Právní prameny v Třetí říši. Z článku Dr. Curta Rothenbergera »Die Rechtsquellen im neuen Staat« časopisu »Deutsche Juristen-Zeitung«, r. 41, č. 1, vydávaného předsedou říšské skupiny vysokoškolských učitelů ve Svazu nacionálne socialistických německých právníků, citujeme pro zajímavost: » Právo jest, co lidové společenství uznává jako vhodnou úpravu svého společenského pořádku ... Odvozené právní prameny jsou : 1. Zákon ... 2. Obyčejové právo. 3. Oficielní rozkaz vůdcův, i když nebyl vydán formou zákonnou. Nelze ani každý rozhovor nebo projev vůdcův označiti za právní pramen, ani zase zcela popírati možnost přiznati tuto vlastnost určitým projevům vůdcovým... Od právních pramenů jest lišiti prameny poznání práva. Jako prameny poznání nebo výkladu práva jsou soudci především k disposici program strany, projevy vůdcovy v »Mein Kampf« a v jeho řečech, nacionálně socialistické právnické i neprávnické písemnictví. Nejsou prameny výkladu pro aplikaci práva komentáře židovských autorů... Jestliže právní myšlenka cestou všeobecné veřejné diskuse stala se samozřejmou a nespornou součástí lidového právního přesvědčení a dospěla k zřejmému vědomí lidu, nemůže ztroskotati její provedení a použití soudcem na formálních zákonných ustanoveních, která nebyla výslovně zrušena. Míním na př. případ, kdy árijská manželka má dítě s židovským cizoložníkem a manžel chce odporovati manželskému původu dítěte, jakmile se objeví znaky židovské rasy, dejme tomu za 2 roky. Podle § 1594 o. z. může býti manželskému původu odporováno jen do 1 roku od okamžiku, kdy se manžel dověděl o narození. Soudce může v takovém případě sáhnouti k původnímu právnímu pramenu — k zcela obecnému přesvědčení lidu, že židovské dítě musí býti pro- hlášeno nemanželským. Námitka, že by byla ohrožena právní bezpečnost, není zde oprávněna, poněvadž právní nazírání lidu jest nezměnitelně pevné ...«