Čís. 8395.

Exekuce na platy.
Vyrovnávací přídavek zaměstnance československých státních drah jest vyňat z exekuce ve smyslu § 69 vládního nařízení ze dne 5. března 1927, čís. 15 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 19. října 1928, R II 295/28.)
Poddlužník (ředitelství státních drah) navrhl, by byla zrušena exekuce na služební plat železničního zaměstnance, ježto volný roční důchod dlužníkův nedosahuje po odečtení administrativních srážek 6000 Kč, a je proto exekuce podle § 150 plat. zák. čís. 103/26 a § 69 vlád. nař. neproveditelná. Soud prvé stolice návrh zamítl. Důvody: Podle § 196 zák. čís. 103/26 nastupují služební příjmy tímto zákonem nově stanovené na místo všech dosavadních stálých služebních požitků. Pokud nový plat spolu s osobním přídavkem podle § 171 s přídavky na děti a s jinými přídavky v § 196 (3) jmenovanými jest po srážce pensijního příspěvku menší než souhrn služebních požitků uvedených v § 196 (1) po srážce pensijního příspěvku, obdrží zaměstnanec t. zv. přídavek vyrovnávací. Tento je tedy součástí platu. Podle § 150 (1) písm. a) cit. zák. považuje se za plat 75% služebního platu bez výchovného. Podle písm. b) jsou z exekuce vyňaty služební příjmy, pokud nejsou uvedeny pod písm. a). Služební plat skládá se ze služného, činovného a výchovného. O vyrovnávacím přídavku mluví zákon teprve v § 196, tedy dlouho po tom, co pojednává o různých těch přídavcích jiných a o exekuci. Nelze tedy považovati vyrovnávací přídavek za takový, který je z exekuce vyloučen. V daném případě jest stav tento: 1. mzda 665 Kč, 2. vyrovnávací přídavek 100 Kč, celkem 765 Kč. Po odečtení administrativních srážek 35 Kč 48 h zbývá 729 Kč 52 h. Z toho 75% činí 547 Kč 14 h, tedy o 47 Kč 14 h více, než exekutovi musí zůstati. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc soudu prvé stolice, by o návrhu poddlužníkově, vyčkaje pravomoci, znovu rozhodl. Důvody: Napadeným usnesením zamítl soud prvé stolice návrh poddlužníka, ředitelství státních drah, na zrušení exekuce vedené na služební plat povinné strany, železničního zřízence, vycházeje z právního názoru, že vyrovnávací pří- — Čís. 8395 —
davek jest při výpočtu příjmu exekuci podrobeného pokládati za součást služebního platu. Právem napadá poddlužník toto usnesení stížností, neboť právní názor soudu prvé stolice jest mylným. V § 150 platového zákona čís. 103/26 a v § 69 vládního nařízení ze dne 5. března 1927, čís. 15 sb. z. a n., kterým upraveny byly platové poměry zaměstnanců československých státních drah, mluví se jen o služebním platu a o jeho jednotlivých součástech a stanoví se, do jaké výše a na které součásti jest exekuce na služební plat přípustnou. O vyrovnávacím přídavku nečiní se zmínky. Z jakých součástí se skládá služební plat zaměstnanců, uvádí na různých místech jak platový zákon tak vládní nařízení, leč vyrovnávací přídavek není mezi těmito součástmi vůbec jmenován. A přece jest vyrovnávací přídavek, jak z důvodové zprávy k platovému zákonu vysvítá, stálým příjmovým zdrojem zaměstnance a pevnou součástí jeho služebního příjmu. Z toho jest zřejmo, že touto cestou nelze dojíti k rozhodnutí sporné otázky. Teprve tyto úvahy vedou k rozřešení otázky: »Služební příjem« a »služební plat« jsou dva různé pojmy, které nesmí býti stotožňovány. Onen první jest širší tohoto pojmu. Aby rozdíl ten lépe vynikl, dlužno opět poukázati na důvodové zprávy k platovému zákonu, které uvádějí tyto složky služebního příjmu: 1. Služební plat, kterým jsou služné, činovné a po případě výchovné, 2. případné naturální příjmy a 3. případné služební a osobní přídavky a jiné stálé výhody. Toto rozlišování převzal také § 150 platového zákona a § 69 vládního nařízení, neboť na rozdíl od ustanovení odstavce 1a), ve kterém se mluví o služebním platu, mluví se v odstavci 1b) o služebních příjmech a stanoví se v něm, že služební příjmy, pokud nejsou uvedeny v odstavci 1a), jsou z exekuce vyňaty a nezapočítávají se při výpočtu příjmu podrobeného exekuci (zajištění, zastavení, postupu). Protože doslov uvedených §§ jest jasný a vyrovnávací přídavek v odstavci 1a) uveden není a jelikož nelze souditi, že zákonodárce při redakci těchto zákonných ustanovení na vyrovnávací přídavek zapomněl, jest vyrovnávací přídavek prohlásiti za příjem, který jest z exekuce vyňat a který se nezapočítává při výpočtu příjmu podrobeného exekuci (zajištění, zastavení, postupu). Jelikož obdobný případ, pokud rekursnímu soudu jest známo, dosud řešen nebyl, byla vyhrazena právoplatnost tohoto rekursního rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Povinný jest podle úředního sdělení ředitelství st. drah ze dne 1. července 1928 pomocným železničním zaměstnancem a jeho platové poměry byly upraveny vlád. nař. ze dne 5. března 1927, čís. 15 sb. z. a n. ve smyslu zmocnění § 210 plat. zákona čís. 103/1926 sb. z. a n. Podle § 145 vlád. nař. čís. 15/1927 platí pro povinného obdobně předpis § 95 téhož vládního nařízení o vyrovnávacím přídavku a podle § 125 obdobně i předpis § 69 vlád. nař. o exekuci na služební plat. Ustanovením § 69 — Čís. 8395 —
vlád. nař. byla podle obdoby ustanovení § 150 plat. zákona čís. 103/1926 sb. z. a n. omezena přípustnost exekuce na služební platy zaměstnanců státních drah jednak na 75% služebního platu v § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. vytčeného, jednak vyloučeno výchovné ze služebního platu, exekucí postižitelného. Služební plat povinného jako pomocného zaměstnance železničního, skládá se podle doslovu § 113 vlád. nař. čís. 15/1927 z denního platu a z výchovného a, ježto výchovné jest z exekuce vůbec vyloučeno, jest zabavitelným ze služebního platu povinného jen jeho denní plat a to jen do výše 75%. Denní jeho plat dosahuje měsíčně nesporně 665 Kč a po odečtení administrativních srážek ve smyslu § 69 (2) vlád. nař. v částce 35 Kč 48 h, činí měsíčně jen 629 Kč 52 h, z něhož 75% jest 472 Kč 14 h. Nedosahuje tedy jeho denní plat měsíčně 500 Kč, jež musí povinnému zůstati volné (t. j. 1/12 z ročních 6000 Kč ve smyslu § 1 (1) zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.). Vyrovnávací přídavek nemá povahu denního platu, neboť podle § 95 (3) vlád. nař. doplňuje hromadně rozdíl mezi veškerými dřívějšími, z různých titulů poskytovanými služebními požitky povinného a mezi jeho služebními příjmy, vlád. nař. čís. 15/1927 nově stanovenými — vždy po srážce pensijního příspěvku — a tvoří jen dočasný služební příjem zaměstnancův (§ 95 (4) vl. nař.). Tento služební příjem není však uveden v § 69 (1) písm. a) vlád. nař. a podle jasného doslovu odst. b) § 69 vlád. nař. jest z exekuce vyňat.

Citace:

č. 8395. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 344-346.