veřejné školy zřízené dle zák. z 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. či odložení výkonu rozhodnutí toho týmž ministerstvem?

(Nález ze dne 5. ledna 1922 č. 35.)
Věc: Firma A., W. a spol. v K. (adv. Dr. R. Weissberger z Plzně) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zabrání bytu pro správce školy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Aby se zabezpečilo bydlení správce české obecné školy veřejné zřízené podle zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. v K., vyslovil místopředseda zemské školní rady v dohodě se zemskou správou politickou rozhodnutím z — podle práva, které mu dává § 7 uvedeného zákona, doplněného zákonem ze dne 9. dubna 1920 č. 295 sb. z. a n., zabrání bytu o dvou pokojích a kuchyni s příslušenstvím (zejména koupelnou, špižírnou a klosetem) v prvém poschodí domu č. p — v K. nuceným nájmem.
K stížnosti vlastnice domu firmy A., W. a spol. zrušilo min. školství a národní osvěty rozhodnutím ze dne 23. května 1921 č. — v souhlase s min. vnitra toto rozhodnutí pro nezákonnost, ježto předpoklady § 7 zák. uvedeného pro vyslovení záboru nuceným nájmem v daném případě nejsou dány. Při tom uložil žal. úřad přednostovi okresní správy politické ve Stříbře, aby k intimaci tohoto výnosu přikročil teprve po tom, až bude dokončena úprava náhradního bytu, který firma pro správce české školy dává k disposici. Vyrozumění o tomto rozhodnutí bylo st-lce dodáno okresní politickou správou dne 27. června 1921.
Podle tvrzení stížnosti uložila pak osp výměrem z — správci školy, aby byt zabraný vyprázdnil a nastěhoval se do bytu náhradního, a firma byla zmocněna, aby, nebude-li uposlechnuto, přestěhování provedla sama na útraty správce školy a vyžádala si k ternu asistenci četnictva.
Nař. rozhodnutím z — nařídil však žal. úřad, aby provedení rozhodnutí z 23. května 1921 bylo odloženo a správci školy v K. byla určena lhůta pro vyklizení bytu v domě č. p. — do 1. října 1921. Dále nařídil žal. úřad, aby intimace výnosu s jinou snad lhůtou byla ihned opravena a krcky, které za účelem vyklizení bytu byly nařízeny, byly neprodleně odvolány. O tom byla st-lka zpravena výměrem osp z —.
O stížnosti vytýkající nař. rozhodnutí nezákonnost a vady řízení, uvážil nss toto:
Z povahy vlastnického práva a z positivních předpisů zákonných o tomto právu plyne zásadní disposiční právo vlastníka s předmětem jeho vlastnictví, kteréžto právo může býti omezeno — nehledě k případům omezení soukromoprávního následkem práv osob třetích k téže věci, na př. právem zástavním, služebností a pod. — toliko podle zákona (§ 365 o. z. o. a § 109 úst. listiny). Takové omezení disposičního práva vlastnice domu č. p. — v K. bylo vysloveno podle § 7 zák. ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. rozhodnutím místopředsedy zšr ze dne —. Tím, že bylo rozhodnutím min. ze dne 23. května 1921 č. — ono rozhodnutí ze dne — pro nezákonnost zrušeno, pominulo ono rozhodnutí ve svém celku a pominulo též omezení práva disposičního vlastnice domu. Jakmile ono rekursní rozhodnutí min. bylo straně dodáno — což se dle spisů správních stalo výměrem osp. z — dne 27. června 1921 — nabyla st-lka opět práva s nemovitostí svojí neobmezeně disponovati.
Příkaz daný žal. úřadem osp ve Stříbře, aby ono rekursní rozhodnutí min. straně sdělila teprve v určité době — až totiž náhradní byt bude dohotoven — měl toliko povahu interního poukazu pro podřízený úřad, který vůči straně samé, jíž ani nebyl sdělen, nemá působnosti.
Pokud nař. rozhodnutí svým rozkazem, aby provedení rozhodnutí z 23. května 1921 bylo odleženo a správci školy v K. byla určena lhůta k vyklizení bytu v domě č. p. — do 1. října 1921, dále aby intimace výnosu s jinou snad lhůtou byla ihned opravena a kroky, které za účelem vyklizení bytu byly nařízeny, byly neprodleně odvolány, mínilo po případě rušiti rozhodnutí ze dne 23. května 1921, jest nezákonné, jelikož úřad jest vázán svým rozhodnutím straně již sděleným, z kterého straně vzešla práva, leč by veřejný zájem žádal změnu dotčeného rozhodnutí, čehož však v přítomném případě nebylo, poněvadž — jak ze spisů jde — správci české školy byl k disposici byt jiný a tedy veřejný zájem sledovaný § 7 zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n., totiž aby zabezpečeno bylo bydlení správci školy, jest uspokojen.
Pokud však nař. rozhodnutí — ponechávajíc rozhodnutí z 23. května 1921 v platnosti — mínilo toliko odložiti eventuelní exekuční provedení důsledků tohoto rozhodnutí, totiž vyklizení bytu správcem školy, jest rovněž nezákonné, poněvadž žal. úřad není kompetentním k povelení nebo nepovolení takového exekučního provedení vyklizení bytu, které spadá do pravomoci úřadů jiných; při tom jest vedlejší otázkou, kterou v této souvislosti netřeba řešiti, je-li tu k povolení exekuce, pokud se týče k povolení odkladu exekuce kompetentním řádný soud nebo úřad politický povolaný ve smyslu nařízení z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. k provádění exekuce politické.
Bylo tudíž naříkané rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo třeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

Č. 1099. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 139-141.