K zavedení umořovacího řízení ohledně dluhopisů rakouských válečných půjček, jakožto cizozemských státních dluhopisů, jest dle § 115. odst. 4. j. n. příslušný okresní soud bydliště navrhovatelova.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 5. prosince 1922 R I 1383/22.) Ustanovení prvého odstavce § 115. j. n., dle něhož vyznání k umoření státních obligací a úvěrních papírů jim na roveň postavených navrhnouti jest u sborového soudu první stolice, v jehož úředním sídle se vedou příslušné úvěrní knihy, má na mysli pouze tuzemské státní obligace a úvěrní papíry, a proto nelze ho použiti, jde-li o umoření dluhopisů rakouských válečných půjček, které nejsou uznávány za tuzemské státní obligace a ohledně nichž se úvěrní knihy v tuzemsku nevedou.
Tím však není řečeno, že zavedení umořovacího řízeni ohledně cizozemských státních dluhopisů, tudíž dluhopisů rakouských válečných půjček, v tuzemsku vůbec jest vyloučeno; platí tu spise ustanovení čtvrtého odstavce § 115. j. n., dle něhož, není-li tu jiného předpisu, pro umořovací řízení a pro povolení amortisace příslušným jest soud okresní, u kterého strana, domáhající se umaření, v čase žádosti má svůj obecný soud ve věcech sporných, zvláště když umoření má účinek jen v tuzemsku.
Z toho co uvedeno, plyne, že nepochybily nižší soudy, odmítnuvše návrh pro nepříslušnost dovolaného krajského soudu v Ch., že však není správným právní názor soudu rekursního, že v tomto případě není vůbec žádný tuzemský soud příslušným, poněvadž jde o cizozemské, státní dluhopisy, že jest spíše založena příslušnost okresního soudu v Ž. jakožto, soudu, u něhož navrhovatel má svůj obecný soud ve věcech sporných (§ 66 j. n.). Proto bylo sice zamítnouti dovolací rekurs, ale zároveň dle § 44. odst. 1. j. n. uložiti soudu stolice prvé, aby věc přikázal příslušnému okresnímu soudu v Ž.

Citace:

K zavedení umořovacího řízení ohledně dluhopisů. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 4, s. 43-43.