Záloha na pozůstalostní dávky. Osvobození od placení odškodňovacích úroků.

Ministerstvo spravedlnosti zaslalo všem notářským komunám níže uvedený výnos ministerstva financí:
»Ministerstvo financí upozorňuje přípisem z 11. října 1922 čj. : 115423/6330/22 na tuto výhodu pří zaplacení pozůstalostních dávek:
Jestliže pozůstalostmi výkaz, jenž má býti předložen k vyměření poplatků, nebyl předložen do šesti měsíců od dědického nápadu, nutno zapraviti z úhrnné částky dávek v pozůstalost (náležejících od uplynuti této doby db splatnosti dávek t. j. do 30. dne po doručení platebního rozkazu na ně, nebo do dne jich dřívějšího skutečného zaplacení, 5% úroky (§ 11. zák. č. 74/1901 ř. z. v úpravě § 29. odst. 3 cís. nař. č. 278/1915 ř. z.
Těmto úrokům lze se vyhnouti tím, že poplatník již napřed složí na účet pozůstalostních dávek, jež budou svého času vyměřeny přiměřenou částku. Učini-li tak, nepožadují se tyto úroky (t. zv. odškodňovací) z té části pozůstalostních dávek, jež se rovná složené částice, a to od toho dne, kterého byla složena.
Zemřel-li tedy zůstavitel na př. dne 5. června 1922, má býti pozůstalostní výkaz předložen do 5. prosince 1922. Nestane-li se tak a předloží-li se pozůstalostní výkaz teprve dne 25. prosince 1922, jsou odůvodněny z pozůstalostních dávek 5% úroky odškodňovací od 5. prosince 1922. Jestliže byly dávky vyměřeny platebním rozkazem dodanými 15. července 1923 a staly se tedy splatnými 14. srpna 1923 (30. den po doručení platebního rozkazu) vyberou se že souhrnu dávek 5% úroky od 5. prosince 1922 do 14. srpna 1923. (Zaplatí-li poplatník dávky dříve, na př. dne 10. srpna 1923, tedy do tohoto dne.) Kdyby však poplatník složil na účet dávek u příslušné finanční pokladny jistou částku dříve, na př. již dne 10. prosince 1922, požadovaly by se odškodňovací úroky z té části dávek, jež odpovídá složené částce jen za dobu od 5. do 10. prosince 1922.
Tato výhoda má dnes značný význam, ježto k vyměření poplatků, dochází pro přetížení finančních úřadů teprve po delší době, jež trvá namnoze nejen několik měsíců nýbrž i celé roky. Výhoda záleží nejen v tom, že se ušetří rozdíl mezi nižšími zpravidla úroky, jež by poplatník za příslušnou dobu dostal, kdyby složenou částku měl uloženu (jako vklad nebo v ukládacích papírech) a vyššími úroky odškodňovacími jež musí zapravit.
Výhoda záleží také v tom, že jestliže složená částka рřibližně rovná se dávkám, jež budou vyměřeny, může být pozůstalost soudem odevzdána hned po skončeném jejím projednání. To má význam zejména při větších pozůstalostech, jejichž hrubá hodnota převyšuje 50000 Kč nebo čistá hodnota 5000 Kč а k jichž odevzdání se, není-li tu dostatečných ke krytí nemovitosti nebo deposit, vyžaduje zaplacení nebo zabezpečení pozůstalostních dávek.
Kromě toho ve všech případech, v kterých náležejí do pozůstalosti nemovitosti nebo knihovní práva, může býti odevzdací listina hned vložena do knih. (§§ 26. a 27. cís. nař. č. 278/1915 ř. z. a §§ 29., 36. a 40. min. nař. č. 397/1915 ř. z.)
Ministerstvo financí doporučuje stranám dbáti toho, aby byla příslušná částka, složena co možná zároveň s uplynutím, šestiměsíční lhůty od dědického nápadu (zpravidla tedy od zůstavitelovy smrti) anebo aspoň tenkráte, když jest celkový stav pozůstalosti aspoň zhruba patrný. Dále je dbáti toho, aby její výše aspoň přibližně odpovídala souhrnu dávek, jež budou asi z pozůstalosti vyměřeny, tо jest poplatku (nyní daně) z obohacení, poplatků nemovitostních a ev. jiných dávek.
Formální postup při tom jest uveden v citovaném § 25. min. nař. č. 75/1901 ř. z.).
Žádáme, aby o tom byli zpraveni všichni notáři k tamní notářské komoře náležející s tím, aby všude, kde se jim jako soudním komisařům projednávajícím pozůstalosti naskytne příležitost k tomu, upozorňovali strany na tuto dosud málo známou výhodu a všemožně působili, aby jí bylo užíváno co nejvhodněji, pokud se týče, sami jí užívali, kde jako zmocněnсi strany jsou k tomu oprávněni.«

Citace:

Záloha na pozůstalostní dávky. Osvobození od placení odškodňovacích úroků. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 1, s. 14-15.