Čís. 8505.

Také knihovně zajištěné pohledávky mohou býti předmětem zajišťovacího postupu.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1928, Rv I 409/28.)
Žalující firma domáhala se na žalované, by záznam převodu pohledávky žalované na žalobkyni, povolený podle postupní listiny, byl prohlášen spraveným a přeměněn ve vklad. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: V souzeném případě jde o spor o spravení záznamu. Ve sporu o spravení záznamu musí žalobce podle ustanovení § 42 druhý odstavec knih. zák. prokázati správnost pohledávky a právní důvod k nabytí zaznamenaného práva, kdežto žalované straně je volno, by proti trvání zaznamenaného práva vznesla všechny své námitky i tehdy, nepodala-li stížnost do usnesení, záznam povolujícího. Právní důvod k nabytí zaznamenaného převodu pohledávky strany žalované na stranu žalující jest podle náhledu soudu prokázán. Neboť prohlášení na dluhopisu, kterým žalovaná strana ujednání, jejím otcem jako zmocněncem uzavřené, podpisem svým schválivší, postoupila svou pohledávku jako jistotu za dluh svého otce a eventuelně ku krytí snad nezapraveného dluhu, obsahuje v sobě svolení k nabytí knihovního zápisu. Prohlášení to není sice napsáno přesně právnicky, jest sestaveno a napsáno od neprávníků, avšak již prvý soudce, záznam převodu povolivší, vyložil si je tak, že viděl v něm svolení k nabytí práva k záznamu převodu pohledávání toho na stranu žalující. Vždyť jinak nelze postup ten a eventuelní použití ke krytí nezaplacených účtů provésti, než převodem knihovního pohledávání na stranu žalující, a pravdu má strana žalující, tvrdíc, že jinak by prohlášení to pro stranu žalující bylo bezvýznamné, ježto by bez knihovního zápisu nijak nebylo zabráněno žalované straně s pohledávkou tou volně nakládati. Ovšem že pohledávka ta byla postoupena jako jistota, a proto také, třebaže je převedena na žalující stranu, slouží přece jen podle ujednání za jistotu až do úplného zapravení dluhu otce strany žalované straně žalující, a může jí jako takové po případě býti použito i ku krytí dosud nezapravených částí dluhu, povaha pohledávky jako jistoty se tudíž převodem na žalující stranu nemění. Nelze však zajisté jak již shora řečeno jiným způsobem za dané situace zajištění, prohlášením tím zamyšlené, ve prospěch strany žalující provésti než převodem, a zůstane potom dalšímu jednání mezi zúčastněnými vyhraženo, jak si dlužnou pohledávku vyúčtují a po případě částečně i jistotou vyrovnají. Že pohledávka žalující strany za otcem žalované strany, která vedla k záznamu převodu pohledávky strany žalované na stranu žalující, dosud tu jest, přiznává strana žalovaná uvádějíc, že pohledávka ta činí něco přes 8 000 Kč. V tomto směru soud vzhledem k povaze oné záznamem převedené pohledávky strany žalované na stranu žalující jako jistoty neshledal potřebu prováděti důkazy o výši pohledávky té, neboť — jak nesporno— pohledávka ta proti otci strany žalované existuje částkou mezi 8 až 10 000 Kč a ručí za ni jak shora uvedeno podle souhlasného ujednání celá pohledávka převedená záznamem. Z uvedeného vidno, že žalující strana prokázala jak pravost pohledávání tak i právní důvod zaznamenaného práva a že tedy vyhověla předpisu § 42 druhý odstavec knih. zák. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvodу:
Mezi stranami není sporu o to, že se ujednáním ze dne 21. října 1925 měla knihovní pohledávka 15 000 Kč, příslušející žalované straně z dlužního úpisu ze dne 18. února 1925 proti Ludvíku B-ovi, státi jistotou pro pohledávky žalující strany za Ludvíkem B-em z obchodního spojení. Není správným názor, že tato úmluva nemohla býti jinak uskutečněna než převodem pohledávky 15 000 Kč v knize pozemkové na žalující firmu. Zamýšleného účele mohlo býti dosaženo také dáním této pohledávky do zástavy a knihovním vkladem práva nadzástavního pro pohledávku žalující strany. V občanském zákoníku jest upraven jen tento způsob zajištění pohledávky jinou pohledávkou (§§ 454, 1343, 1368, 1373 obč. zák.). Avšak v hospodářském životě a zvláště v obchodě vžilo se zajišťování pohledávek pohledávkami také tím způsobem, že se pohledávka, která má býti jistotou, postupuje věřiteli do majetku, takže se věřitel může přímo z ní bez soudní pomoci učiniti zaplacena, při čemž arci jest povinen, postoupiti postoupenou pohledávku po zaplacení zajištěné pohledávky zpět, po případě vydati postupiteli zbytek postoupené pohledávky, který zbývá po jeho zaplacení. Není zákonného předpisu, který by nařizoval, že se pro zajištění pohledávky smí užíti jenom zástavního práva. Zákon sám uznal zajišťující převlastnění majetku za platné a závazné tím, že v §§ 10 (3) konk. a vyr. ř. upravil jeho účinky pro obor řízení úpadkového a vyrovnacího. Ani postup pohledávek knihovně váznoucích za účelem pouhého zajištění nepříčí se zákonu. Zda se zajištění má státi zřízením práva zástavního, či zajišťovacím převodem, záleží výhradně na vůli stran. V souzeném případě vyložily nižší soudy vůli stran na základě zápisu o úmluvě a okolností dosvědčených svědky úmluvy v ten rozum, že se zajištění žalující firmy mělo státi postupem pohledávky 15 000 Kč do jejího majetku. Nasvědčuje tomu, že v zápisu o úmluvě se mluví výslovně o postupu, hlavně však, že se v něm žalující firmě uděluje právo použíti postoupené pohledávky k zaplacení snad nevyrovnaných účtů, čímž jí bylo poskytnuto oprávnění, jež při zástavní smlouvě podle § 1371 obč. zák. nemůže býti platně ujednáno. Za smluvený musí býti pokládán také převod zástavního práva váznoucího pro pohledávku v knize pozemkové, neboť jest pouhým důsledkem postupu pohledávky do majetku žalující firmy (§ 1394 obč. zák.), zvláště když z povahy věci samé plyne, že teprve knihovní zajištění postoupení pohledávky ji činilo způsobilou k použití za jistotu. Tím jest prokázán právní důvod k požadovanému knihovnímu převodu pohledávky 15 000 Kč ve prospěch žalující firmy. Jest jím smlouva stran ze dne 21. října 1925. Podle § 42 druhý odstavec kn. zák. není ke spravení záznamu tohoto převodu, povoleného usnesením ze dne 8. června 1927 potřebí jiného a dalšího důkazu. I v dovolání ještě zastávaný názor, že bylo třeba zabývati se správností a výší pohledávky žalující firmy za Ludvíkem B-em, a že řízení zůstalo kusým, poněvadž to bylo opomenuto, spočívá v neporozumění právě uvedenému předpisu. Jenom když jest předmětem záznam, jenž má býti spraven, nové zástavní právo, musí věřitel dokazovati jednak pohledávku, pro kterou zástavní právo požaduje, jednak nárok, by pohledávka byla zajištěna zástavním právem. V souzeném případě nejde o zápis nové pohledávky, po případě nového zástavního práva, nýbrž o převod knihovně již zajištěné pohledávky. K jeho povolení dostačuje důkaz, že pohledávka byla dosavadní věřitelkou postoupena. Zřejmě nesprávným jest názor, že, nemá-li býti dovolatelka zkrácena, nemůže býti na žalující firmu převedeno více z postoupené pohledávky 15 000 Kč, než činí její pohledávka za Ludvíkem B-em. Postup pohledávky nestal se k zaplacení, nýbrž k zajištění, platnosti úmluvy o zajištění však nepřekáží, že zástava nebo jistota mají vyšší cenu než pohledávka, jež má býti zajištěna. Námitkou, že se knihovním převodem změní právní povaha postoupené pohledávky, míní dovolání, že nebude již pouhou jistotou, jak bylo úmyslem stran, nýbrž částí majetku žalující firmy, a že žalující firma bude moci svého práva zneužíti ke škodě žalované strany. Tuto možnost nelze ovšem popříti, neboť ochrana poskytovaná trestním zákonem a odpůrčím řádem může se ukázati nedostatečnou, avšak tato možnost bude následkem smlouvy a nemůže býti důvodem, by žalující straně byla upřena práva smlouvou přes to jí poskytnutá.

Citace:

Č. 8505. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 533-536.