Dr. Robert Kollar: Zhospodárnění veřejné správy a veřejných podniků. Sbírka přednášek, pořádaných Českou národohospodářskou společností, sv. VI. Praha 1930. — Otázka racionalisace veřejné správy jest u nás doposud ve stadiu počáteční diskuse. Jest nepopiratelnou skutečnosti, že publikace přednášky dra Kollara jest prvým literárním pokusem o nástin systému toho, co jini už dělají a zároveň programem, který nám udává, jak bude nutno postupovati, má-li býti racionalisace prováděna s hlediska národohosodářského v nejširšim slova smyslu. Kdo poněkud jest obeznámen se základními jevy hospodářskými lidské společnosti, nebude ničeho namítati proti názorům autorovým. Bohužel znalost běžných hospodářských zásad jest u nás malá. Ostatně, jak autor správně uvádí, otázka racionalisace veřejné správy jest požadavkem zmodernisování této. T. zv. odbyrokratisování není ničím jiným, nežli maximálním uskutečněním demokratických zásad ve veřejné správě. Nesmíme zapomínati, že základní rysy organisace veřejné správy u nás — pokud se nejedná o instituce vysloveně nové — se datují z doby, kdy neplatila zásada: využíti moderních vymoženosti a přizpůsobili je potřebám celku s naprostým odpoutáním moderního úředníka od předsudků tím, že se podnítí jeho iniciativa a snažení ve prospěch celku. Je to jakési zmodernisování ideí individualistických správnými požadavky kolektiva.
Dr. Kollar správně dělí činitele, jež jsou složkami veřejné správy a u nichž nutno začíti s racionalisací: na lidské a věcné. Jim odpovídají hlediska sociologicko-hospodářská a administrativně-technická. V prvém oboru hrají hlavní úlohu člověk a společnost, v druhém nástroje, pomůcky, budovy a pod., zkrátka a dobře věci a jich účelné uspořádání. Probereme-li otázku lidské činnosti ve správě, dojdeme k závěru, že veřejná správa není vlastně »zajištěnou existencíc pro absolventy našich škol, nýbrž opravdu vděčným polem sociologického studia. Autor dokonce mluví a to vším právem o etických problémech. S vývody autorovými nedá se polemisovati podle naší praxe, neboť organisace naši správy trpí i dnes nedostatky a jest v mnohých ohledech nedokonalá. Nesmí ovšem býti zapomínáno na to, že světovou válkou byl u nás zlomen systém určitého směru. Vybudování nového pak dělo se cestou parlamentární, t. j. řádným vydáváním nových a nových zákonů. Myslím, že při jich provádění naše veřejná správa — jistě za těžkých svízelů — obstála.
Nebylo by chybou, kdyby i u nás byla vybudována nějaká instituce, která by se zabývala, konkrétně vzato, hospodárností veřejné správy a která by za účasti všech činitelů sbírala potřebný materiál a jej připravovala pro praktické použití v praxi (autor uvádí různé typy (viz str. 16 a násl.). Každému praktikovi při provádění nových zákonů jmenovitě správních napadne, zda-li i technické provádění zákona bylo uváženo. Z tohoto hlediska by bylo dobré, kdyby naše zákonodárné sbory si utvořily vedle všech různých výborů též jakýsi »technicko-správní« a uvažovali při vydávání zákonů nejen o hlavních zásadách zákona, nýbrž i též o jeho provádění v praxi (viz str. 18.). U nás má dobrá správa i ten význam, že musí překlenouti, řekl bych, absolutní překážky administrativní (na př. poměrně silné nár. menšiny) a při tom musí býti hospodárnou. Dr. Šlemr.