Čís. 8578.

Dovolací rekurs do usnesení rekursního soudu, jímž bylo odklizeno odkázání na pořad práva vyslovené v usnesení prvého soudu, není ani podle § 527 ani podle § 528 c. ř. s. nepřípustným.
Strany, jichž návrhu nebylo při stanovení dražebních podmínek vyhověno, nemůže exekuční soud odkázati na pořad práva a určití jim lhůtu k podání žaloby.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1928, R II 386/28.)
Ze vnucené dražby nemovitosti byly podle dražebních podmínek vyloučeny stroje. Knihovní věřitelé, tvrdíce, že stroje jsou příslušenstvím nemovitosti, navrhli, by stroje byly pojaty do dražby. Soud prvé stolice poukázal knihovní věřitele na pořad práva. Rekursní soud k rekursu knihovního věřitele napadené usnesení zrušil. Důvody: Knihovní věřitelé, již nejsou zároveň vymáhajícími věřiteli, nelze odkázati na pořad práva, by se domáhali žalobou proti vlastníkům příslušenství uznání příslušenství, nýbrž žalobu tu mohou podle § 37 ex. ř. podati jen vlastníci, avšak o rozsahu dražebního objektu rozhodují jen vymáhající věřitelé, jimž jest volno uznati vlastnické nároky třetích osob.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu knihovního věřitele.
Důvody:
Na otázku stěžovatelem samým nadhozenou, zda jeho dovolací stížnost jest podle §§ 527 a 528 c. ř. s. a § 78 ex. ř. formálně přípustná, lze — Čís. 8579 —
1642
odpověděti kladně, neboť nejde tu ani o zrušovací usnesení, ukládající soudu první stolice nové rozhodnutí po slyšení stran (§ 527 c. ř. s.), ani o rozhodnutí soudu druhé stolice, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvého (§ 528 c. ř. s.), nýbrž jde tu o rozhodnutí, jímž rekursní soud usnesení prvého soudu změnil tak, že odčinil v něm vyslovené odkázání stěžovatele na pořad práva. Spíše by bylo lze míti pochybnost o tom, zda není dovolací rekurs nepřípustný proto, že rekursní soud vyhověl návrhu stěžovatele v rekursu proti usnesení prvého soudu učiněnému na prvním místě v tom smyslu, by rekursní soud napadené usnesení prvého soudu zrušil. Ale i s tohoto hlediska lze dovolací rekurs míti za přípustný, protože stěžovatelův rekursní návrh v té příčině není zcela jasný a dovoluje úsudek, že mu tanulo na mysli jiné zrušení, totiž takové, pro něž by prvý soud byl musil o věci znovu rozhodovati. Než dovolací rekurs, třebaže formálně přípustný, není věcně odůvodněn. Usnesení prvého soudu, jímž byly podle §§ 162 a 163 ex. ř. schváleny dražební podmínky, vylučující z dražby stroje podle poznámky v pozemkové knize ze dne 13. prosince 1924, stalo se potvrzujícím usnesením rekursního soudu pravoplatným. Ustanovení, podle něhož by exekuční soud mohl strany, jejichž návrhu při stanovení dražebních podmínek nevyhověl, odkázati na pořad práva a mohl jim k podání žaloby určití lhůtu, obdobně snad jak v § 231 ex. ř. při rozhodování o odporech proti přikázání pohledávek při rozvrhovém roku, v exekučním řádě ani v jiném zákoně není. Rozhoduje proto exekuční soud o věci té s konečnou platností beze vší výhrady pořadu práva. Rekursní soud tudíž nepochybil, když výrok exekučního soudu, jímž na pořad práva poukázán byl stěžovatel, k jeho rekursu jako nezákonný zrušil a ohledně knihovních věřitelů, jejichž odkázání na pořad práva dovolací rekurs se domáhal, vyslovil — ovšem jen v důvodech — právní názor, že ani je nelze odkázati na pořad práva.

Citace:

č. 8578. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 669-670.