Příspěvek k § 84, 2. odst. c. ř. s.

N. s. jako soud dovolací v neveřejném sezení ve sporu o Kč 4 003,10, rozšířených na Kč 6 099,94 na dovolání žalované strany z usnesení v. z. s. v Brně jako odvolacího soudu, jímž bylo její odvolání odmítnuto, usnesl se.
Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Žalovaná strana napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo její odvolání z rozsudku prvého soudu odmítnuto. Tomuto usnesení bylo lze odporovati jen rekursem (§§ 514 a 519, čís. 1 c. ř. s.). Ale žalovaný podává proti tomuto usnesení opravný prostředek dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s. s návrhem, aby rozsudek byl změněn s tím, že žaloba se zamítá. I z celé úpravy opravného prostředku, podání jeho dvojmo a kolkování jest zřejmo, že žalovaný používá vědomě dovolání, ač rozhodnutí odvolacího soudu tak doslovem jest sepsáno bezvadně a nepřipouští o tom, že jest usnesením. Zvolil si tudíž žalovaný opravný pro- středek zákonem nedovolený, ježto podle § 502, odst. 1 c. ř. s. lze dovoláním napadati jen rozsudek. Nejde proto jen o mylné označení opravného prostředku, jemuž by se dalo odpomoci podle § 84, odst. c. ř. s., nýbrž o vědomě uplatňovaný opravný prostředek dovolání. Tento pochybný opravný prostředek slušelo proto odmítnouti, co podle § 507, odst. 1 c. ř. s. měl učiniti již soud prvé stolice.
Rozh. nejv. soudu ze dne 7. června 1929. Č. j. Rv II 82/29.
JUDr. Artur Werner.

Citace:

Příspěvek k § 84, 2. odst. c. ř. s.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 16, s. 521-522.