Soubor legislativy a judikatury.
Oddělení judiciální.

Prodej společné nemovitosti jest nevčasný (§ 830 obč. zák.) dokud trvají objektivní překážky povahy pomíjející. I újmou ostatních spoluvlastníků jest jen újma pomíjející, v dozírné době odstranitelná a rázu objektivního. Prodeji není na závadu, že spoluvlastník pozbude bytu a že za bytové tísně nebude s to, aby si opatřil nový byt.
(Rozh. ze dne 17. února 1931, Rv II. 31/30.)
Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 10550.
*
Není přípustná exekuce zabavením práva, náležejícího dlužníku jako členu družstva na obývání domku a na používání zahrady k němu patřící.
Exekuce na členské podíly a na čekatelské vklady členů společenstva s ručením obmezeným jest nepřípustná. Soukromí věřitelé těchto mohou vésti exekuci jen na to, co společníkům připadne na úrocích a na podílu ze zisku, nebo co pro ně vybude při zrušení společenstva nebo při výstupu z něho.
(Rozh. ze dne 13. února 1931, R I. 932/30.)
Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 10522.
*
Zákonem ze dne 8. července 1930, čís. 130 sb. z. a n., bylo mlčky derogováno ustanovení poslední věty prvého odstavce § 31 j. n. podle něhož ve věcech pozůstalostních a poručenských (opatrovnických) bylo lze delegovati ze sborového soudu prvé stolice na soud okresní a naopak.
(Rozh. ze dne 12. února 1931, Nd I. 31/31.)
Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 10518.
*
V mimosoudní výpovědi musí býti údaje, vyznačené v § 562, odstavec prvý a druhý, c. ř. s., nikoliv však i návrhy tam uvedené. Jen, má-li míti účinky soudní výpovědi, musí vyhovovati předpisům § 565, třetí odstavec, c. ř. s. Pak jest exekučním titulem podle § 1 čís. 18 ex. ř. Chce-li vypovídaný odvrátiti účinky mimosoudní výpovědi, musí proti ní podati v zákonité lhůtě u soudu námitky.
Písemnou mimosoudní výpověď není třeba doručiti straně do vlastních rukou. Stačí, byla-li doručena podle předpisů o náhradním doručování doporučených listovních zásilek.
(Rozh. ze dne 14. února 1931, Rv II. 903/30.)
Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 10536.
*
Hromadění exekučních návrhů (§ 14 ex. r.)
Další exekuční návrh lze zamítnouti jen, jde-li zřejmě najevo z exekučního návrhu (při posloupných návrzích ze všech návrhů již učiněných), že již jeden nebo několik z navrhovaných exekučních prostředků stačí k uspokojení vymáhajícího věřitele.
Nelze žádati na vymáhajícím věřiteli, jemuž byla povolena exekuce, by vyčkal její výsledek, než navrhne další exekuční prostředek.
Lhostejno, že dlužník zaplatil vymáhanou pohledávku po podání dalšího exekučního návrhu.
(Rozh. ze dne 13. února 1931, R I. 997/30.)
Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 10523.
*
Lze provésti dvakráte exekuci na movité jmění dlužníka k vydobytí téže peněžité pohledávky, neposkytuje-li prvý zájem dostatečnou jistotu pro úplné uspokojení vymáhajícího věřitele. K tomu není však třeba nového povolení exekuce pro tutéž pohledávku, stačí požádání o nový výkon exekuce již dříve povolené. Lhostejno, že prvá exekuce byla vedena na dlužníka (kupce jednotlivce) pod jménem jeho formy a druhá přímo (osobně) proti němu.
(Rozh. ze dne 12. února 1931, R I. 954/30.)
Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 10512.
*
Na úrodu dosud neoddělenou nelze vésti exekuci podle §§ 249 a násl. ex. ř. Platí tu § 252 ex. ř.
Do usnesení exekučního soudu, jímž byla povolena exekuce na neoddělenou úrodu z přiděleného pozemku, jest oprávněn k rekursu Státní pozemkový úřad.
Možnost odstraniti povolenou exekuci návrhem podle § 39 čís. 2 ex. ř. nebrání, by proti povolení exekuce nebyl podán rekurs.
(Rozh. ze dne 2. února 1931, R II. 15/31.)
Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 10499.
*
Opatření podle § 43 nesp. říz. jest přípustným nejen, ukázalo-li se nutným na počátku pozůstalostního řízení, nýbrž i v dalším řízení, třebaže nešlo o případ § 44 nesp. říz.
V tom, že plnomocník zletilých dědiců, kteří se přihlásili bezvýjimečně k pozůstalosti a jimž byla svěřena správa pozůstalosti, objednal o své újmě a přes dohodu pro obchod nové zboží, nelze spatřovati důvod k zapečetění pozůstalosti. Důvodem k zapečetění pozůstalosti není ani to, že plnomocník provozoval v pozůstalostních místnostech svůj vlastní obchod, ani, že si dědici svémocně osvojili právo vyhrazené jim v § 145, druhý odstavec nesp. říz.
Při bezvýminečné dědické přihlášce jest výhradně věcí přihlásivšího se dědice, by udal, co jest pozůstalostním jměním. Pozůstalostní soud není ani oprávněn zkoumati seznání jmění co do jeho úplnosti, tím méně jest oprávněn vydávati příkazy k doplnění seznamu předloženého dědicem.
Ten, kdo byl podle dohody oprávněn vésti za projednávání pozůstalosti pozůstalostní obchod na účet pozůstalosti, byl i zmocněn prodávati zboží a nové nakupovati. Osvojili-li si dědici právo vyhrazené jim v § 145, druhý odstavec, nesp. říz., jest na pozůstalostním soudě, by s urychlením po výslechu účastníků učinil další opatření ohledně správy pozůstalosti.
(Rozh. ze dne 12. února 1931, R I. 64/31.)
Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 10514.
*
Do pozůstalostního inventáře jest pojati podíl společníka podle skutečného majetku společnosti. Jest proto předložiti uzávěrku o společníkově podílu zřízenou podle skutečného majetku společnosti. Ustanovení § 106, druhý odstavec, nesp. říz. vztahuje se i na společnosti s ručením obmezeným. Ke zřízení likvidační bilance jest především povolána společnost sama. Náklady zřízení likvidační bilance postihují pozůstalostní podstatu.
(Rozh. ze dne 13. února 1931, R I. 1054/30.)
Uveřejněno: sb. nejv. soudu civ. čís. 10524.

Citace:

Soubor legislativy a judikatury. Oddělení judiciální.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1932, svazek/ročník 14, číslo/sešit 3, s. 25-25.