Čís. 8464.

Zavázal-li se nájemník nedávati byt ani jeho část bez svolení majitele domu do podnájmu a nepřijímati osoby do bytu pod jakýmkoliv titulem a formou ať úplatně ať bezplatně, jest pronajímatel oprávněn domáhati se na nájemci, přijavším do bytu zetě, by zetě z bytu odstranil.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1928, Rv I 1675/28.)
Najímaje od žalobce byt podrobil se žalovaný závazku, obsaženému v domovním řádu, nedávati byt ani jeho část bez svolení majitele domu do podnájmu a nepřijímati osoby do bytu pod jakýmkoliv titulem a formou ať úplatně ať bezplatně. Ježto žalovaný přijal bez svolení žalobce do bytu svého zetě Jana L-а, domáhal se na něm pronajímatel žalobou, by byl žalovaný uznán povinným odstraniti Jana L-а z bytu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Prvý soud míní, že by bylo protiprávním, odporujícím povaze nájemní smlouvy i skutečné vůli stran, kdyby se závazek žalovaného, obsažený v domovním řádu, měl vykládati tak, že se tím žalovaný zavázal nepřijímati ani své nejbližší příbuzné do bytu v případě potřeby, a že se proto žalovaný neprohřešil proti závazku, přijav po sňatku dcery, která s ním po léta bydlela ve společné domácnosti, za nynější bytové krise do své domácnosti i zetě. Tomuto názoru prvého soudu však nelze přisvědčiti. Odvolací soud zjišťuje na základě domovního řádu, že se žalovaný podle odstavce 4. zavázal nedávati byt ani jeho část bez svolení majitele domu do podnájmu a nepřijímati osoby do bytu pod jakýmkoliv titulem a formou ať úplatně ať bezplatně. Podle zásady poctivého styku (§ 914 obč. zák.) nelze vyložiti tento závazek jinak, než že strany měly jím na mysli, že žalovaný není oprávněn přijmouti do bytu nikoho, kdo není členem jeho rodiny. Rodinu jest tu rozuměti v užším slova smyslu, t. j. hlavu rodiny, otce, jeho manželku a jich bezprostřední potomky, kteří jsou podrobeni ochraně a moci rodičů a to jen potud, pokud jsou jí podrobeni (§§ 91, 147 a 1032 obč. zák.) — nikoliv však zetě, který, pojav dceru hlavy rodiny za choť, zakládá novou rodinu. Při smlouvě nájemní má nájemník kromě jiných povinností povinnost užívati věci najaté smluveným způsobem (§ 1098 obč. zák.). Vzal-li tedy žalovaný proti převzatému závazku do bytu svého zetě, který není členem jeho rodiny, má strana žalující právo žádati, by se žalovaný zdržel vadného užívání věci najaté, pokud se týče, by věci najaté řádně užíval smluveným způsobem, takže žalobní žádost, by bylo uznáno právem, že žalovaný je povinen ze svého bytu neprávem tam přijatého zetě Jana L-а odstraniti, jest odůvodněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud vyložil, použiv všeobecného vykládacího pravidla § 914 obč. zák. správně obsah domovního řádu, a stačí vzhledem k vývodům dovolacím dodati toto: Dovolatel vytýká, že se výklad odvolacího soudu příčí tomu, čeho jest dbáti v bezelstném styku na poli právním. Avšak zde jest doslov domovního řádu tak jasný, že netřeba k vypátrání pravé vůle stran ani sáhati k vzdálenějším pomůckám pro výklad smyslu oné smluvní podmínky. Ostatně se zásadou bezelstného právního styku by se nesrovnávalo, kdyby někdo, najímaje byt pro sebe a svou rodinu, počítal i s tím, že ho bude užívati i s rodinami svých dětí, až tyto dospějí a založí si svou rodinu. Naprosto bezdůvodnou jest výtka, že se výklad tento příčí zákonné povaze smlouvy nájemní. Konečně jest pro věc nezávažno, jak bývalý nejvyšší soud ve Vídni rozhodoval o tom, koho při služebnosti bytu, — o což v tomto případě nejde, — si smí k sobě bráti ten, pro koho jest tato služebnost zřízena. Že zetě nelze na roveň stavěti služce, kterou si vezme nájemník, netřeba blíže odůvodňovati.

Citace:

Č. 8464. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 461-463.