Rozsah vlastnického práva vydražitele k vydražené nemovitosti.
Manželé H. vydražili v exekuční dražbě dva pozemky, jichž výměra byla v odhadním protokole udána podle katastru. Když vlastnické právo vydražitelů bylo již do knih vloženo, zjistil státní zeměměřič při revisi katastru, že vydražené pozemky jsou ve skutečnosti menší, poněvadž části jejich drží soused Š., jednak zahradiv, jednak zastaviv je a připojiv je ke svým pozemkům, a to ještě před dražbou.
Manželé H. podali pak na Š. žalobu domáhajíce se postoupení těchto částí do svého vlastnictví, při čemž odvolávali se jednak na odhadní protokol, jednak na důvěru ve veřejné knihy.
První soud žalobě vyhověl; na odvolání žalované strany byla žaloba zamítnuta a dovolání žalobci podanému nejvyšší soud nevyhověl.
Důvody odvolacího soudu: První soud, vycházeje z toho zjištění, že do odhadu byla pojata celá parc. stav. čk. 145 a zahrada čk. 85/2 a nikoli pouze část, jak byla skutečně ohrazena a dále, že v dražebních podmínkách byly uvedeny tyto parcely celé, nikoli jen části, dochází k názoru, že exekučním příklepem nabyli žalobci vlastnictví k celé výměře jmenovaných parcel, neboť prý podle odhadního protokolu a dražebních podmínek vydražili celé tyto parcely, nemohlo jim býti známo podle exekučních spisů, že parcely tak, jak jsou ve skutečnosti ohraničeny, nejsou celé, byli tudíž nabyvatelé bezelstnými, stali prý se tak vlastníky celých parcel v těch mezích, jak jsou patrny z knihovní mapy.
Tomuto právnímu názoru vytýká odvolání nesprávnost, a to po názoru odvolacího soudu právem: Především nelze míti nejmenší pochybnosti o tom, že N. (dřívější vlastnice vydražené nemovitosti a dlužnice) přes to, že skutečný stav hranic nesouhlasil s hranicemi podle mapy knihovní, nenabyla vkladem vlastnického práva tohoto práva k stavební pare. čk. 145 a zahradě čk. 85/2 v té výměře, jakou měly podle archů katastrálních a v mezích, jak jsou zakresleny v mapě, neboť koupila jen tu část pozemků, jak byla plotem a zdí ohraničena. To, že skutečný stav nebyl proveden též v kniize pozemkové a mapě, je lhostejné, neboť těch částí, jež užívány byly nadále od strany žalované, nemohla nabyti z toho důvodu, že jí chyběl právní důvod k nabytí tomu (§ 424 obč. zák.).
Exekučně byl dlužnici N. prodáván tudíž jen ten majetek, jak jej ve skutečnosti držela a jak byl také v odhadním protokole popsán. Tak byl také žalobci vydražen a přiklepnut. Odvolací soud nemá za správný názor prvého soudu, že žalobcům náleží následkem příklapu právo vlastnické ke jmenovaným parcelám ve výměře a v mezích podle knihovní mapy, poněvadž prý jich takto nabyli bezelstně a neznajíce nějakých nároků na tyto pozemky, resp. nevědouce, že tak, jak ve skutečnosti jsou nyní ohrazeny, nejsou celé. Podle § 170 č. 5. ex. ř. musí prý práva, která by činila exekuci nepřípustnou, tedy zejména i právo vlastnické, ohlášena býti soudu nejpozději před počátkem dražby, jinak by nemohla býti k platnosti přivedena na újmu bezelstného vydražitele. První soud má za to, že žalovaný, neuplatniv; svých nároků před dražbou, pozbyl práva na tyto částky, poněvadž žalobci je vydražili a jako bezelstným vydražitelům nemůže jim býti tvrzený nárok žalovaného na újmu. Tu však první soudce nevyvodil ze zjištěných skutkových okolností správný právní závěr, žalobci vydražili, jak již shora bylo uvedeno, dům čp. 133 podle dražebních podmínek a podle odhadního protokolu. Podle tohoto protokolu byl celý objekt a zejména pare. čk. 145 a 85/2 ohraničeny jednak plotem, jednak zdí kolny. Žalobci kupovali tudíž podle svého vědomí dům s ohrazeným dvorkem a zahradou tak, jak ve skutečnosti se nalézal a nikoli podle mapy. Nelze proto tvrditi, že dražbou nabyli v dobré víře v knihovní stav obou parcel v celé katastrální výměře, když na to, že skutečný stav nesouhlasí se stavem knihovním, přišlo se teprve tehdy, když k ohlášce geometra měl býti proveden knihovní pořádek. Žalobci sice nevěděli jako vydražitelé, že nějaká část vydražených parcel nebyla v držení exekutky, z toho však nelze dovozovati bezelstnost pro nabytí celých parcel, tedy i částí, které k domu čp. 133 přihrazeny nebyly. I když se ani nepřihlédne k tomu, že žalobci byli z téhož místa a že tedy skutečný stav prodaného projektu mohli znáti, nelze jim přiznati bezelstnost ani vzhledem k tomu, co shora bylo řečeno.
Žalovaný naopak nalézal se v bezelstném držení částí parcel, o které jde, podle zjištění prvého soudu byl vlastnicí těchto parcel a neprodal je třeba nevědomky celé, nýbrž v ohraničení, jak se ve skutečnosti nalézaly, žalovaný nepřestal tudíž býti vlastníkem těchto části parcel sporných, které měl k svému majetku přihrazemy (plotem, stavbou), práva vlastnického k nim nepozbyl prodejem domu čp. 133 exekutky a také ustanovení § 64 knih. zák., na který se odvolací sdělení odvolává, nelze tu použiti, neboť nejde o odpírání platnosti nějakého vkladu.
Důvody nejvyššího soudu: Podle skutkových zjištění patřily původně všechny parcely ok. 145, 85/2, 62 a 85/1 žalovanému, který postavil též na části stav. pare. čk. 145 a zahrady čk. 85/2 asi před 30 roky prádelnu a chlévky. Ve změněných již hranicích koupila pak stav. pare. čk. 145 s domem a zahradou čk. 85/2 od žalovaného exekutka N. v mezích a hranicích, jak jich žalovaný užíval a byl jí pak domek se zahradou prodán v exekuční dražbě dne 15. listopadu 1927 a byl přiklepnut žalobcům, kteří se nyní domáhají dílců parcel čk. 145 a 85/2 tvrdíce, že vydražili vše podle odhadního protokolu v celkové výměře 428 m2 v důvěře v pozemkovou knihu a katastrální mapu. Sporné dílce nejsou fysickou částí parcel, žalobcům v exekuční dražbě přiklepnutých, nýbrž jsou fysickou součástkou parcel, patřících žalovanému a nebyly v odhadním protokolu popsány, což jest patrno z toho, že v odhadním protokolu nejsou popsány prádelna a chlévky, postavené na sporných dílcích pozemkových.
I nucená dražba jest odvozeným způsobem nabytí vlastnictví, neboť vůli exekutovu nahrazuje vůle soudu ( § 424, 1089 obč. zák., rozh. č. 2917 Sb. z. a n.). Okolnost, že podkladem odhadu byly katastrální výměry, neodůvodňuje nárok žalobcův na sporné dílce a žalobci se nemohou k obhájení svého nároku dovolávati zásady poctivosti a dobré víry. Důvěra ve veřejné knihy tu musí býti v čase nabytí knihovního práva nebo v době podání žádosti o vklad (rozh. č. 11629).
Žalobci se dověděli o nesouhlasu nového stavu s dřívějším stavem parcel co do výměr teprve později, když byly změny ohlášeny měřičským úřadem a nemohou se dovolávati stavu mapy pozemkové knihy, jež netvoří obsah pozemkové knihy. Důvěrou v zákres nelze založiti vlastnictví podle § 1500 obč. zák. (rozh. č. 6818 sb. n. s.).
Podle ustanovení § 189, odst. 2. ex. ř. nemohou žalobci jako vydražitelé činiti nárok na správu pro nesprávné údaje, obsažené v dražebních podmínkách nebo ve spisech před dražbou vyložených o nemovitosti nebo jejím příslušenství. Dražební stav trval od 12. září 1917, kdy koupila exekutka stavební parcelu ok. 145 se zahradou ok. 85/2 od žalovaného a změny v hranicích těchto parcel a parcel čk. 62 a 85/1, jež ,si žalovaný ponechal, se sitaly asi v roce 1894. Z toho usuzoval odvolací soud právem, že žalovaný drží bezelstně dílce, na něž si žalující strana činí nárok.
Podle toho nebyl žalovaný po rozumu § 170, č. 5. ex. ř. třetí osobou v exekučním řízení proti exekutce zúčastněnou, exekuční řízení až do dražby se ho vůbec netýkalo a on nevěda ani o nároku žalující strany, nemohl svoje právo a sporné dílce u soudu nejpozději před začátkem dražby přihlásiti a není se svým právem praecludován, protože snad své právo u exekučního soudu neohlásil, jak mylně uplatňuje odvolání (§ 323, 324 obč. zák.).
Vzhledem na toto právní posouzení netřeba se obírati výměrami parcel ok. 145 a 85/2 a zjišťovati výměru sporných dílců. Okolnost, na čí popud se žalující strana rozhodla ke koupi a že před dražbou v domě čp. 133 a 103 v Plaňanech nebyla, jest pro rozhodnutí sporu bezvýznamná.
Rozhodnutí nej vyššího soudu ze dne 19. října 1935, čís. j. Rv. I. 1957/33. Dr. Jan Baxa.