Tuzemský poručenský soud nad nezletilým cizozemcem v tuzemsku bydlícím vykonává jen úkony nutné ochrany. K takové nutné ochraně nepatří legitimace nezletilce dle § 162. obč. z.; rozhodnutí o této ponechá se příslušnému cizozemskému soudu.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 5. prosince 1922 R I 1349/22. Krajský soud v Kutné Hoře Nc III 86/22.)
Nižší soudy zamítly návrh Xové, matky nemanželské její dcery, nezl. Anny za legitimaci této dle § 162 obč. z.
Nejvyšší soud nedal místa dovolacímu. rekursu z těchto důvodů: Podle domovského listu magistrátu města Vídně jest žadatelka X příslušná do Vídně. Následkem toho jest její nemanželská dcera rakouskou státní příslušnicí, jak žadatelka sama udává. Podle § 183. nesp. pat. jest tuzemský soud povolán, zříditi pro nezl. cizozemce zde bydlícího poručníka jen po dobu, dokud příslušný cizozemský soud neučiní jiného opatření. Působnost tuzemského, poručenského soudu jest tedy jen prozatímní a může se vztahovati jen na takové úkony, jejichž účelem jest poskytnouti cizozemskému nezletilci nutnou ochranu. K takové nutné ochraně nelze však počítati legitimaci nezletilce podle § 162. obč. z., na kterou rodiče nezletilce nemají zákonného nároku a která podle znění tohoto paragrafu jest aktem pouhé milosti, a byla výronem moci panovnické. Rozhodnutí o takové žádosti sluší proto přenechati příslušnému soudu cizozemskému, jehož poručenské moci nezletilá podléhá.
Když tedy nižší soudy žádosti nevyhověly, třeba z jiných důvodů, není tu ani nezákonnosti ani zmatečnosti.

Citace:

Tuzemský poručenský soud nad nezletilým cizozemcům. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 4, s. 44-44.