2. Opatrovník k hájení manželského původu nemůže býti vůbec odsouzen k náhradě útrat sporu, protože vystupuje jako strana na základě úředního příkazu.

Naříkaný rozsudek změněn ve výroku o útratách tak, že tento výrok vypuštěn.
Usnesením krajského soudu v A. byl ustanoven opatrovníkem k obhájení manželského původu nynější stěžovatel. Rozsudkem ze dne 25. května 1926 bylo žalobě vyhověno.
Dne 12. března 1935 podal opatrovník žalobu o obnovu tohoto sporu a žaloba byla zamítnuta a opatrovník odsouzen zaplatiti žalovanému útraty sporu.
Právem vytýká stížnost tomuto rozsudku nesprávné právní posouzení v otázce procesních útrat.
Žaloba o obnovu je mimořádným opravným prostředkem, nikoli však samostatným procesním stadiem. Z toho plyne, jak vysvětlil nejvyšší soud v rozhodnutí č. 8199 sb. n. s. civ., že k žalobě o obnovu sporu o oduznání manželského původu dítěte je oprávněn jen opatrovník k obhájení manželského původu v základním sporu.
Nelze namítati, že vynesením rozsudku ve sporu původním byl skončen jeho opatrovnický úkol, ježto žaloba o obnovu jest prostředkem mimořádné právní pomoci.
Opatrovník nemůže býti vůbec odsouzen k náhradě útrat sporu, protože vystupuje a jedná jako strana na základě úředního příkazu a působnost jeho se vztahuje jen na předměty, jejichž ochrana mu byla svěřena. Proto i výsledky jeho činnosti, zejména tedy i povinnost k náhradě útrat soudních, postihuje jenom tyto předměty samy.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1936, R VI 10/36.)

Citace:

Opatrovník k hájení manželského původu nemůže býti vůbec odsouzen k náhradě útrat sporu, protože vystupuje jako strana na základě úředního příkazu.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 6, s. 390-391.