, při tom sděleno mu přesně, o kterého učedníka a o kterou věc se jedná a také st-l se v tom smyslu zcela jasně vyjádřil.
Nss shledal přes to stížnost odůvodněno, neboť st-l doznal sice při svém výslechu v řízení provedeném 1. stolicí, že potřebuje učně svého k práci, že ho nemůže posílati do pokračovací živnostenské školy, jsa nemocen; v odvolání však tvrdil, že učně posílal do školy, že však učeň do školy nechtěl chodit, ježto nerozumí vyučovací řeči. Totéž tvrdí st-l ve stížnosti, dodávaje, že hocha důtklivě k návštěvě školy měl, že on také sice odešel, takže jemu nelze klásti za vinu nijaké provinění. O těchto tvrzeních st-lových nebylo provedeno šetření, nař. rozhodnutí vzalo tudíž, poněvadž jiného šetření než výslechu st-le ani v 1. ani v 2. stolici nebylo, za základ původní doznání st-lovo, odvolané v opravném prostředku.
Jak nss vyslovil nálezem ze dne 30. května 1919 č. 2634, Boh. č. 113, na jehož odůvodnění se dle § 44 jedn. řádu poukazuje, má strana právo v řízení policejně trestním uváděti i v prostředku opravném okolnosti nové, třebas i takové, které s původním jejím udáním jsou v rozporu a nelze okolností těch pak nedbáti jedině z toho důvodu, že nejsou ve shodě s původním udáním strany, byť i byly třebas úplným odvoláním původního doznání.
Podle toho nesměl tedy žal. úřad okolnosti v odvolání st-lem uváděné ponechati bez povšimnutí a nemohl odvolané doznání položiti za základ pro svá skutková zjištění. Odpadlo-li však ono doznání, není tu pro zjištění a posouzení skutkové podstaty přestupku inkriminovaného vůbec žádného podkladu.
Poněvadž okolnosti v odvolání uvedené nebyly vyšetřeny, shledal nss řízení podstatně vadným.
Bylo proto nař. rozhodnutí dle § 6 zák. o ss pro vadnost řízení zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se ostatními námitkami stížností uplatňovanými.

Citace:

č. 1470. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 944-946.