Kdo jest oprávněn jedině podati reklamaci podle § 98 žel. dopr. ř. Promlčení nároků proti dráze.
Obchodní soud v P. zamítl žalobu Ck Va 211/27, podanou speditérem A. na českoslov. žel. erár pcto 5577 Kč s přísl. z důvodu promlčení nároků a odůvodnil rozhodnutí své takto:
Podle nákladního listu zjistil, že A. podala zásilku pražiče »Merku« dráze dne 14./6. 1926 na adresu obchodníka B. v M., že zásilka ta došla do stanice určení dne 16./6. 1926, avšak adresát B. ji nepřijal, ježto byla poškozena, a sepsán o tom 17./6. zjišťovací zápis.
O tom byl odesílatel 8./7. vyrozuměn s vyzváním, aby do 8 dnů podal platnou disposici podle § 73 (1) ž. d. ř. Žalobkyně dala poukaz, aby zásilka byla jako rychlozboží v režijní cestě odeslána na adresu firmy C. v D., kde stroj měl býti opraven, že žádosti té bylo vyhověno za použití původního nákl. listu, v němž adresát byl přepsán na firmu C. v D., kamž zásilka došla a byla touto firmou dne 27./7. 1926 po zaplacení dovozného vyzvednuta.
Nato žalobkyně A. podala dne 14./9. 1926 reklamaci na ředitelství drah v O. o náhradu 5179 Kč 70 h zároveň s prohlášením původního adresáta B., v němž žalobkyni zplnomocnil, aby za něj domáhala se proti dráze nároků z této dopravní smlouvy.
Reklamace tato byla dne 5./1. 1927 zamítnuta z důvodu, že k reklamaci je jedině oprávněn příjemce firma C. Proti tomu podala žalobkyně odpor dne 25./. 1927 na minist. železnic a připojila prohlášení firmy C., že ji zmocňuje, aby za ní domáhala se u dráhy náhrady. Také tento odpor byl zamítnut z důvodů věcných (§ 86/1) č. 2, 4 ž. d. ř.
V obou případech vystupovala žalobkyně jen jako zmocněnec., ponejprv firmy B, po druhé firmy C. Podle § 99 (1) ž. d. ř. jest jedině oprávněn uplatňovati práva z dopr. smlouvy proti dráze ten, komu přísluší příkazní právo; toto pro odesílatele zanikne, byl-li po příchodu zboží do místa určení nákladní list příjemci odevzdán, nebo příjemcem podána žaloba proti dráze (§ 76 (3) 76 (9) žel. d. ř. Podle toho nelze prvou reklamaci ze 14./9. 1926 považovati za žádnou reklamaci, neboť nepodala ji oprávněná osoba firmy, v daném případě firma C., pročež tato reklamace nestaví promlčecí lhůtu (§ 98) ž. d. ř. Teprve druhá reklamace — odpor — ze dne 25./1. 1927, v základě prohlášení firmy C. stavila po dobu od 26./1. do 26./2. 1927 lhůtu promlčecí, tedy o 30 dnů.
Vzhledem k tomu, že zásilka byla odebrána příjemcem dne 27./7. 1926, počala promlčecí lhůta dne 28./7. 1926, měla tedy žaloba ve smyslu § 98 (2) ž. d. ř. býti podána nejpozději dne 27./8. 1927. Podání její na soud stalo se však až 11./10. 1927, pročež nastalo promlčení nároků, a soud vzhledem k námitce promlčení žalovanou stranou uplatňované musil žalobu zamítnouti.
Rozhodnutí toto bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno vrch. zem. soudem v Praze i k dovolání téže Nejvýš. soudem v Brně v podstatě z těchže důvodů. Dodává pak posléze uvedený soud, že námitka žalobkyně jako by k reklamaci podle § 98 ž. d. ř. byla oprávněna některá ze stran zúčastněných na přepravní smlouvě a že i taková reklamace staví lhůtu promlčecí — jest lichou. Již v prováděcím ustanovení II k § 99 ž. d. ř., jež jest tarifním předpisem a proto podle § 6 ž. d. ř. a poznámky otištěné na každém nákl. listu pro železnici i strany stejně závazným, ustanoveno výslovně, že reklamovat je oprávněn před odevzdáním nákl. listu příjemci odesílatel, po odevzdání však příjemce. Reklamace podaná jinou osobou není žádnou reklamací a nemůže jí býti přiznán účinek, stavící promlčení.
Disposicí žalobkyně — odesílatele — aby zásilka z M. dirigována byla na firmu C. v D., nedošlo k nové nákladní smlouvě, nýbrž byla pouze pozměněna původní smlouva s udáním nového adresáta (C.), nebyl také vyhotoven nový nákladní list. Nový adresát přijal zásilku a vstoupil tak do nákladní smlouvy, přešlo příkazní právo na něj a on jediný byl legitimován podávat reklamaci, žalobkyně toto právo ztratila, jakmile podle její disposice nový adresát zásilku přijal.
Rozh. nejv. soudu z 31./1. 1929 Rv I. 839/28.
Dr. Jan Malát.