Čís. 8486.

Finanční prokuratura jest oprávněna dáti se zastupovati při prvém roku úředním orgánem, najmě berním úředníkem.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1928, R I 829/28.)
Ve sporu o uznání vlastnictví a přednostního nároku dostavil se za žalující erár k prvému roku před okresním soudem berní úředník. Žalovaný navrhl vynesení rozsudku pro zmeškání a vznesl námitku věcné nepříslušnosti. Soud prvé stolice zamítl návrh žalovaného na vynesení rozsudku pro zmeškání i námitku věcné nepříslušnosti. Rekursní soud I. nevyhověl rekursu žalovaného, pokud usnesením prvého soudu byl zamítnut návrh žalovaného na vynesení rozsudku pro zmeškání, II. vyhověl rekursu, pokud byla zamítnuta námitka věcné nepříslušnosti, zrušil napadené usnesení i s předchozím řízením a uložil prvému soudu, by po zákonu dále jednal a rozhodl. Zrušující část usnesení odůvodnil rekursní soud takto: Ze žaloby je nade vší pochybnost jasno, že hodnota předmětu rozepře je vyšší než 2 000 Kč. V takovýchto sporech mohou podle § 29 c. ř. s. v místech, kde sídlí dva advokáti, býti ustanoveni za zmocněnce jen advokáti. Ustanovení to platí i v rozepřích zahájených v řízení exekučním. Neprávem připustil tedy prvý soud za zmocněnce osobu, která není advokátem, a s osobou tou jednal, jakkoli podle zákona měl osobu tu jako zmocněnce odmítnouti a rok za účelem opětného předvolání strany žalující odročiti. Podle § 15 služební instrukce pro finanční prokuratury ze dne 9. března 1898, čís. 41 ř. zák. má finanční prokuratura ve všech případech, kde jest nutné zastoupení advokátem, vyslati za sebe advokáta, nemůže-li se sama súčastniti jednání vhodným úředníkem. Nemohla proto v projednávaném případě finanční prokuratura dáti se zastoupiti berním úředníkem, třebaže se jednalo o prvý rok před soudem okresním. An prvý soud se zmocněncem tím při roku dne 18. května jednal, nebyla strana žalující v řízení vůbec zastoupena (§ 477 čís. 5 c. ř. s.). Bylo proto k stížnosti strany žalované napadené usnesení v tomto směru zrušiti z moci úřední pro zmatečnost, třebaže stěžovatel zmatečnost tu nevytýkal (§ 494 c. ř. s.), jakož i řízení předcházející, počínajíc ústním jednáním dne 18. května 1928, jako rovněž zmatečné.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení v odstavci II. a uložil rekursnímu soudu, by, nepřihlížeje k důvodu domnělé zmatečnosti, z něhož zrušil usnesení prvého soudu, znovu rozhodl. Důvody:
Rekursní soud shledal dosavadní řízení zmatečným podle § 477 čís. 5 c. ř. s. proto, že se prý finanční prokuratura nemohla podle práva ani u prvého roku dáti zastoupiti berním úředníkem, jenž ji zastupoval, nýbrž prý jen advokátem, což prý dokonce platí i tehdy, když šlo o první rok u soudu okresního, a proto prý musí pokládáno býti za to, že žalující erár nebyl v řízení zastoupen. Na doklad tohoto svého názoru dovolává se rekursní soud předpisu § 15 služ. instr. pro finanční prokuraturu. Je to třetí odstavec od konce cit. §, jenž stanoví, že finanční prokuratura musí, nedostaví-li se sama (svým vlastním úředníkem), vyslati k svému zastoupení advokáta, pokud předepsáno nucené zastoupení advokátem, jinak že stačí, zmocní-li jiný úřední orgán. Podmínku »pokud předepsáno zastoupení advokátem« rekursní soud přehlédl, ač ji cituje, pokud se týče neuvědomil si její dosah, k čemuž třeba vzíti v potaz § 31 c. ř. s., jenž v odstavci čtvrtém čísla 4 stanoví, že při prvním roku může se advokát dáti zastupovati kancelářským úředníkem k zastoupení oprávněným. Ovšem mohlo by se říci a možná, že to tak rekursní soud mysli, ač se s tímto předpisem (§ 31 c. ř. s.) vůbec nezabývá, že, zastupuje-li advokátní kancelářský úředník svého zaměstnavatele advokáta, je i to zastoupení advokátem, a to nucené, ano právě zároveň jde i o případ § 29 c. ř. s., podle něhož při hodnotě přes 2 000 Kč i tam, kde nucené zastoupení advokátem předepsáno není, může býti za zmocněnce ustanoven jen advokát, jsou-li v místě soudu aspoň dva advokáti, takže nucené zastoupení advokátem není jen tehdy předepsáno, když si strana vede rozepři osobně (relativní nucené zastoupení advokátem). Proto třeba věc uvážiti ještě s jiných stránek. Jest to především § 2 (2) instr. pro fin. prok., jenž praví, že zvláštní předpisy stanoví, pokud v řízení před soudy (zvláště v soudním řízení exekučním) jednotlivé úkony mohou býti předsevzaty i jinými úřady, a dále předpis čl. 3 úv. zák. k c. s. ř., jenž právě ve spojení s níže citovaným ustanovením civ. s. řádu jest takovým zvláštním předpisem a stanoví, že ustanovení civ. soud. řádu o advokátech a o jich náměstcích užíti jest i na finanční prokuratury, což tedy platí i o předpisu § 31 čís. 4 druhý odstavec c. ř. s., podle něhož advokát může si pro úkony, k nimž není třeba zastoupení advokátem (tedy k těm, jež může strana předsevzíti sama), zříditi i jiné náměstky než kandidáta advokacie u něho zaměstnaného. Ale to právě dopadá i na § 27 druhý odstavec c. ř. s., tedy i na zastoupení při prvním roku, takže podle čl. 32 uv. zák. k civ. s. řádu může se k prvnímu roku i finanční prokuratura dostaviti nikoli osobně (svým vlastním úředníkem), nýbrž i jakýmkoli náměstkem, jehož si jest oprávněna zříditi, což ovšem dopadá jen na úřední orgány v § 15 instrukce třetí odstavec od konce zmíněné. Není tedy rozhodným § 29 c. s. ř., jak rekursní soud míní, nýbrž § 27 druhý odstavec c. ř. s. Byl tedy erár berním úředníkem finanční prokuraturou podle plné moci ze dne 14. března 1928 zřízeným a za ni při prvém roku intervenovavším zákonně zastoupen, a bylo rozhodnutí rekursního soudu na opačném mylném náhledu spočívající odkliditi a soudu tornu uložiti, by o rekursu žalované strany, pokud jde o nevyřízenou ještě otázku příslušnosti a o útratách rekursu znova rozhodl.

Citace:

Č. 8486. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 502-504.