Čís. 8358.

Zajištění půdy drobným pachtýřům (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
»Potomkem« ve smyslu § 22 (2) zák. z 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., jest i zeť a snacha.
(Rozh. ze dne 5. října 1928, R II 310/28.)
Josef M. nabyl pozemků na základě zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. a převedl je napotom na svou dceru Anežku Š-ovou a jejího muže Karla Š-a. Návrhu manželů Karla a Anežky Š-ových, by bylo na ně převedeno spoluvlastnictví k pozemkům na každého jednou polovicí, knihovní soud vyhověl, rekursní soud k rekursu obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu změnil napadené usne- — Čís. 8358 —
sení v ten rozum, že se zamítá návrh manželů Karla a Anežky š-ových na povolení vkladu práva spoluvlastnického k jedné ideální polovici ke prospěchu Karla Š-a na pozemcích a v důsledku toho přenáší se na tuto ideální polovici vklad práva vlastnického pro prodatele Josefa M-а. Důvody: Rekurs jest částečně ospravedlněn. Prodatel Josef M. nabyl pozemků na základě zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. se závazkem, že k jich dalšímu zcizení jest podle § 22 cit. zák. v doslovu novely ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z. a n. zapotřebí schválení Státního pozemkového úřadu pokud se týče jeho obvodové úřadovny. Toto svolení pokud se týče Karla Š-a, který není přímým potomkem zcizovatelovým, Státním pozemkovým úřadem uděleno nebylo. Jde jednak o zcizení z otce Josefa M-а na dceru Anežku Š-ovou, k čemuž svolení není třeba, jednak z Josefa M-а na zetě Karla Š-a, který není přímým potomkem M-ovým, k čemuž svolení jest třeba. Poněvadž svolení nebylo vykázáno, bylo vzhledem k ustanovení § 22 cit. zák. rozhodnuto, jak shora uvedeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Zákon (§ 22 (2) zákona o drobných pachtýřích v doslovu novely ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z. a n.) nemyslí to tak slovně, jak to slovně praví, stanově, že svolení Státního pozemkového úřadu není třeba, jde-li o zcizení mezi manželi nebo z rodičů na potomky, neboť tu se nesmí výraz »potomek« bráti ve vlastním úzkém smyslu, v kterémž znamená krevního potomka, nýbrž ve smyslu širším, v kterém pod výrazem »děti« zahrnují se v obecné mluvě i jich manželé, tedy i manželka synova i muž dceřin. Jestiť zajisté obecně známo, že rodiče obou stran oslovujíce manžele oslovují je jménem »děti«, nebo mluví-li jen k jednomu, tedy i zetě jménem »synu« a snachu jménem »dceruško«. To odpovídá významu svazku manželského, jenž z obou stran činí mravní jednotu, takže zákon nastalý jím poměr švakrovský klade skoro naveskrz úplně na roveň poměru pokrevnímu. K tomuto výsledku dospěje se i podle samého zákona o drobných pachtýřích, který již v § 1 (3) povolal k nástupu ve vlastnictví nemovitostí v dlouhodobém drobném pachtu držených i pouhé sešvakřence žadatelových předchůdců v držení a v předpisu § 22 (2) v doslovu citované novely stanoví, že svolení Státního pozemkového úřadu není třeba, jde-li o zcizení mezi manžely, což právě v tomto případě může býti poznačeno přímo jako t. zv. argumentum ad hominem, neboť převodce Josef M. mohl celé sporné nemovitosti převésti volně, nemaje potřebí svolení Státního pozemkového úřadu, na svou dceru, spolustěžovatelku Anežku Š-ovou a tato zase mohla převésti polovici neb i celek opět volně bez svolení Státního pozemkového úřadu na svého manžela spolustěžovatele Karla Š-a, a tak by se tímto dvojnásobným převodem docílilo téhož výsledku, jehož docíleno přímým převodem na oba manžele. Z toho plyne, že nastoupená cesta převodu — Čís. 8358 —
přímého jest jen zkráceným pochodem postupů v citovaném předpisu zákona výslovně dopuštěných a že převodce Josef M. byl by býval úplně v právu, i kdyby byl celé sporné pozemky převedl jedině a výlučně na zetě Karla Š-a, jehož zápis tu jest jedině sporným.

Citace:

č. 8358. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 288-290.