Platební výměry nemocenských pojišťoven jako exekuční tituly a osvědčovací akty správní.

Při rozvrhu nejvyššího podání vznesl knihovní věřitel odpor proti přikázání pojistných příspěvků, úroků a exekučních výloh okresní nemocenské pojišťovně v žádaném přednostním pořadí a odůvodnil jej tím, že ani přihláška sama, ani originální platební výměry nebyly podepsány způsobem v zákoně předepsaným, neboť přihláška byla podepsána pouze vedoucím úředníkem, platební výměry byly podepsány vedoucím úředníkem, kdežto podpis starosty byl faksimilován.
Odporu oprávněného věřitele exekuční soud vyhověl a nepřikázal nemocenské pojišťovně žádných platů v přednostním pořadí.
Exekuční soud opíraje se o ustanovení § 210 ex. ř. a § 292 cřs. ve spojení s ustanovením zákona o sociálním pojištění rozhodl, že veřejné listiny musí býti vyhotoveny v předepisané formě, zejména pak, že faksimile nenahrazuje podpis a že tudíž ani přihláška, ani jako doklad předložené platební výměry, nejsou řádným osvědčovacím správním aktem o pohledávce nemocenské pojišťovny.
K rekursu nemocenské pojišťovny zaujal rekursní soud totéž stanovisko a potvrdil napadené rozvrhové usnesení. Při tom zejména poukázal k tomu, že exekuční soud není povinen, ba ani oprávněn konati jakékoliv šetření o nárocích osob, odkázaných se svými nároky na nejvyšší podání. Pokud stěžovatelka uplatňovala, že jde o vadu formální, kterou měl odstraniti exekuční soud z moci úřední, rozhodl rekursní soud, že tomu tak není, poněvadž ustanovení § 210 ex. ř. jest rázu kogentního. V tom směru pak poukázal rekursní soud na rozhodnutí č. 8095 a 12000 Sb. Vážný, dále pak na studii dr. F. Janoštíka a dr. A. Rydla : »Výklad k zákonu o pojištění zaměstnanců«, posléze i na rozhodnutí č. 5206, 10290 a 10797 Sb. Vážný.
Pokud se stěžovatelka dovolává toho, že přihláška i platební výměr jest korespondencí, která může býti podepisována jen vedoucím úředníkem, vyvrací tento názor rekursní soud poukazem na zákon a zejména na tu okolnost, že platební výměr opatřený doložkou vykonatelnosti jest exekučním titulem a může býti proto soudem přezkoumán po stránce formální, avšak exekuční soud nemůže, ba ani nesmí konati nějaká šetření o oprávněnosti nároků.
K dovolacímu rekursu nejvyšší soud potvrdil rozvrhové usnesení exekučního soudu v napadené části v celém rozsahu a v důvodech poukázal k správným a výstižným důvodům rekursního soudu, neboť obsah dovolacího rekursu se v podstatě ztotožňoval s rekursem.
Rozhodnutí nejvyššího soudu výše uvedené jest zásadního významu, neboť řeší v podstatě tutéž otázku, kterou již vyřešil usnesením ze dne 22. listopadu 1930 č. j. R I 625/30 č. 10342 Sb. Vážný, kde šlo o používání faksimile na vykonatelném výkazu nedoplatků berního úřadu. Nyní vyřešil výše uvedeným rozhodnutím tuto otázku stejně i pokud jde o platební výměry nemocenských pojišťoven, kterážto otázka, pokud je pisateli známo, dosud nebyla řešena.
Proto je nutno bedlivě si všímati i formálních náležitostí platebních výměrů, poněvadž se zhusta stává, že platební výměry nemocenských pojišťoven ba i jiných ústavů, které se svými nároky jsou odkázány na nejvyšší podání, pokud se týče mají nárok na přednostní uspokojení, nemají náležitostí zákonem předepsaných.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. června 1936, č. j.
R I 598/36.) Dr. J. R. Jeništa.

Citace:

Platební výměry nemocenských pojišťoven jako exekuční tituly a osvědčovací akty správní.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 8, s. 520-522.