Původské právo při rozhlasu.

Jistá nakladatelská firma v Německu, jež nabyla procesním smírem z 10. července 1918 »neobmezená věcná práva původská« k veškerým jí vydaným dílům jistého humoristického spisovatele, dala rozhlasem uveřejniti některé věci z jeho spisů a přijala za to honorář. Proti tomu vystoupili dědicové spisovatele, v r. 1908 zemřelého, a tvrdili, že jedině jim přísluší právo dáti spisy jeho rozhlasem vysílati, poněvadž v době sjednání zmíněného smíru rozhlas ještě neexistoval. Říšský soud německý rozhodl ve prospěch dědiců, poukazuje na to, že v době sjednání smíru nebyl rozhlas znám, že způsob uveřejňování rozhlasem liší se podstatně od způsobů uveřejňování tehdy známých, že i neobmezené převedení původských práv může obsahovati v sobě jen souhrn oněch oprávnění, jež tehdy byla všeobecně uznávána, že s původským právem jsou v každém případě spojena nezcizitelná práva osobnostní, jež nejsou dotčena ani neobmezeným převodem práv původských, a jim jdou k dobru i takové možnosti využití díla, jež mají svým způsobem i hospodářským účinkem ráz naprosté novoty. (D. J. Ztg., str. 491, 1929). Připamatovati dlužno, že náš původský zákon č. 218/1926 za předmět původského práva prohlašuje i »osobní přednesy děl literárních a hudebníci pro nástroje určené k jejich mechanickému přednesu« (§ 7).

Citace:

Původské právo při rozhlasu. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 11, s. 366-366.