Čís. 8591.

Pro žalobu na vymáhajícího věřitele o určení, že žalobci přísluší spoluvlastnické právo k předmětům dotčeným exekucí (k dražebnímu výtěžku za ně docílenému a na jejich místo nastoupivšímu), a přikázání příslušné části dražebního výtěžku, — jest výlučně příslušným exekuční soud (§ 17 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 28. prosince 1928, R I 1015/28.)
Žalovaná firma vedla proti Františku F-ovi exekuci zabavením a prodejem mrtvého a živého inventáře. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Josefina F-ová proti vymáhající věřitelce uznání spoluvlastnického práva k polovici výtěžku prodaného inventáře a přikázání příslušné části dražebního výtěžku a zadala žalobu, ocenivši žalobní nárok na 10 000 Kč, u exekučního soudu. K námitce určené nepříslušnosti soud prvé — Čís. 8592 —
1667
stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Jde tu o spor, jenž vznikl z exekučního řízení. Předpoklady příslušnosti exekučního soudu jsou tudíž ve smyslu § 17 ex. ř. splněny. Okolnost, že se rozvrhové usnesení stalo právoplatným, nevylučuje příslušnost exekučního soudu v projednávaném případě, jelikož v čase podání žaloby činnost exekučního soudu ještě nebyla skončena a tento musí býti pokládán tak dlouho za příslušná, dokud výtěžek nebyl rozdělen. Bylo také vzhledem k této žalobě nařízeno soudní uložení výtěžku. Žaloba obsahuje žádost o přikázání podílu na výtěžku. Předpokladem této žádosti jest spoluvlastnictví žalobkyně k prodaným předmětům. Tento předpoklad byl sice ve formě zjišťovacího nároku uplatňován, aniž by však žaloba proto mohla býti ve smyslu § 228 c. ř. s. pokládána za zjišťovací žalobu. Neboť výrok mohl se státi k mezitímnímu zjišťovacímu návrhu. Pro otázku příslušnosti jest tudíž žádané zjištění bezpředmětné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Že žaloba byla podána po zahájení exekučního řízení, jest nesporno. V čase podání žaloby (§ 29 j. n.) nebylo toto řízení ani uspokojením věřitelů skončeno, ani zastaveno, jde tedy o spor vzniklý za exekučního řízení. Ale jde i o spor vzniklý z tohoto řízení, neboť, nehledíc k tomu, že se žalobkyně § 37 ex. ř. výslovně dovolává, tvrdí v žalobě, že má spoluvlastnické právo k předmětům exekucí dotčeným, pokud se týče k dražebnímu výtěžku za ně docílenému a na jejich místo tudíž nastoupivšímu, tedy právo, které by nedopouštělo výkonu exekuce, a domáhá se zjištění, že toto právo má, a přikázání příslušné části dražebního výtěžku. Není pochyby, že tento spor má výlučný důvod v zahájeném exekučním řízení, bez něhož neměla by žaloba podkladu a jest proto správný názor rekursního soudu, že dovolanému okresnímu soudu přísluší projednávání a rozhodování tohoto sporu. Domáhá-li se žalobkyně výroku, že jest spoluvlastnicí dražebního výtěžku, nejde o otázku předurčující, nýbrž o podstatnou část žádosti vylučovací žaloby, ale nesejde ani na tom, že žalobkyně ocenila předmět sporu na 10 000 Kč, jelikož pro spory v § 17 druhý odstavec ex. ř. uvedené jest exekuční soud výlučně příslušným bez ohledu na hodnotu předmětu sporu (§ 17, 51 ex. ř.).

Citace:

č. 8591. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 694-695.