Čís. 8399.

Nelze povoliti změnu žaloby, jež by byla pouhým obcházením námitky nedostávajícího se oprávnění ke sporu. Tak jest tomu, zahájil-li — Čís. 8399 —
kdo spor původně jen vlastním jménem a teprve za sporu vzhledem k námitce nedostatku aktivního oprávnění ku sporu prohlásil, že do sporu vstupuje i třetí osoba.
(Rozh. ze dne 20. října 1928, R I 724/28.)
Žalobce Rudolf H. domáhal se na žalovaném majiteli domu vrácení 25000 Kč ve smyslu § 20 zák. na ochr. náj. Žalovaný namítl kromě jiného i nedostatek žalobcova oprávnění ke sporu, tvrdě, že uzavřel nájemní smlouvu nejen se žalobcem, nýbrž i s jeho manželkou Kateřinou H-ovou. Při ústním jednání prohlásil žalobcův zástupce, předloživ zároveň plnou moc Kateřiny H-ové, že se zřetelem k námitce žalovaného Kateřina H-ová vstupuje do sporu jako spolužalobkyně a dosavadní postup žalobce schvaluje. Žalovaný se proti tomu ohradil. Soud prvé stolice zamítl návrh Kateřiny H-ové, by byla připuštěna jako spolužalobkyně do sporu. Důvody: Vstupuje-li do sporu osoba třetí na místě strany rozepře, třebas i jen ohledně části žalobního nároku, nastává změna žaloby ovšem jen pokud se týče podmětu sporu. Změnu takovou nelze podřaditi pod ustanovení § 235 c. ř. s., neboť toto ustanovení rozumí změnou žaloby jednak změnu právního důvodu žaloby, t. j. skutečností, tvořících právní podklad žaloby, jednak rozšíření žalobního nároku. Na změnu v podmětu žaloby se tedy ustanovení § 235 c. ř. s. nevztahuje a podle tohoto ustanovení tedy navrhovaná změna přípustnou není. Zbývá se zabývati otázkou, zda je vstup osoby třetí do sporu na místě podle jiných ustanovení zákonných. Civilní řád soudní pojednává o účastenství třetích osob, za jakou v tomto případě považovati nutno též Kateřinu H-ovou, v 3. titulu, oddílu prvního části prvé. A tu by se mohlo jednati jen o ustanovení § 19 posledního odstavce c. ř. s. Podle tohoto ustanovení může i osoba třetí vstoupiti na místě té neb oné strany do sporu, předpokládá se však jednak, že se tu jedná o vedlejšího intervenienta, který k té neb oné straně přistoupil, jednak svolení obou stran. Ani té, ani oné podmínky tu však není, neboť Kateřina H-ová nevstoupila do sporu jako vedlejší intervenientka a nesplnila ani předpoklad pro vedlejší intervenci v § 18 c. ř. s. vytčený, není tu však ani svolení obou stran. Rekursní soud připustil Kateřinu H-ovou jako spolužalobkyni do sporu. Důvody: Nelze souhlasiti s názorem prvého soudu, že změnou žaloby jest rozuměti jen změnu právního důvodu nebo rozšíření žalobního nároku. I v subjektivním směru jest změna přípustná tak, že vedle žalobce nebo žalovaného nebo na jich místě vstoupí do sporu jiný. Ale v souzeném případě se o změnu žaloby vůbec nejedná. Žalovaný vytýká žalobě nedostatek aktivní legitimace, poněvadž nájemní smlouvu neuzavřel jen žalobce Rudolf H., nýbrž i jeho manželka Kateřina H-ová, důsledkem čehož není žalobce sám k žalobě oprávněn. Jde o manželku, jejíž jmění spravuje manžel podle § 1238 obč. zák., pokud tomu manželka neodporuje. Tohoto odporu tu není, ana Kateřina H-ová schvaluje dosavadní postup — Čís. 8399 —
žalobcův a dává zároveň jeho zástupci plnou moc, by vstoupil do sporu jejím manželem zahájeného. Byl proto žalobce oprávněn žalobu podati nejen svým jménem, nýbrž i jménem své manželky, kterou podle zákona zastupuje. Vstupuje-li nyní Kateřina H-ová do sporu vedle žalobce Rudolfa H-a, nelze říci, že se spor vede mezi jinými stranami, poněvadž žalobce vedl spor svým jménem, ale i jménem své manželky Kateřiny H-ové, k čemuž vzhledem k ustanovení § 1238 obč. zák. byl oprávněn. Vstupem Kateřiny H-ové se žaloba jen doplňuje na skutečný stav. Doplněním tím se spor nijak nestíží ani neprodlouží, takže i z tohoto důvodu, kdyby se i o změnu žaloby jednalo, bylo by doplnění takové ve smyslu § 235 třetí odstavec c. ř. s. přípustné.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobce domáhá se v žalobní žádosti odsouzení žalovaného k zaplacení 25000 Kč z důvodu § 20 (3) zákona o ochr. náj., tvrdě v žalobě, že jen on byl kupitelem hostinské živnosti a nájemcem místností a že jen on tvrzené »odstupné« zaplatil. I když již žalovaný učinil v žalobní odpovědi námitku nedostatku žalobcovy aktivní legitimace v tom směru, že není žalobce sám oprávněn k podání žaloby (čemuž jest patrně rozuměti tak, že není oprávněn sám požadovati celou žalobní sumu), protože nájemní smlouva byla uzavřena i s jeho manželkou, označoval žalobce stále ještě i v přípravném spise jen sebe za nájemce a plátce odstupného. Teprve při ústním jednání předložil právní zástupce žalobcův vzhledem k námitce nedostatku aktivní legitimace plnou moc také od žalobcovy manželky a prohlásil, že tato vstupuje do sporu jako spolužalobkyně. Účelem tohoto prohlášení bylo čeliti námitce nedostatku aktivní legitimace žalobcovy ve příčině celé žalobní sumy tím, že měla vstoupiti do sporu nová osoba jako spolužalobkyně, které by společně s dřívějším žalobcem byla celá žalobní suma přiznána. Ale v tom směru vyslovil Nejvyšší soud již v rozhodnutí čís. 7781 sb. n. s., že »nelze povoliti změnu žaloby, jež by byla pouhým obcházením námitky nedostávajícího se oprávnění ke sporu«. Nejvyšší soud nemá důvodu, by se od vyslovené zásady v tomto případě odchýlil. Praví-li rekursní soud, že byl manžel podle § 1238 obč. zák. oprávněn podati žalobu i jménem své manželky a že vedl spor i jejím jménem, zaměňuje jednak účinky hmotného práva s účinky práva procesního, jednak jest v rozporu se spisy, neboť z nich jest vidno, že žalobce zahájil spor jen vlastním jménem, z čehož jde, že by k původnímu žalobci přibyla ještě spolužalobkyně a že by tu šlo ve příčině manželky o novou žalobu, kumulovanou dodatečně se žalobou první podle předpisů o společenství v rozepři (§§ 11 až 15 c. ř. s.). Přístup nové osoby do sporu jest však upraven zvláštními předpisy a vázán zvláštními podmínkami (srov. §§ 19, 20, 23 a 234 c. ř. s.), takže žalovaný nemůže býti nucen, by takovýmto způsobem přijal nového odpůrce, se kterým — ať již samotným, ať ve spo- — Čís. 8399 —
lečnosti s jiným — by se snad byl do sporu ani nepustil, buďsi proto, že by nemohl, nebo proto, že by nechtěl, nebo konečně, že by se obával zvětšených nákladů sporu. I kdyby se tedy za to pokládalo, že se § 235 c. ř. s. vztahuje také na t. zv. subjektivní změnu žaloby (kterou praxe připouští tehdy, když někdo žaloval nebo byl žalován jménem vlastním a pak jest žádána změna v tom směru, že má žalovati nebo býti žalován jménem cizím), nedopadá tu tento předpis, protože ve příčině nové žalobkyně nejde již o změnu dosavadní žaloby, nýbrž právě o žalobu novou.

Citace:

č. 8399. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 349-352.