I když žádost za rozluku podle § 16 rozl. zák. pro nedostatek souhlasu odpůrcova právoplatně zamítnuta, může býti souhlas ten kdykoli platně udělen a možno pak žádost zamítnutou obnoviti.
Nejvyšší soud souhlasná rozhodnutí nižších stolic, které žádost za rozluku podle § 16 rozl. zák. pro nedostatek odpůrcova souhlasu zamítly, zrušil a prvému soudu uložil, aby pomina užitý důvod zamítací po případném doplnění řízení znova rozhodl, a to z těchto důvodů:
Nejvyšší soud sice neúchylně setrvává na stanovisku, že souhlas s rozlukou podle § 16 zák. rozl. může dán býti platně teprv po podání žádosti, nejvýše v ní nebo současně s ní, a že tedy souhlas předem na př. již při dobrovolném rozvodu udělený stranu neváže a soudu pro vyslovení rozluky nestačí, avšak zde jde o případ zcela jiný, na nějž tento skutkový stav nedopadá. Dobrovolný rozvod vysloven usnesením ze dne 4. června 1925, na to podala A. P. dne 9. června 1926 pod Nc IV 109/26 návrh na rozluku podle § 15 zák. rozl. Tato žádost však byla usnesením ze dne 18. srpna 1926 zamítnuta a žadatelka odkázána na žalobu z důvodu, že odpůrce nesouhlasí, načež ona podala žalobu o rozluku dne 5. září 1926, o níž jednáno dne 7. ledna 1927, kde žalovaný výslovně prohlásil, že s rozlukou rozvedeného manželství souhlasí a připojuje se k návrhu odpůrkyně pod Nc IV 109/26 podanému, načež ona vzala žalobu bezpodmínečně zpět.
Jest to tedy jednání zákonu neodpovídající, když nyní obnovené žádosti její souhlas odpírá. Na tento odpor nelze zřetele bráti, protože souhlas platně už před tím po podané žádosti udělen, čímž hořejšímu přísnému stanovisku vyhověno. Výslovně byl udělen souhlas se žádostí Nc IV 109/26 a byla navrhovatelka tedy oprávněna, tuto žádost nyní dále na základě daného souhlasu postihovati, čemuž nevadí, že to činí formou žádosti nové.
Rozhodnutí nejvýš. soudu ze dne 16. srpna 1927 č. j. R I 719/27-1. A. H—k.