Zákonná úprava kartelů. V české společnosti národohospodářské přednášel dne 18. února Dr. Ervín Hexner, gen. tajemník Ústredného sdruženie slovenského priemyslu, o zákonné úprave kartelové otázky.
V poslední době se naše veřejnost neobyčejně zajímala o otázku kartelovou. Pod vlivem razných proudů došlo také k vypracovaní osnov zákona o kartelech. Kartelová otázka se nemůže u nás formulovati tak, zda jsou kartely organisacemi dovolenými nebo nedovolenými, neboť by se nenašel vážný zastánce všeobecné these, že jsou kartely nedovolené organisace. Protikartelový předpis rakouského koaličního zákona nesměřuje proti kartelům průmyslovým. Výklad rak. nejv. soudu, který aplikoval proti kartelový předpis i na kartely průmyslové, je násilný a z textu zákona samého je dostatečně zřejmo, že se zákon na kartely nevztahuje. Vždyť dokonce moderní ústavní listiny, jako ústavní listina československá nebo říšsko-německá, přímo zaručují spolčovací svobodu k chránění hospodářských zájmů. Takové organisace jsou právě kartely.
Theoretikové projednávají kartelovou otázku ve spojení s lichevním z. a ve spojení s předpisem obč. zákona proti dobrým mravům. Toto stanovisko pokládá se již za přežité. Dnes je největší část čsl. průmyslu vázána kartelovými konvencemi. Stát, který je též soukromým podnikatelem, je jako soukromý podnikatel členem velkých kartelů. Tyto kartely vylučují tedy také jako jiné kartely každou soutěž hermeticky. A přece je stát jejich členem. Nemůže se tedy po čas řádných poměrů mluviti o tom, že kartely inklinují více k zneužívání hospodářské moci než jiné velké soukromé podniky. Jinak věc ovšem vypadá za poměrů mimořádných. Naše ústava má zvláštní ustanovení pro mimořádné poměry. Jest proto zbytečno regulovati dnes otázku jen vzhledem k mimořádným poměrům a nepamatovati na poměry normální, ve kterých žijeme.
Musí se tudíž kartelová otázka a její zákonná úprava přenésti na zcela jiné pole. Je možno diskutovati o tom, zda se může kartelová kvóta prodávati, zda rozhodčí soudy mohou v kartelových věcech judikovati, zda jsou částky vyplacené za kartelové kvóty, tedy na zajištění odbytu, s hlediska daňového odpočitatelnými položkami, anebo zda v konkursu je kartelová kvóta majetkovým předmětem, v jaké formě mohou býti kartely organisovány a konečně, zda jest kartel povinen informovati veřejnou správu o svých usneseních a o své cenové politice. To jsou všechno problémy aktuelní, které se mají nebo nemají normovati. Dr. Hexner vyslovil však názor, že kartelová otázka se nesmí obírati dovoleností nebo nedovoleností zřizování kartelů, neboť tím by se do tohoto problému vnášely elementy přežité. Tím bychom se také odchylovali od skutečně aktuální části kartelového zákonodárství. Nesmí se podceňovati okolnost, že při právní jistotě by mohl býti československý stát sídlem mezinárodních kartelů střední Evropy. Spor o intensivní kartelový registr (všechny kartely a jejich pohyb vedeny v evidenci státní) dopadl ve prospěch extensivního registru, ba dokonce ve prospěch informační povinnosti. Informační povinnost zcela stačí. V německé teorii uznává se anketové právo veřejné správy. To jest: veřejná správa pomocí odborníků zjistí, jak se věc v podnicích má. Kartelové soudnictví se v Německu neosvědčilo. Důležité je povolení zrušení kartelové smlouvy z důležitých příčin (pro kontrahenty). To není žádné novum, ač je to prostředek dost nebezpečný, ale potřebný. Kompromisní řešení je, že zrušení povoluje soud. Rozpuštění kartelu státem je ovšem ultima ratio. Tomuto předpisu se nelze vyhnouti, neboť stát jiného prostředku nemá.