Při veřejných společnostech přísluší ve věcech firemních finanční prokuratuře rekurs jen v případech zápisů do obchodního rejstříku. Nejde-li o zápis, nemá prokuratura k rekursu právo.

(Rozhodnuti nejvyššího soudu z 19. prosince 1922 R I 1396/22. Krajský soud v Plzni Firm 1554/22.)
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs finanční prokuratury proti usnesení rekursního soudu, jímž zrušeno bylo usnesení soudu rejstříkového, kterým veřejné společnosti X zakázáno bylo užívati firmy jiného znění, než v obchodním rejstříku zapsaného, neuznav v této věci finanční prokuraturu za legitimovanou k rekursu. Důvody:
Právo opravných prostředků ve věcech firemních příšlušející fin. prokuratuře bylo zákonem z 30. června 1921 č. 257 sb. Rozšířeno na všechny případy zápisů do rejstříku obchodního a společenstevního. Toto právo příslušelo jí pouze podle § 102. odst. 4 zák. z 6. března 1906 č. 58 ř. z. a podle § 5. nař. vlády z 20. dubna 1920 č. 272 a bylo ustanovením § 4. shora cit. zákona rozšířena na každé porušení těchto předpisů i mimo případy §§ 43. a 87. cit. zák. (o společ. s r. obm.). Z toho tedy plyne, že ve všech ostatních firemních věcech přísluší podle § 1. zákona ze dne 30. června 1921, č. 257 sb, finanční prokuratuře právo rekursu jen v případě zápisu do obchodního nebo společenstevního rejstříku.
O tento případ zde nejde, nýbrž jde o označení zboží na lahvových etiketách, jež prvý soud pokládá za neoprávněnou firmu a soud rekursní za ochrannou známku.
Poněvadž tedy rozhodnutí nižších stolic netýká se zápisu do rejstříku, nepřísluší finanční prokuratuře právo k rekursu, pročež byl její dovolací rekurs odmítnut.

Citace:

Při veřejných společnostech přísluší ve věcech firemních. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 4, s. 44-44.