Výnosy ministerstva spravedlnosti.

a) Ve věci poštovného v soudním komisařství: Dohodnuvši se s ministerstvem pošt a telegrafů ministerstvo spravedlnosti nařizuje výnosem ze dne 29. prosince 1923 čís. 51970/23 takto:
Okresní soudy neobstarávejtež notářům jako soudním komisařům doručování vyzvání a vyrozumění pro strany, je-li je doručiti poštou.
Notáři jako soudní komisaři musí dopisy určené pro strany k dopravě poštou podávati, jde-li o korespondenci nedoporučenou buď vyplaceně nebo nevyplacené (v tomto případě však s poznámkou »Věc služební — poštovnému podrobena«). Jde-li o korespondenci doporučenou nebo o korespondenci do ciziny musí býti vždy zásilka při podání řádně vyplacena.
Při tom upozorňuje ministerstvo spravedlnosti, že není námitek, aby notáři požádali o doručení zásilek na venkově úřady obecní (§ 18 instr. pro obecní úřady a nařízení ministerstva spravedlnosti z 28. července 1850 čís. 256 ř. z.).
K tomu podotýká však ministerstvo pošt a telegrafů dopisem z 15. prosince 1923 č. 70653-VI1-23, že korespondence obcí svědčící notářům podle čl. II. odst. 6. zák. čís. 108/1865 ř. z. není vůbec, t. j. ani když se zasílá notářům jako soudním komisařům, osvobozena od poštovného.
b) Ve věcí tiskopisů pro pozůstalostní řízení:
Ministerstvo spravedlnosti poukázalo výnosem ze dne 24. srpna 1922, č. 40979 soudy, aby nevydávaly tiskopisů potřebných k provádění pozůstalostního řízení notářům ani bezplatně ani za úplatu. Týmž výnosem žádalo notáře, aby si tyto tiskopisy za režijní cenu opatřili přímo od státní tiskárny v Praze.
Ministerstvo spravedlnosti bylo nyní upozorněno na to, že někde notář si objednal také obálky s nadpisem okresního soudu přímo od tiskárny trestnice pro muže v Praze. Proto buďtež pp. notáři upozorněni na to, že tento postup jest naprosto nepřípustný a že tiskárně trestnice pro muže v Praze bylo již zakázáno vydávati obálky s nadpisem soudu nebo tiskopisy s takovým nadpisem někomu jinému než soudům samým. Tiskopisy neopatřené označením soudu jest i nadále objednávati přímo u státní tiskárny v Praze.
c) Ve příčině pořizování překladů pozůstalostních spisů do státního jazyka:
Často se stává, že jsou postupovány soudům Československé republiky k dalšímu příslušnému řízení pozůstalostní spisy vedené do té doby cizím jazykem. Jest proto ev. nutno, aby soudními tlumočníky byly pořízeny překlady jich do státního jazyka.
Aby notáři nebyli jako soudní komisaři nuceni v těch případech, kdy pozůstalost nestačí ku krytí těchto nákladů, hraditi poplatky tlumočníků, bez náhrady, souhlasí ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí, aby útraty tlumočníka při projednávání nepatrných pozůstalostí placeny byly z úředního paušálu. Předpokládá se však, že i notář při projednávání spolupůsobivší ničeho neúčtoval.
Při tom se upozorňuje na to, že vhodná je, aby notář před opatřením si překladu od soudního tlumočníka, informoval se u soudu, zda mu nemůže býti dostatečný překlad pořízen úředníky soudu, zvláště když znalostí jazykových následkem světové války značně přibylo. (§ 123 j. ř.) Notáři se o tom uvědomují svými komorami.
(Výnos min. spr. z 29./I. 4924 č. 3213/24.)

Citace:

Výnosy ministerstva spravedlnosti. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 9, s. 85-85.