NPD documents search: Právník, 68 (1929) - § 160 obč. zák. Dítě zrozené v manželství neplatném

Praktické případy.

§ 160 obč. zák. Dítě zrozené v manželství neplatném, jest považovati za dítě manželské, když na ujednání neplatného manželství žádný z rodičů neměl viny.
Oba nižší soudy uložily stěžovateli platiti výživné na dítě, které se narodilo v manželství prohlášeném na neplatné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu z těchto důvodů:
Stěžovatel vytýká neprávem napadenému usnesení zřejmou nezákonnost podle § 16 nesp. pat. proto, že rekursní soud pokládá nezl. O. G. za dítko manželské. Při tom hájí názor, že nutno považovati toto dítko za manželské podle § 160 obč. zák. proto, že se narodilo z manželství neplatného pro dvojženství.
Ale stěžovatel nemá pravdu v tom, že nezl. O. G. lze považovati za dítko manželské, v kterémž případě ovšem by ustanovení výživného bylo vyhraženo pořadu právnímu, když otec nechce uznati dítko za své.
Podle § 160 obč. zák., jenž byl částečně změněn § 50 zákona z 8. října 1856 č. 185 ř. z. (konkordátem a cís. nařízením z 3. června 1858 č. 92 ř. z.), jest pokládati dítky zrozené v manželství neplatném za nemanželské tehdy, když překážka, manželství nebyla později odstraněna nebo aspoň jednomu z rodičů není k dobru nezaviněná nevědomost o překážce. Tato zásada platí nyní všeobecně pro všecka neplatná manželství bez rozdílu překážky a náboženství rodičů.
Ovšem podle původního znění § 160 obč. zák. platila tato zásada s výjimkou ohledně dětí zrozených v manželství neplatném z důvodu překážek vypočtených v § 62—64 obč. zák. Konkordátem byla zásada § 160 obč. zák. rozšířena při manželstvích katolických i na děti zrozené z neplatného manželství bez rozdílu, z jaké překážky byla neplatnost manželství vyslovena. Stalo se tak ve shodě s právem církevním. Cís. nař. z 3. června 1858 č. 92 ř. z. byla pak platnost této zásady rozšířena na všecka manželství (i nekatolická) takže podle stavu zákonodárství po těchto zákonech se považovaly za manželské dítky, zrozené z manželství neplatných bez rozdílu překážky a náboženství rodičů, když nastala buď konvalidace manželství nebo když jeden z rodičů nezaviněně nevěděl o překážce.
Zrušením konkordátu nebylo nic změněno na tomto stavu právním. Konkordát byl sice zrušen zákonem z 25. května 1868 č. 47 ř. z. čl. 1., ale tím nebyla vzkříšena pro katolická manželství platnost ustanovení § 160 obč. zák. v původním jeho znění. Zrušení zákona zrušivšího zákon dřívější neznamená beze všeho vzkříšení platnosti zákona zrušeného dřívějším zákonem, když to nebylo zvlášť vysloveno. Zákonem květnovým čís. 47 z roku 1868, čl. 1. byla uvedena znovu v platnost jen ustanovení druhé hlavy obč. zákoníka a dodatečných nařízení, tedy platnost ustanovení o právu manželském, nikoli však platnost ustanovení § 140 obč. zák. v původním znění, tedy platnost zásady, že dobrodiní manželského původu nepřísluší za podmínek § 160 obč. zák. dítkám zrozeným z neplatného manželství, vadí-li mu překážka § 62—64 obč. zák. Zůstalo tedy při všeobecnosti zásady § 160 obč. zák. pro manželský původ dítek zrozených z neplatného manželství bez rozdílu překážky a náboženství rodičů.
Nelze ani nahlédnouti, proč by zákon zrušením konkordátu chtěl jinak upraviti postavení dětí zrozených z neplatných manželství katolíků než dětí zrozených z neplatných manželství jiných a nebylo by srozumitelno, proč by chtěl pro dítky zrozené v neplatném manželství katolíků stanoviti jiné právní postavení. Vždyť zrušení konkordátu sledovalo jenom účel zrušiti výhody poskytnuté katolické církvi a platnost kanonického práva manželského, ale nemělo účel, aby výhody poskytnuté dětem z neplatných manželství katolíků byly zrušovány (srv. k tomu nález č. č. 13447 Gl. U. W. a Krainz-Ehrenzweig, System 5, vydaní § 452, pozn. 20 a literaturu tam citovanou).
Není sporu o tom a stěžovateli ani nenapadá, že pravoplatným rozsudkem bylo vysloveno, že žádný z rodičů nemá viny na uzavření neplatného manželství. Tím je pravoplatně a také pro opatrovnický soud závazně rozřešena otázka viny rodičů ve smyslu § 160 obč. zák. Zaviněná vědomost o překážce maželství rozsudkem zjištěná by zakládala vinu na uzavření neplatného manželství a ovšem vylučovala přiznání manželského původu. Takové však tu není (§ 11 nař. min. sprav. z 9. prosince 1897 č. 283 ř. z. § 160, 102 a 1265 obč. z. a § 507 tr. z.).
Rekursní soud tedy právem považuje nezl. O. G. za dítko manželské, když byl zrozen sice v manželství neplatném, ale když neměl žádný z rodičů vinu na ujednání neplatného manželství.
Rozh. nejv. soudu v Brně z 12. dubna 1929 R I 146/29.
J. K.

Citace:

§ 160 obč. zák. Dítě zrozené v manželství neplatném. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 14, s. 448-450.