Čís. 13028.
Dostavil-li se k prvému roku za žalovaného vedlejší intervenient, nelze rozhodnouti o návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání, byl-li zároveň podán odpor proti připuštění vedlejší intervence, o němž jest ponechati rozhodnutí senátu. Lhostejno, že v době, kdy byl konán první rok, nebylo ještě podání o přístupu doručeno žalovanému, stalo-li se tak proto, že vedlejší intervenient učinil podání v době, kdy již nemohlo býti včas doručeno žalovanému, a to proto, že mezi doručením žaloby žalovanému a prvním rokem neuplynula lhůta stanovená v § 231, prvý odstavec, c. ř. s.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1933, R II 438/33.)
Žalobkyně domáhala se žalobou, o niž tu jde, na žalovaném zaplacení zápůjčky, protože si žalovaný s ostatními členy zakladatelského výboru vypůjčil od žalobkyně peníze, za něž byl zřízen cukrovar, a zavázal se zaplatiti zápůjčku solidárně s ostatními členy zakladatelského výboru a přistoupil k závazkům ostatních členů výboru písemným prohlášením jako rukojmí a plátce. Žaloba s ustanovením prvého roku na den 22. července 1933, byla žalovanému doručena dne 14. července 1933. Podáním, došlým na soud dne 21. července 1933, oznámilo Hospodářské družstvo, že přistupuje k žalovanému jako vedlejší intervenient s postavením nerozlučného společníka ve sporu. K prvému roku ze dne 22. července 1933 se nedostavil žalovaný, dostavil se však zástupce Hospodářského družstva a ohradil se proti návrhu žalobkyně, by byl vynesen rozsudek pro zmeškání. Soud prvé stolice nevyhověl návrhu žalobkyně, by byl vynesen rozsudek pro zmeškání, a udělil žalovanému lhůtu k podání žalobní odpovědi. Důvody: Žalobce navrhl, by byl proti žalovanému vynesen rozsudek pro zmeškání a vznesl odpor proti připuštění vedlejšího intervenienta. Vedlejší intervenient se ohradil proti návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání a žádal lhůtu k podání žalobní odpovědi. Bylo mu v obojím směru vyhověti s oporou o Ottův Soustavný úvod, z něhož se cituje: díl I. vydání 1897, druhý 1898, třetí 1901: str. 186 prvního dílu: Vedlejší intervenient zaujímá postavení pouhého pomocníka strany, ale může také zaujímat postavení nerozlučného společníka ve sporu vedle strany, jestliže na vítězství rná přímý zájem, poněvadž konečný nález ve sporu jeví také právní účinky ohledně poměru takového intervenienta k odpůrci strany, k níž se přidává (§§ 20, 14 c. ř. s.). Jako pouhý pomocník pomáhá straně jím podporované svou činnosti k zamezení precluse procesních úkonů (§ 144). Na straně 232 druhého dílu se praví, že dostavení aneb prohlášení se vedlejšího intervenienta zachrání stranu podporovanou před právní újmou jinak nastupující (§§ 19, 144 c. ř. s.). Na tomto místě pojednává se právě o rozsudku pro zmeškání. Na str. 188 prvního dílu se píše, že, jestli vedlejší intervenient dokonce zaujímá postavení nerozlučného společníka ve sporu (§ 20), mnohem samostatněji smí sobě počínati. Podniknouti může vše, co k vítězství celé strany přispěti může. Ke každému roku zvlášť budiž předvolán, i když při dřívějším byl scházel. Ve stati o společenství v rozepři na straně 173 prvního dílu se vykládá, že při nerozlučném společenství v rozepři disposiční úkony jednotlivého společníka ve sporu jsou pro nedílnost společného právního zájmu vyloučeny, že nečinnost a obmeškání některého společníka se napravuje činností a bedlivostí jiného přičinlivého (§ 14 c. ř. s.). Podaná žalobní odpověď jediného společníka zamezí vynesení rozsudku pro zmeškání odpovědí proti ostatním. Návrhu na vynesení rozsudku pro zmeškání pro odpor vedlejšího intervenienta, který tvrdí, že má postavení nerozlučného společníka ve sporu, nebylo lze tudíž vyhověti a rozhodnutí o tomto návrhu bude teprve tehdy na místě, až se vyřídí odpor proti vedlejší intervenci, což se stane při ústním líčení o hlavní věci. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, o návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání znovu rozhodl. Důvody: Podle jasného doslovu § 18 c. ř. s. může se vedlejší intervence státi jen doručením podání oběma stranám. Teprve potom jest vedlejšího intervenienta k hlavnímu řízení připustiti (viz Neumannův Kom. k § 18 c. ř. s. a rozh. čís. 12214, jinak rozh. ve sbírce Glaser-Ungrově čís. 3027 n. ř.). V souzeném případě došlo podání, kterým Hospodářské družstvo prohlašuje, že přistupuje k tomuto sporu jako vedlejší intervenient ke straně žalované, na soud dne 21. července 1933, tedy den před konáním prvého roku a bylo právnímu zástupci strany žalující doručeno při prvém roku, kdežto straně žalované, která se k prvému roku nedostavila ani při něm zastoupena nebyla, nebylo v té době vůbec doručeno a neměl býti proto vedlejší intervenient k jednání u prvého roku připuštěn a mělo býti o návrhu žalující strany na vydání rozsudku pro zmeškání strany žalované ihned rozhodnuto bez ohledu na vedlejšího intervenienta. Rekurentka tuto okolnost právem vytýká a bylo proto jejímu rekursu vyhověti, napadené usnesení zrušiti a soudu prvé stolice uložiti, aby o jejím návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání znova rozhodl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Soud prvé stolice, maje rozhodnouti o návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání, musil si předem podle §§ 401 a 402 c. ř. s. uvědomiti, zda byl rok skutečně zmeškán. Poněvadž se k prvnímu roku dostavil za žalovaného vedlejší intervenient, musil si soud dáti otážku, zda se stal přístup vedlejšího intervenienta, a, měl-li za to, že ano, nemohl zatím vůbec rozhodnouti o návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání, an byl zároveň podán odpor proti připuštění vedlejší intervence, o němž musil ponechati rozhodnutí senátu, jemuž to zákon vyhrazuje. Zákon arci v § 18 prvý odstavec c. ř. s. stanoví, že se vedlejší intervence může státi jen doručením podání oběma stranám, a je nepochybné, že v souzeném případě v době, kdy byl konán první rok, nebylo ještě podání o přístupu doručeno žalovanému. Stalo se tak, jak patrno ze spisů, až 29. července 1933. Ale tu jest hleděti k tomu, že mezi doručením žaloby žalovanému (14. července 1933) a prvním rokem (22. července 1933) neuplynula ani minimální lhůta stanovená v § 231 první odstavec c. ř. s., na jejíž zkrácení ve smyslu § 231 druhý odstavec c. ř. s. návrh podán nebyl. Této okolnosti jest připočísti, že vedlejší intervenient učinil podání v době, kdy nemohlo již býti včas doručeno žalovanému, jenž bydlí mimo sídlo soudu první stolice. Takovým postupem nesmí však býti zkrácena strana, a nesmí jím býti zkrácen ani vedlejší intervenient ve svém ať skutečném ať jen domnělém právu přistoupí ti jako vedlejší inttrvenient k té neb oné straně. Proto právem ponechal prvý soud vyřešení otázek týkajících se vedlejší intervence senátu, odloživ rozhodnutí o návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání až do vyřízení odporu proti vedlejší intervenci. Udělil-li žalovanému lhůtu k podání žalobní odpovědi, stalo se tak zřejmě jen podmínečně, to jest na případ, že vedlejší intervence bude připuštěna, neboť v opačném případě, kde by pak musilo dojiti k vydání rozsudku pro zmeškání, stala by se žalobní odpověď stejně bezpředmětnou. Postup prvého soudu, jenž došel výrazu ve výroku jeho usnesení, jemuž nemůže býti dán jiný výklad, schválila ostatně rekurentka sama tím, že v rekursu prohlásila, »že první soud mohl vyřízení návrhu na kontumační rozsudek prozatím odložiti až do doby vyřízení připuštění vedlejší intervence a žalobní odpověď mohl žalovanému uložiti jen pod podmínkou, že vedlejší intervence bude připuštěna, kterýmžto postupem by nebyla žádná ze stran, ani vedlejší intervenient ve svých zájmech ohrožen a nehrozila by jim žádná újma«, v kterémž smyslu nesl se i rekursní návrh. Z těchto úvah plyne, že nelze prvnímu soudu ukládati, aby rozhodl o návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání pokud nebylo rozhodnuto o odporu proti připuštění vedlejší intervence.