Zemský četnický velitel není oprávněn podati žalobu pro urážku na cti jménem četnického strážmistra. Cís. nař. ze dne 27. října 1853 č. 288 ř. z. nevztahuje se na rotmistry československého vojska a v důsledku toho ani na strážmistry československého četnictva, kteří jsou na roveň postaveni rotmistrům, tím méně na vrchní četnické strážmistry, kteří jsou označeni vojenskými hodnostními odznaky podporučíků, tedy důstojníků. Oproti tomu podrželo uvedené císařské nařízení svou účinnost i nadále pro urážky »četníků na zkoušku«.
Rozsudkem okres. soudu v B. ze dne 1. února 1928 byl uznán A. F. vinným přestupkem § 487 tr. z. a čl. V. zák. č. 8 ex 1863, že ve stížnosti podané četnickému velitelství v Brně vinil křivě četnického strážmistra L. B. ze zločinu zneužití úřední moci slovy: »Jeho udání považuji za lehké a nesprávné úřadování.«
Rozsudek tento byl potvrzen soudem odvolacím, aniž odvolací soud zabýval se vytýkanou zmatečností, jež záležela v nedostatku oprávnění zemského četnického velitele a státního zastupitelství v jeho zastoupení k podání této soukromé obžaloby a dále k překročení preklusivní lhůty.
Nejvyšší soud jako zrušovací vyhověl zmateční stížnosti pro zachování zákona a zrušil oba rozsudky, při čemž vyslovil svrchu uvedenou zásadu.
V odůvodnění tohoto zrušovacího rozsudku se praví: Přes změny, které doznaly předpřevratové předpisy o organisaci četnictva zákony čsl. republiky, dlužno i nadále pokládati československé četnictvo za část československé armády. Avšak žalobní právo propůjčené císařským nařízením ze dne 27. října 1853 č. 228 ř. z. veliteli, pověřenému právem trestati a právem milosti, kterýmžto velitelem jest u příslušníků četnictva zemský četnický velitel, vztahuje se podle jasného znění jen na urážky, spáchané na vojínech od šikovatele nebo strážmistra dolů.
Vojínům těm lze vzhledem k nynější četnické organisaci na roveň postaviti pouze »četníky na zkoušku«, pokud nemají vojenské hodnosti rotmistrů. (Výnos min. vnitra z 18. 4. 1925 č. 84346/1924-13, sdělený ve Věstníku ministerstva spravedlnosti z r. 1925, na str. 122, pod č. 83.)
Názor ten má svoji oporu v § 21 zák. o četnictvu ze 14. dubna 1920 č. 299 Sbírky z. a n., podle něhož jsou příslušníci četnictva na roveň postaveni osobám vojenským stejné hodnosti.
Četník na zkoušku podrží hodnost u vojska dosaženou, nejvýše však hodnost rotmistra; strážmistr jest označen vojenským hodnostním odznakem rotmistra; vrchní strážmistr jest označen vojenským hodnostním odznakem podporučíka, (odst. A. I. a výnosu min. vnitra ze 4. srpna 1920 č. 29002-13, který byl prohlášen výnosem min. vnitra ze dne 1. července 1923 č. 46.071-13 za součást organisačních předpisů četnictva).
Rotmistři jsou v organisaci branné moci československé důležitou složkou, která svými úkoly a významem zaujímá postavení mezi důstojníkem a mužstvem; požitkově jsou rotmistři- gážisti mimo hodnostní třídy. Rotmistři — v širším smyslu československé branné moci — nejsou již pouhými poddůstojníky a příslušníky mužstva, jakými byli za Rakouska šikovatelé a strážmistři, a proto se na ně cís. nař. z r. 1853 č. 228 o zástupčím právu velitele nevztahuje a důsledkem toho se nevztahuje ani na strážmistry četnické, tím méně na vrchní strážmistry četnické.
Rozh. nejv. soudu jako zrušovacího ze dne 27. prosince 1928 Zm. II 439/28.
Dr. Frant. Sušil.