Čís. 8396.

Dovolací rekurs do srovnalých usnesení obou nižších soudů (§ 16 nesp. říz.) překáží formelní právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení.
(Rozh, ze dne 19. října 1928, R II 319/28.)
Na základě usnesení v nesporném řízení povolil soud prvé stolice exekuci, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekuční titul, usnesení ze dne 25. dubna 1928 nebylo v čase podání exekučního návrhu právoplatné, protože povinný proti usnesení rekursního soudu podal dovolací rekurs. Nemělo proto býti návrhu exekučnímu vyhověno (§§ 12, 19 nesp. říz. a § 1 čís. 6 ex. ř.) najmě když v usnesení je stanoveno, že splátky dospělé do právní moci usnesení jest zaplatiti do 14 dnů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Názor stěžovatelův, že stížnost do srovnalých usnesení dvou nižších soudů v nesporném řízení není řádným opravným prostředkem a proto nepřekáží formelní právní moci a vykonatelnosti potvrzeného usnesení, — Čís. 8396 —
nemá v zákoně opory. Skutečnost, že § 16 nesp. říz. připouští, třebas jen v obmezeném rozsahu, stížnost také do usnesení rekursního soudu, kterým bylo rozhodnutí prvního soudu potvrzeno, a tím umožňuje, by právní stav vzniklý rozhodnutím nižších soudů byl změněn, způsobuje, že i v tomto případě, stejně jako při různících se usneseních nižších soudů, právní moc nastane teprve rozhodnutím soudu třetí stolice nebo nepodáním dovolací stížnosti v zákonné lhůtě. Ustanovení druhého odstavce § 12 nesp. říz., že rekurs má odkladný účinek na vykonatelnost napadeného usnesení, platí, ano není v § 16 nesp. říz. odchylného ustanovení, také pro stížnost podle tohoto zákonného předpisu, stejně jako pro ni platí z téhož důvodu také 14denní rekursní lhůta stanovená v § 14 nesp. říz. pro jiné dovolací stížnosti. Dovolávání se předpisů sporného řízení svědčí spíše proti názoru stěžovatelky než pro něj. Mimořádnými opravnými prostředky civilního soudního řádu jsou jenom žaloba pro zmatečnost a žaloba o obnovu, jichž nesporné řízení nezná a jichž v něm ani obdobně nemůže býti použito. Původní předpis § 505 c. ř. s., že dovolání do potvrzujícího rozsudku soudu druhé stolice nemá odkládacího účinku, byl zrušen čl. VI čís. 31 novely čís. 118/1914. Podle pravidla § 528 c. ř. s. nejsou sice ve sporném a exekučním řízení dovolací rekursy do srovnalých usnesení dvou nižších soudů vůbec přípustný, pokud jsou však výjimečně dovoleny, v případech §§ 83 třetí odstavec a 239 třetí odstavec ex. ř., není mezi nimi a řádnými dovolacími rekursy rozdílu. Z pouhé okolnosti, že opravný prostředek podle § 16 nesp. říz. jest v něm pojmenován stížností (Beschwerde), kdežto opravný prostředek do změňujícího rozhodnutí soudu druhé stolice zove se v § 14 nesp. říz. rekursem, nelze pro názor stěžovatelky nic dovozovati. Rekursní soud proto právem uznal, že usnesení prvního soudu nenabylo pro včasné podání dovolacího rekursu ještě právní moci, a není podle § 1 čís. 6 ex. ř. a § 19 třetí odstavec nesp. říz. vykonatelným. Na tom nemůže nic změniti, že mimořádná dovolací stížnost povinné strany zůstala bez úspěchu, neboť přípustnost exekuce bylo posuzovati podle dne podání exekučního návrhu. Tím méně mohl býti vzat zřetel na tvrzení, že se povinná strana všemožným způsobem snaží vyhnouti svým zákonným otcovským povinnostem.

Citace:

č. 8396. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 346-347.