Č. 1204.

Stavební právo: I. Z ustanovení § 73 pražského stav. řádu plyne pro souseda právní nárok na zachování výškových předpisů v tomto ustanovení daných. Vznesl-li soused při komisionelním řízení podle § 34 stav. ř. konaném námitku proti výšce navržené stavby, uplatnil tím (veřejnoprávní) nárok práva sousedského. Namítal-li však toliko, že navržená výška bude brániti přístupu světla a vzduchu do novostavby samé, neuplatnil tím svého práva sousedského a nemůže námitku proti výšce budovy s úspěchem vznésti před nejv. správ. soudem. — II. Námitka sousedova, že bouráním starého stavení a hlubokým založením základů novostavby bude ohrožena bezpečnost jeho domu, jest námitkou z práva sousedského, o níž náleží rozhodnouti úřadu stavebnímu.
(Nález ze dne 7. března 1922 č. 3122.)
Prejudikatura: K č. I. Boh. č. 53 adm.
Věc: Dr. Frant. W.-C. v Praze (adv. Dr. Em. Patz z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran zbourání a novostavby domu X.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: V červenci 1920 podala majitelka domu X. v Praze Viktorie
K. žádost za povolení zbourati tento dům a provésti na zbořeništi novostavbu. Při komisionelním jednání, které konáno o žádosti ve smyslu §§ 32 a násl. stav. ř. dne 5. srpna 1920, st-1 jako majitel sousedního domu Y namítal m. j., 1. že mezi oběma domy je společná zeď, která je bouráním ohrožena, a žádal za záruky, že při bourání nebude zasaženo do práva jeho jako majitele domu Y., 2. že zastavěná plocha je příliš velká, projektovaný dvůr je dle § 65 stav. ř. příliš malý a novostavba nebude proto míti dosti světla a vzduchu, 3. že novostavba jde příliš do výše a na druhé straně má se stavěti příliš do hloubky, čímž je velmi ohrožena stabilita domu jeho, který nemá ani sklepu, 4. posléze odvolal se na vyjádření přítomného zástupce regulační kanceláře, který namítal, že samostatným povolením projektované novostavby stane se nemožným účelné zastavení nárožního staveniště st-lova, z něhož po event. zbourání domu Y. a po odstoupení potřebné plochy na rozšíření ulice zbude plocha k samostatnému zastavení velmi obtížná a neracionelní. Stavební znalec doporučil, aby jak zbourání domu X., tak i novostavba byly povoleny za určitých podmínek, mimo jiné, že bourání díti se bude se vší možnou opatrností a za šetření příslušných předpisů.
Kdežto první a druhá instance žádané povolení bourání a novostavby odepřely, odůvodňujíce svůj výrok m. j. také tím, že by se po rozšíření ulice R-ové staveniště domu Y nedalo řádně a účelně zastavěti, a příliš vysoké nové budovy na staveništi domu X. že by zabraňovaly proudění vzduchu a vnikání světla do staveniště domu Y., takže není vyhověno § 34 stav. ř., zemský správní výbor nař. rozhodnutím usnesení obou nižších instancí zrušil a vyslovil, že navrhovanou stavbu, jakož i zbourání lze z veřejných příčin povoliti a technicky provésti; námitky majitele domu Y. stran společné zdi a společné studny odkázány současně na pořad práva. Pokud se týče staveniště Y. zemský správní výbor praví, že by bylo ovšem nejlepší, kdyby zbytek plochy po odstoupení příslušných uličních ploch byl připojen k X.; ale i kdyby se tak nestalo, připouští zbývající plocha řádné zastavění, takže by tím vzhled ulice nikterak neutrpěl a budova by měla dostatek světla i vzduchu, jak o tom svědčí připojený návrh st-lův. Ježto také z ohledů zdravotních nebylo činěno žádných námitek, pokládá zemský správní výbor tuto stavbu z důvodů veřejných za dovolenou a z důvodů technických za proveditelnou, s tím omezením, že bude šetřeno všech podmínek, které jsou v protokole z 5. srpna 1920 technickým znalcem uloženy, a to jak v příčině zbourání, tak i v příčině stavby.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí namítá:
1. In merito: 1. Projektovaná budova má — mimo přízemí — do J-ské ulice 5 pater, do R-ové ulice 4 patra. Povolení pětipatrového domu úřad odůvodňuje poukazem na zákon z 15. dubna 1919 č. 211 sb. z. a n. Tohoto zákona však v daném případě nelze použíti, poněvadž platí — nehledě na stavby prováděné obcemi a na stavby všeužitečné — toliko tehdy, když stavebník reversem předloženým současně se žádostí za povolení stavby dá ministerstvu sociální péče právo stanoviti v novostavbě nájemné; to se však nestalo a stavebník teprve výměrem z 11. února 1921 vyzván, aby takový revers do 14 dnů předložil. Dlužno tedy případ posuzovati dle § 73 stav. řádu, jenž staveb pětipatrových nedovoluje.
2. Výše budovy příčí se § 73 stav. řádu, který připouští jen výši maxim. 6/4 šířky ulice. D-ová ulice má 12 m šíře, největší přípustná výše je tedy 18 m. Žal. úřad chybuje v tom, že počítá výšku stavby jen do hlavní římsy a nebéře zřetele na to, že nad touto hlavní římsou je ještě jedna etáž, kterou dlužno rovněž počítati do přípustné maxim. výšky. Jako měřítko nelze pak bráti šířku ulice J-ské, poněvadž — i když novostavba má jedno průčelí do této ulice a jedho do ulice R-ové — nejde o dům rohový, a nemá tu tedy místa odst. 4 § 73 stav. ř.
3. Střední budova — kterou dlužno správně považovati za budovu dvorní — převyšuje zadní dvůr o 5,90 m, je příliš vysoká, má nepřípustný počet pater a nevyhovuje tedy § 73 stav. řádu.
4. Nezastavěná plocha činí toliko 2,4 proc. stavební plochy, což odporuje § 65 stav. ř., jenž žádá, aby zůstalo volným 15 proc. stav. plochy. Není správno, jak činí úřad, do nezastavěné plochy počítati také světlíky.
5. Spodní místnosti sklepní nelze odvodniti, poněvadž dlažba jejich leží pod niveau uliční stoky.
6. Následkem projektované nepřípustné výše novostavba ubírala by domu st-lovu Y. světlo a vzduch.
7. Staveniště st-lovo Y. nedalo by se následkem novostavby po rozšíření R-ové ulice účelně zastaviti.
8. Bouráním domu X. byla by největší část domu st-lova odkryta. Ježto novostavba je navržena do hloubky 10,50 m a dům st-lův v J-ské ulici není podsklepen, hrozí mu nebezpečí sesutí. Tím by však st-1 s rodinou a služebnými pozbyl přístřeší a 20 osob zaměstnaných v jeho kanceláři zaměstnání; to se týká vesměs zájmů veřejných a není tedy správno odkazovati st-le v tomto směru na pořad práva.
II. In formali: 1. nebylo konáno šetření o námitce, že zamýšlené zbourání domu X. ohrožuje dům st-lův sesutím.
2. Zemský správní výbor tvrdí, že je možno sklepní místnosti novostavby odvodniti, ač to znalci nebylo zjištěno; tvrzení jeho, že takové odvodnění v Praze bylo již provedeno, spočívá na nesprávních informacích.
3. Ačkoli nižší instance zjistily, že střední budova má povahu budovy dvorní, zemský správní výbor bez bližšího šetření tuto její povahu popřel.
4. Zemský správní výbor v rozporu se zjištěním nižších instancí beze všeho šetření uznal, že novostavba neodejme st-lovu domu vzduch a světlo a
5. že staveniště jeho i potom a po rozšíření R-ové ulice připustí řádné zastavení.
6. St-1 nebyl pozván k žádnému šetření zemského správního výboru.
7. Nař. rozhodnutí postrádá řádného odůvodnění, zejména tam, kde se odchyluje od skutkové podstaty zjištění nižšími stolicemi.
Nss rozhoduje o stížnosti musil si nejprve předložiti otázku, jak dalece je st-1 ve smyslu § 2 zák. o ss legitimován k námitkám, jež proti povolení stavby vznáší.
Policejní normy řádů stavebních, které omezují vlastníka pozemku v jeho oprávnění stavěti, dány jsou — jak plyne již z policejní povahy jejich — v zájmu veřejném. Předmětem a účelem jejich není materielně právní úprava vzájemných poměrů sousedských jako takových, vymezení sfér sousedů a určení jejich práv, nýbrž policejní ochrana zájmů obecných, aby zamýšlenou nebo provedenou stavbou nebyly dotčeny. S tohoto hlediska přihlížejí také k vlivu stavby na její okolí.
Hájiti veřejných zájmů povolány jsou z povinnosti úřední orgány stavební. Jak bylo dovoděno v zdejším nálezu ze dne 21. února 1919 č. 987 (Boh. č. 53), poskytuje stavební řád — ovšem v jistých mezích — i sousedům, jimž hrozí z porušení obecných zájmů stavebním řádem chráněných v prvé řadě a bezprostředně újma, možnost, aby ve svůj prospěch v pohyb uvedli policejní normy stavebního řádu. Legitimaci k tomu mohou však v řízení před nss (§ 2 zák. o ss.) opírati jenom o svůj vlastní zájem, kterému stavební řád přiznává povahu subjektivního práva sousedského; a mohou tu ovšem uplatňovati jen ta svoje sousedská práva, jichž uznání domáhali se již v řízení před úřady stavebními.
Je tedy st-1 legitimován namítati, že povolené zbourání a novostavba odporují předpisům řádu stavebního, jenom potud, pokud tvrdí porušení takového svého práva sousedského, tedy pokud namítá, že projektem ohroženy jsou stavebním řádem uznané veřejné ohledy se zřetelem na jeho sousedící majetek, a domáhá se zamezení nebezpečí a škod, jež mu v tomto ohledu ze stavebního projektu hrozí. Tím je však právo jeho vyčerpáno a nelze mu přiznati legitimaci, aby i nad to dále uplatňoval porušení veřejných zájmů ohledně stavebního projektu samého.
Na základě těchto úvah bylo odmítnouti jako nepřípustné námitky uvedené svrchu ad I. 1., 2. a 3. a důsledkem toho i námitku sub II. 3., které směřují proti povolené výši, resp. připuštěnému počtu pater nové budovy a vytýkají, že nebylo v těch směrech dbáno předpisů § 73 stav. ř. pro Prahu. K uplatňování veřejných zájmů, jež stavební řád tímto ustanovením chce chrániti, ohledně novostavby samé, nedostává se st-li dle toho, co řečeno, legitimace. Mohl by tedy porušení těchto předpisů vytýkati jenom potud, pokud by tvrdil, že nedbání jich dotýká se jeho práv sousedských.
Ve stížnosti podpírá sice ony námitky sub I. 6 skutečně poukazem na to, že nepřípustnou výškou projektované novostavby ubírá se jeho domu Y. světlo a vzduch. Ale při komisionelním jednání konaném dne 5. srpna 1920 této námitky nevznesl a svého práva sousedského plynoucího z § 73 stav. ř. neuplatňoval, nýbrž omezil svou výtku ohledně nepřípustné výšky a počtu pater novostavby výslovně jen na zájmy této novostavby samé, jichž uplatňovati jemu nepřísluší. Již vzhledem k zásadě koncentrační, jež dle § 33 stav. řádu ovládá řízení o povolení stavby, jakož i dle ustanovení § 5 zák. o ss, jsou tedy námitky svrchu uvedené prekludovány a proto nepřípustný.
Pokud však st-1 nyní vytýká sub II. 4, že žal. úřad uznal v rozporu se zjištěním nižších instancí beze všeho šetření, že novostavba neodejme st-lovu domu vzduch a světlo, je námitka ta rovněž nepřípustnou. Vliv novostavby na dům st-lův po této stránce při komisionelním jednání dne 5. srpna nebyl totiž vůbec vyšetřován a zjištěn. Obě nižší instance sice na základě okolností při komisi zjištěných vyslovily úsudek, že by přílišná výška projektované nové budovy zabraňovala proudění vzduchu a vnikání světla do staveniště domu Y., při čemž zůstává ostatně vzhledem k celkové souvislosti odst. 6 rozhodnutí 1. instance pochybno, má-li onen úsudek na mysli nynější dům Y., či teprve eventuelní příští novostavbu na tomto staveništi zmenšeném o plochu, kterou by bylo pak třeba postoupiti k rozšíření R-ové ulice. Avšak rozhodnutí třetí instance má zřejmě na mysli jenom tuto druhou eventualitu, kdežto otázku vlivu novostavby na příliv vzduchu a světla na dům v tom stavu, v jakém se nyní nalézá, vůbec neřeší. Mohla by tedy ona výtka pojata býti jenom tak, že žal. úřad nesdílí skutkového úsudku, jejž si v tomto bodě utvořily obě nižší instance. Ježto však, jak uvedeno, st-1 v tomto směru při komisionelním jednání žádné námitky nečinil, nemohl nabýti žádného práva z výroku obou nižších instancí, které uvažujíce přípustnost novostavby s hlediska zájmů veřejných pojaly z úřední moci do svých úvah také ohledy na zájmy st-lovy, a nemůže tedy právem vytýkati, že žal. úřad k těmto zájmům nehleděl, resp. že je posuzoval jinak, nežli obě instance nižší.
Stejně nebylo možno přiznati st-li legitimaci k námitkám uvedeným sub I. 4 a 5 a II. 2, jimiž uplatňuje opět jen zájmy veřejné co do novostavby samé, aniž tvrdil porušení nějakého svého práva sousedského; ostatně námitka, že novostavbu nelze řádně odvodňovati, nebyla při komisionelním jednání vznesena a je již proto nepřípustnou.
Námitku I. 7 nss shledal bezdůvodnou. Stavební řád neposkytuje opory pro názor, že by stavebníkovi mohlo býti zabraňováno provedení novostavby jinak přípustné jenom z toho důvodu, že by sousedovi touto novostavbou ve spojení s regulační čárou platnou pro zastavení pozemku sousedova, provedení novostavby na tomto pozemku bylo znemožněno nebo stíženo. Oprávnění vlastníka zastavěti svůj pozemek je omezeno hranicemi jeho pozemku, a v jich mezích musí stavební projekty upraviti tak, aby vyhovovaly předpisům řádu stavebního, aniž může požadovati, aby mu k tomuto účelu byl, byť i jen pasivně, služebným také pozemek sousední. Měl-li st-1 za to, že novostavba v mezích jeho vlastnictví stane se mu nemožnou vzhledem k tomu, jak stanovena byla regulační čára pro ulici R-ovou, při čemž posuzuje tuto možnost, mohl po právu míti na zřeteli jenom pozemek svůj vlastní, bylo jeho věcí, aby se bránil proti regulační čáře jemu nevýhodné. Důsledkem toho nelze dáti za pravdu ani námitce II. 5.
Bezdůvodny jsou také námitky II. 6 a 7. St-1 vytýká povšechně, že nař. rozhodnutí nemá žádného odůvodnění, aniž uvádí, v kterých směrech ho postrádá a jak dalece vidí tím stíženou svoji obranu; nss neshledal pak ani z úřední povinnosti, že by skutkové a právní závěry, v nichž se žal. úřad odchyluje od obou nižších insthancí, byly nedostatečně opřeny. K námitce II. 6 stačí poukázati, že zemský správní výbor rozhodnutí své zbudoval na skutečnostech zjištěných při komisionelním jednání dne 5. srpna, které toliko odchylně od obou nižších instancí hodnotil; neměl tedy potřebí konati a také nekonal žádného šetření nového, a nemohl tedy ovšem ani st-le k takovému šetření pozvati.
Naproti tomu shledal soud důvodnými námitky I. 8 a II. 1. St-1 již při komisionelním jednání dne 5. srpna 1920 — nehledě k soukromoprávní námitce, že mezi domy X. a Y. jest společná zeď — namítal, že stabilita jeho domu Y. jest ohrožena jednak bouráním starého domu X., jednak tím, že projektovaná novostavba sahá do velké hloubky, což padá na váhu tím více, ježto dům jeho není vůbec podsklepen, a žádal, aby v obou směrech dány byly záruky pro zajištění jeho domu. Ačkoliv momenty tuto uplatňované dotýkají se zájmů veřejné bezpečnosti, k nimž stavební úřad dle řádu stavebního má přihlížeti (§§ 25, 34, 119 stav. ř.), nebylo o těchto námitkách st-lových, jimiž uplatňoval své právo sousedské, konáno žádného šetření, technický znalec nebyl o nich slyšen, a žal. úřad bourání i novostavbu uznal beze všech výhrad a kautel stran stability domu st-lova za přípustnou, aniž k nim přihlédl a o nich rozhodl.
V tomto opomenutí nss shledal podstatnou vadu ve smyslu § 6/2 zák. o ss., pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušiti.

Citace:

č. 1204. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 362-366.