Není účelem provádění důkazu vyhledávati teprve skutkový základ sporu. Následkem toho nelze neúplnosti přednesu stran odstraniti dotázkami při výslechu stran.
Žalobce žaluje žalovaného na zaplacení 20 000 Kč a tvrdí, že žalovaný je povinen zaplatiti mu tuto částku jako přiměřenou odměnu za to, že k jeho žádosti byl neúnavně činným, zařizoval a obstarával různé intervence a sháněl pokyny k nejpromyšlenějšímu a nejúčelnějšímu postupu, aby totiž žalovanému, jakožto majiteli velkostatku bylo při převzetí tohoto státem ponecháno více, než § 11 záb. zák. připouští.
První instance nenabyla přesvědčení, že žalobce nějaké takové práce konal a žalobu zamítla.
Druhá instance potvrdila napadený rozsudek proto, že žalobce blíže neoznačil dotyčných prací a tak neumožnil jejich ocenění. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody: Odvolací soud zcela správně uvádí, že bylo (podle § 78 č. 2, 226, a 178 c. ř. s.) povinností dovolatelovou, aby vypočítal a řádně označil práce, za něž odměnu žádá, jinak že nelze podle § 1152 obč. z. odměnu stanoviti. Dovolatel, vytýkaje vadnost řízení podle § 503 č. 2 c. ř. s. uvádí, že když tak neučinil, mohla se prý věc vysvětliti dotázkami při výslechu stran. Podle § 266 a násl. c. ř. s. není však účelem provádění důkazů, aby se při něm teprve vyhledával skutkový základ sporu, a to ani tehdy, jde-li o »delikátní a diskrétní« případ, nač dovolatel v dovolání poukazuje. Není tedy řízení vadno podle § 503 č. 2 c. ř. s. proto, že důkaz tento nebyl proveden.
Dovolatel uplatňuje sice ještě dovolací důvod č. 4 téhož paragrafu, ale neprovádí jej vůbec po zákonu.
Není tedy dovolání v žádném směru opodstatněno.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 1927 Rv II 377/26.
Karel Jelínek.