Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 26 (1917). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 392
Authors: Rudolf Dominik
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 26 (1917)
PDF

Exekuce na právo patentní.


Napsal Dr. Rudolf Dominik.
I. Kdežto pro právo z vynálezu a právo z přihlášky vynálezu k patentování může z nedostatku výslovného zákonného předpisu — 111 —
býti sporno, zda lze řečená práva podrobiti exekuci, je odpověď na tuto otázku pro právo patentní zcela nepochybná.
Již průmyslové výsady cís. patentu ze dne 15. srpna 1852 čís. 184 ř. z. byly zabavitelny. To podává se zřetelně z §. 35. cit., §. 28., odst. 2. prováděcího nařízení a §. 334. ex. ř., kterýž uvádí průmyslové výsady výslovně mezi »jinými« majetkovými právy dlužníkovými. Zákonem ze dne 11. ledna 1897 č. 30 ř. z. o ochraně vynálezů vstoupila na místo starých průmyslových výsad práva patentní. I kdyby nebyl patentní zákon prohlásil zastavitelnost a zabavitelnost patentního práva, bylo by nutno připustiti možnost exekuce v právo to z týchž důvodů, jako na právo z vynálezu a z přihlášky,1 nehledě ani k analogickému použití §. 334. ex. ř.
Zákon patentní vyslovil se však o otázce této zcela přesně.
§ 19. stanoví: »Právo patentní může býti předmětem práva zástavního.«2 — 112 —
Zákon myslil tu předem patrně na případ smluvního práva zástavního, jak zdá se tomu svědčiti nadpis citovaného místa (»o zastavení«). Poněvadž však i zabavením vzniká pravé zástavní právo, nemůže tato nepřesnost výrazu vyvolati dalších pochyb o zabavitelnosti práva patentního. Úmysl zákonodárcův vychází ostatně i z motivů k § 19., kteréž prohlašují bez rozpaků, že zabavitelnast patentního práva jest jen důsledkem jeho způsobilosti býti předmětem obchodu.
Avšak zákon nespokojil se jen úpravou této zásadní otázky. Stanovil i způsob, jakým nabývá se zástavního práva, předepsav v § 21. »o účincích zápisu do patentního rejstříku«:
»Práva patentního, práva zástavního a jinakých věcných práv k právům patentovým nabývá se zápisem do patentního rejstříku, čímž stávají se tato práva účinná naproti jiným osobám. — Pořadí řečených práv určuje se pořádkem, ve kterém podání za zápis došla úřadu patentního : avšak předpokládá se, že podání má zápis v zápětí. — Podání zároveň došlá požívají stejného pořadí.«
Z předpisu tohoto plyne předem, že zápis v patentním rejstříku jest nezbytnou náležitostí k zabavení patentního práva, ježto i zde výrazem »zástavní právo« rozumí se zástavní právo smluvní i soudcovské.
Vzchází otázka, stačí-li k výkonu zabavení pouhý zápis v patentním rejstříku, či je-li mimo toho ještě třeba, aby vydán byl zákaz dlužníku ve smyslu §. 331. ex. ř. nutný k zábavení průmyslových výsad. Obojí mínění zastoupeno je v literatuře. Bettelheim,3 Munk,4 Šuman,5 Vitorelli-Bloch-Fischböck6 prohlašují, že jak zákaz povinnému majiteli patentu, aby zdržel se veškerého nakládání se zabaveným právem, tak zápis v patentním rejstříku jsou »nezbytnými exekučními kroky« k vzniku exekučního zástavního práva. Práva toho nelze založiti ani tím ani oním způsobem o sobě. Naproti tomu vyslovují se Adler,7 Kasanda,8 Pisko,9 Neumann,10 Pollak,11 Schauer,12 Walker13 — 113 —
v ten smysl, že předpis §. 331. ex. ř. neplatí ohledně způsobu nabytí exekučního zástavního práva na právu patentním, že nemá se vydávati zákaz na dlužníka [resp. že není ho »potřebí«: Pisko,14 Schauer,15 Klein-Schauer-Friedländer16], a že soudcovského zástavního práva nabývá se jedině zápisem v rejstřík.
Vzhledem ke kategorickému požadavku §. 23. pat. zák., nutno přidržeti se poslednějšího názoru. Ustanovením, že zástavního práva na právu patentním nabývá se zápisem v rejstřík, je vyloučen každý jiný způsob nabývací. Bez zápisu nemůže vzniknouti právo zástavní a mimo zápisu vše další je zbytečno: nelze nahlédnouti, proč by bylo třeba právě soudcovské zástavní právo zakládati zde dvojím způsobem.17
Proti pokusu18 podepříti nutnost zákazu ve smyslu §. 331. ex. ř. důvodem, že od doručení zákazu nemůže se povinný majitel patentu práva svého platně vzdáti, ani ho zastaviti neb zcizili, stačí poukázali na předpis §u 23. pat. zák. o pořadí, vedle něhož veškerá právní jednání o patentu (vzdání se, zastavení, zcizení atd.) plně jsou účinná, pokud příslušné žádosti o zápis do rejstříku došly patentního úřadu dříve než dožádáno bylo o zápis exekučního zástavního práva.
Přes to však zůstalo ustanovení §. 331. ex. ř. pro obor práva vynálezů zcela praktickým. Neplatí sice pokud jde o zabavení práva patentního, byvši nahraženo speciálním předpisem. Avšak průmyslových výsad, které ještě pozůstávají,19 a práv z vynálezu před udělením patentu nelze ani za platnosti §. 23. pat. zák. zabaviti jinak než zákazem ve smyslu §. 331. ex. ř.
II. Exekuce na právo patentní rozpadá se jako exekuce na mo- vité jmění (§§ 249.—345. ex. ř.) vůbec ve dva oddíly: stadium zajištění a zpeněžení exekučního objektu.
Soud příslušný podle §. 4. č. 1.—6. ex. ř. povolí exekuci zabavením patentního práva a dožádá patentní úřad ve Vídni, aby zabavení v rejstříku zapsal.20 Teprve zápisem je zabavení vykonáno, — 114 —
avšak o pořadí exekučního zástavního práva rozhoduje okamžik, kdy žádost za zápis došla patentního úřadu (§ 23. pat. zák.; viz též § 2. jedn. řádu pro úřad patentní).
Jen soud, a to tuzemský, jest pří slušný, aby povolil exekuci na patentní právo. Není přípustno použiti analogicky předpisu §. 88. č. 1. ex. ř., vedle kterého by exekuci povolovati směl úřad patentní. To odporovalo by zásadnímu ustanovení §u 3. ex. ř., že k povolení exekuce jsou povolány civilní soudy. Není dále přípustno, aby exekuci povolovaly soudy cizozemské, ježto exekuční řád (§§ 80., 82.) připouští na základě aktů a listin zřízených v cizině pouze exekuční návrh, který podati jest u příslušného soudu rakouského. Zásada tato platí podle nař. ministra práv ze dne 26. října 1914 č. 299 ř. z., jímž se upravuje výkonná právní pomoc mezi Rakouskem a Uhrami i ohledně uherských soudů, a podle §. 86. ex. ř., čl. XIX. uvoz. zák. k ex. ř. a čl. IV. nař. ministra práv ze dne 15. prosince 1897 č. 286 ř. z. ohledně soudů boseRsko-hercegovských. Pouze pro soudy chorvatsko-slavonské připuštěna jest výjimka: podle čl. X. nař. min. práv ze dne 13. prosince 1897 č. 285 ř. z. mohou exekuci povoliti a bezprostředně dožádati příslušný rakouský soud (exekuční) o výkon.
Jako soud exekuční má zakročiti z nedostatku jinakého kompetenčního důvodu ten tuzemský okresní soud, v jehož obvodu »první exekuční úkon skutečně jest předsevzíti« (§ 18. č. 4. ex. ř.). Prvý exekuční úkon záleží v zápisu zástavního práva do rejstříku. Má proto zakročovati vždy c. k. exekuční soud ve Vídni,21 ježto v jeho obvodu sídlí úřad, který vede rejstřík patentní. U tohoto soudu soustředěn jest veškerý výkon exekuce na právo patentní. Tím však není jeho attrakční síla vyčerpána, rozšiřujíc se naopak podle poslední úpravy exekučního práva na celé exekuční řízení: dle §. 4. č. 6 ex. ř. ve znění novely o úlevách pro soudy (cís. nař. ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z.) jest totiž soud exekuční i k povolení exekuce příslušný, a to buď výlučně (ohledně ex. titulů §u 1. č. 8, 10 až 17 ex. ř.), aneb aspoň z vůle stran (ohledně ex. titulů §u 1. č. 1—3, 5—7). Tak centralisuje se řízení exekuční ve věcech patentního
19) — 115 —
práva v převážné většině případů u jediného soudu a dociluje jednotného a rychlého jeho postupu.
Soudu exekučnímu náleží, aby rozhodl po návrhu vymáhajícího věřitele a výslechu majitele patentu a ostatních zástavních věřitelů o způsobu, jakým zpeněžitit jest zabavené právo. Zpeněžení lze provésti prodejem veřejnou dražbou podle §. 332., vnucenou správou podle §§. 334. a násl., nebo vnuceným propachtováním podle §. 340. ex. ř.22
Prodej zabaveného práva veřejnou dražbou má soud povolili pouze tenkráte, když by jiné zpeněžení nebylo vůbec proveditelno, aneb vyžadovalo nepoměrně velikého nákladu. Prodej má se provésti podle zákonných předpisů o prodeji zabavených věcí movitých (§§ 264. a násl. ex. ř.),23 výtěžek jest rozděliti za analogického po-
Vnucenou správu může exekuční soud povolili a nařídili k návrhu vymáhajícího věřitele. Při zavedení, výkonu a zastavení vnucené správy použiti jest analogicky předpisů o vnucené správě nemovitostí (§§ 98. a násl. ex. ř.) s odchylkami vyplývajícími z §§. 335. až 339. ex. ř. Jakmile soud zmocní vnuceného správce k výkonu zabaveného patentního práva, vstupuje on na místo majitele patentu a jest oprávněn, aby ve prospěch vymáhajícího věřitele vynálezu výlučně užíval buďsi ve vlastním podniku, buďsi propůjčením licencí.
Vnucenou správou patentního práva není arci dotčen provoz závodu dlužníkova,24 ač-li není jediným předmětem provazu toho výkon zabaveného práva po živnostensku.
Na místě vnucené správy může exekuční soud z důvodů prospěšnosti neb k zamezení značných nákladů správních nařídili zpeněžení propachtováním. Zabavené právo propachtuje se bud z volné ruky, neb veřejnou dražbou dle zákonných ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých (§§ 272. a násl., 280. ex. ř.). Jednotlivé splátky pachtovného, jež k soudu jest ukládati, rozdělí se týmž způsobem, jako přebytky výnosu vnucené správy (§§ 122. a násl. ex. ř.).
Kasanda25 pokládá za nutné, aby vnucená správa, propachtování i prodej zapsány byly do patentního rejstříku, ježto zá- — 116 —
pis má ten význam, že povolená správa, propachtování neb prodej lze provésti proti každému pozdějšímu nabyvateli patentu. Naproti tomu přiznává Adler26 správě, propachtování a prodeji i bez zápisu v rejstříku neofomezené právní účinky proti pozdějším nabyvatelům a vyžaduje zápisů těch pouze k cíli přesné evidence o stavu patentního práva. Avšak zákon patentní nařídiv zápis zabavení, učinil exekuci na právo patentní dostatečně evidentní. Správa, propachtování neb prodej zabaveného práva nejsou ani samostatným druhem, ani stupněm exekučního řízení, nýbrž toliko pokračováním exekuce zahájené zabavením;27 proto upustil zákon důvodně od požadavku zvláštního jich vyznačení v rejstříku. Mimo toho nemůže ani bezelstný pozdější nabyvatel patentu namítati, že nebylo patrno z rejstříku, kam až pokročila exekuce v právo patentní. Neboť zákon nechrání dobré víry ve stav patentního rejstříku, přijav zásadu veřejnosti pouze po stránce negativní.28
  1. Přípustnost exekuce v právo z vynálezu (z koncepce vynálezu) a v právo z přihlášky vynálezu k patentování, v literatuře namnoze popíranou, lze vyvoditi z ustanovení positivně-právních. Výslovného zákonného předpisu není. Obecný zákonník občanský prohlašuje však v §. 448., že »v zástavu může se dáti každá věc, která jest v obchodu«. Pojmem »věc« rozumí zákon, jak známo, také práva (§ 292.). »Býti v obchodu« znamená býti převoditelným. Jak právo z koncepce, tak právo z přihlášky jsou právy převoditelnými: §§ 4., 29., 58., 62. i 5., odst. 3.; § 18. pat. zák. Obojí právo tedy »jest v obchodu« a může býti předmětem práva zástavního. Tím dána je i možnost exekuce v práva ta, ježto jich zabavením vzniká právě právo zástavní.Zásada, že zabavení zakládá zástavní právo (t. zv. soudcovské, Pfandungspfandrecht, pignus in causa judicati captum), platí nejen pro právo z koncepce a z přihlášky vynálezu, nýbrž pro všechna práva dotčená §em 331. ex. ř. Rád exekuční nezmiňuje se však v §. 331. (oproti §§. 256., 285., 294., 297., 299., 320.) úmyslně o právu zástavním, an zákonodárce byl toho názoru, že nelze založiti zástavního práva na všech právech zahrnutých označením »jiná majetková práva«. Také motivy (str. 227.) vyhýbají se pečlivě pojmu »zástavní právo«, užívajíce pouze obratu »přednostní úkojná práva vymáhajícího věřitele«.Tento názor jest však neodůvodněným (Pisko v Allg. oest. G.-Z. 1898, str. 371., pozn. 7.); zabavením majetkových práv dotčených §em 331. ex. ř. vzniká soudcovské zástavní právo, které jest pravým právem zástavním.Srv. Krainz I. 1899, str. 807.; Stubenrauch Kom. I. 1906, str. 590., pozn. 1.; Windscheid Pand. I. 1906, str. 1167.; Tilsch, Uber den Einfluss der Z.-P.-Gesetze v Allg. oest. G.-Z. 1899, str. 327., 334., 335.; o povaze soudcovského zást. práva naproti tomu: Dernburg, Pfandrecht I. 1860, str. 419., a Demelius, Pfandrecht 1897, str. 28. a násl.)
  2. Sluší vytknouti, že vlastním předmětem zástavního práva není vynález neb patent jako takový, nýbrž jedině právo vynálezcovo. Srv. Bettelheim, Das Recht des Erfinders 1901, str. 139.; Adler, Civilrechtl. Erorterungen 1900, str. 165.; Sládeček, Nové rak. patentní právo 1899, str. 35.; Krainz I. 1899, str. 772.; Stubenrauch I. 1906, str. 590.; Bremer, Pfandrecht 1867, str. 39. a násl., 59. a násl., 138.; Pfaff v Allg. oest. G.-Z. 1868/75. Tato okolnost se přehlíží. I kdybychom chtěli tvrditi s Exnerem (Kritik des Pfandrechtsbegriffes nach rom. Recht, 1863), že nelze založiti zástavního práva na právu věcném, není tím pro práva vynálezecká (právo z koncepce vynálezu, právo z přihlášeného vynálezu, právo patentní) dokázáno ničeho, ježto práva tato nejsou právy věcnými, nýbrž podstatně od nich rozdílnými právy na statcích nehmotných (Immaterialgüterrechte). Srv. Randa, Sborník I., str. 1. a násl.
  3. Das Recht des Erfinders in Oest., 1901, str. 281.
  4. Das oest. Patentgesetz (Komm.), 1901, str. 101.
  5. Allg. oest. G.-Z., 1901/4.
  6. Beispiele von Schriftsätzen, II., Form. 136.
  7. Civilrechtliche Erörterungen zum Patentregister, 1900, str. 161.
  8. Právnické Rozhledy, 1902/17.
  9. Allg. oest. G.-Z., 1898/47.
  10. Kommentar zur E.-O., 1910, str. 949., 958.
  11. System des oest. Z.-P.-R., 1906, str. 75.
  12. Die E.-O., 1915, str. 824., pozn. 3.
  13. Grundriss des Exekutionsrechtes, str. 126.
  14. Allg. oest. G.-Z., 1898/47.
  15. Die E.-O., 1915, str. 824., pozn. 3.
  16. Die E.-O., 1903, str. 612.
  17. Zajímavo je, že již za platnosti zákona o privilejích označován byl zápis do rejstříku jediným prostředkem k nabytí exekučního zástavního práva na průmyslových výsadách: viz Beck, Das oest. Patentrecht, 1893, str. 209. a násl., Wechsler, Jur.-Bl., 1894/24, str. 279. Tehdy arci neprávem. Výsadový rejstřík byl pouhým prostředkem k udržení evidence udělených výsad, zápisy do něho neměly materielně-právních účinků. Srv. Adler cit. str. 2. a násl., 10.
  18. Bettelheim cit. str. 281.
  19. Viz §§ 9. lit. c) zákona o privilejích, 119.—121., 123. pat. zák.,nař. min. obchodu a práv z 15. září 1898, č. 156. ř. z.
  20. Stejně Pisko cit. str. 373., dovolávaje se odůvodněného zájmu vymáhajícího věřitele na tom, aby patentní úřad co nejdříve byl zpraven o povolení exekuce, a analogie §. 134., odst. 3. ex. ř., a § 157. jedn. ř., Munk, str. 100. Jedině soud exekuci povolující jest kompetentním, aby dožádal patentní úřad o zápis zástavního práva. Soud exekuční k tomu povolán není. Žádost ta není — jak Pisko se domnívá — »aktem exekučního výkonu«; tím jest teprve zápis sám.Viz ostatně vzorec exekučního povolení, navržený Piskem, str. 373., a vzorec č. 427. ve sbírce Heller-T renkwalderově, str. 859 a násl. (jinak tamtéž v pozn. 4.).
  21. Adler, str. 162., pozn. 9., Bettelheim, str. 283., Fürstl, Die oest. Z.-P.-Gesetze, II., str. 657., Vitorelli, str. 328., rozhodnutí nejv. soudu ze dne 30. července 1901, ve sbírce Pfaff-Schey-Krupský, č. 1521.; naproti tomu rozhoduje se Kasanda, str. 203., pouze pro subsidiární příslušnost tohoto soudu.
  22. Stejně Kasanda, str. 190., Munk, str. 99., Neumann, str. 966., Šuman, str. 25. Bettelheim, str. 284., připouští prodej a vnucenou správu, propachtování jen udělením nucených licencí, Adler, str. 162., prodej, správu a propůjčení licencí jako samostatný prostředek realisační, pokládaje vzhledem k povaze věci (?) za vyloučeno zpeněžení propachtováním. Mínění posléz uvedená nejsou zákonem odůvodněna, anať konstruují omezení jemu neznámá.
  23. Nelze proto souhlasiti s naukou (Adler 164, Bettelheim 284), že jest při prodeji zabaveného »patentu« potřebí popisu, odhadu, předložení dražebních podmínek atd., podle zásad o nucené dražbě nemovitostí, užíti §§. 283.—287. ex. ř.
  24. Adler, str. 162., naproti tomu Bettelheim, str. 284.
  25. Str. 202.
  26. Str. 163., 164.
  27. Adler, str. 162.
  28. Adler, str. 168. a násl., 181., 183.; Bettelheim, str. 184.; Munk, str. 112.
Citace:
DOMINIK, Rudolf. Exekuce na právo patentní.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 3, s. 128-134.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).